Dechové zvuky plic: typy, auskultace a klinický význam
Naučte se rozpoznat typy dechových zvuků, správnou auskultaci a jejich klinický význam pro přesnou diagnostiku a lepší péči o plicní onemocnění.
Dechové zvuky jsou zvuky vydávané vzduchem při jeho pohybu dýchacím systémem. Dechové zvuky se také nazývají zvuky plic nebo dýchací zvuky. Někdy je může slyšet každý, jindy je lze slyšet pouze při poslechu plic a dýchacích cest pomocí stetoskopu.
K popisu a identifikaci dechových zvuků používají lékaři obvykle auskultaci (poslech stetoskopem). Poslouchají, když se pacient nadechuje a když vydechuje. Poslouchají obě plíce, na hrudníku i na zádech, přičemž začínají dole a postupují nahoru. Poslouchají, zda je výška dechových zvuků nízká, střední nebo vysoká. Poslouchají také, zda jsou zvuky tiché, střední, hlasité nebo velmi hlasité.
Typy normálních dechových zvuků
- Vesikulární (plicní) zvuky – tiché až středně hlasité, slyšitelné převážně při nádechu; jsou normální nad většinou plicního pole.
- Bronchovesikulární zvuky – střední intenzity, slyšitelné v oblasti mezi lopatkami a vedle hrudní kosti; mají vlastnosti jak plicních, tak průduškových zvuků.
- Bronchiální (průduškové) zvuky – hlasitější, s kratším nádechem a delším výdechem; normálně slyšitelné nad tracheou, ale pokud se objeví nad plicním polem, může to ukazovat na konzolidaci (např. pneumonii).
- Tracheální zvuky – velmi hlasité, obvykle slyšitelné nad průdušnicí.
Adventitní (patologické) zvuky
- Cvrčivé/crackly (rales) – krátké, praskavé zvuky. Dělí se na jemné (fine) a hrubé (coarse). Jemné bývají při plicním edému nebo fibróze, hrubé např. při bronchitidě či sekretech v dýchacích cestách.
- Wheezes (pískoty) – souvislé vysokofrekvenční zvuky, často při výdechu; typické pro obstrukční onemocnění jako astma nebo COPD.
- Rhonchi (chraplavé, nízké pískoty) – nižší tón, vznikají při proudění vzduchu přes husté sekretové hmoty v dýchacích cestách; mohou se měnit po vykašlání.
- Stridor – hrubý, vysoký zvuk slyšitelný při dýchání, obvykle nad krkem; znamená částečnou obstrukci horních cest dýchacích a často vyžaduje urgentní péči.
- Trelující tření poplic (pleurální Šelest) – třecí zvuk vznikající při zánětu poplic (pleuritida), slyšitelný při dýchání, někdy doprovázen bolestí.
Auskultace — technika a doporučení
- Pacient by měl sedět vzpřímeně, pokud to zdravotní stav dovolí; při nemožnosti sedět lze poslouchat vleže. Poslouchá se jak zepředu, tak zezadu a po stranách.
- Poslouchá se systematicky: začít nejdříve dolními poli a postupovat nahoru, porovnávat symetricky pravou a levou polovinu hrudníku.
- Poslouchat je třeba při nádechu i výdechu; některé zvuky jsou lépe slyšitelné při hlubokém nádechu (např. jemné rales), jiné při výdechu (např. wheeze).
- Před auskultací doporučit pacientovi zakřičet nebo několikrát kašlat, případně zopakovat měření po hlubokém vdechu — někdy to zvýrazní či odstraní advenitní zvuky.
- Elektronické stetoskopy a záznamová zařízení umožňují ukládání zvuků, telemedicínu a přesnější analýzu.
Klinický význam jednotlivých nálezů
- Hlasité bronchické zvuky nad plicním polem často ukazují na konsolidaci plic (např. pneumonie).
- Jemné rales na konci nádechu mohou znamenat plicní edém (srdeční selhání) nebo intersticiální plicní onemocnění.
- Hrubé rales a rhonchi bývají spojeny s bronchitidou, sekretovými změnami či infekcí dýchacích cest.
- Wheezes svědčí pro obstrukci dýchacích cest (astma, exacerbace COPD, obstrukce cizím tělesem).
- Stridor znamená závažnou obstrukci horních cest dýchacích a často vyžaduje rychlé vyšetření a léčbu.
- Tření poplic ukazuje na zánět pleury (bolestivé dýchání, pleuritida).
Další poznámky a kdy vyhledat lékaře
- Izolovaný nález může mít omezenou hodnotu; je důležité posuzovat dechové zvuky spolu s klinickým stavem (dušnost, horečka, kašel, barva sputa, saturace kyslíkem).
- Akutní stridor, výrazná dušnost, cyanóza nebo pokles saturace jsou známky závažného stavu — je třeba vyhledat urgentní pomoc.
- V mnoha případech je nutné doplnit vyšetření: rentgen hrudníku, CT, spirometrie, laboratorní testy a v některých případech bronchoskopie.
- Pro zlepšení poslechového nálezu je třeba minimalizovat rušivé zvuky, zajistit teplé a klidné prostředí a vhodně umístit pacienty.
Správná interpretace dechových zvuků vyžaduje praxi a vždy ji je třeba kombinovat s celkovým klinickým obrazem pacienta a dalšími vyšetřeními. Výše uvedené informace slouží jako přehled běžných typů zvuků a jejich možného významu.
Abnormální dechové zvuky
Existuje mnoho druhů dechových zvuků, které nejsou normální. Těmto zvukům se říká náhodné dechové zvuky. Každý jiný druh abnormálního dechového zvuku je známkou jiného problému. Mezi nejčastější abnormální dechové zvuky patří:
Wheezing
Sípání je obvykle vysokofrekvenční. Zní hudebně, jako pískání. Obvykle je sípání slyšet jako první, když se člověk nadechuje. Pokud se zhorší, začne se sípání ozývat při nádechu a výdechu.
Příčinou sípání jsou příliš úzké dýchací cesty. K tomu může dojít v důsledku onemocnění, jako je astma nebo chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN).
Pokud jsou dýchací cesty příliš úzké, kyslík, který tělo potřebuje, se do nich nedostane. To se může stát naléhavým zdravotním problémem.
|
|
| ||||
| Problémy s poslechem tohoto souboru? Viz nápověda k médiím. | |||||
Existuje několik různých způsobů léčby sípání:
- Pacientovi může být podáván doplňkový (extra) kyslík přes masku.
- Někdy může vlhký, horký vzduch pomoci při sípání. Při mírném sípání může pomoci sezení v prostoru, jako je sprcha, nebo používání odpařovače (který vytváří vlhký, teplý vzduch). Zdravotníci záchranné služby nebo nemocnice mohou také podávat zvlhčený kyslík, který se smíchá s teplou vodou, aby se z kyslíku stala teplá pára.
- Existují léky zvané bronchodilatancia, které uvolňují a zprůchodňují dýchací cesty. Tím se změní příčina sípání a usnadní se dýchání. Albuterol je velmi rozšířený bronchodilatans a vozí se v mnoha sanitkách. Bronchodilatancia mohou být podávána v inhalátorech nebo v nebulizátoru (který smíchá lék s teplou vodou a vytvoří z léku páru).
Stridor
Stridor je vysoký zvuk, který se obvykle ozývá při nádechu. Může znít podobně jako sípání. Lékaři mohou tento zvuk rozlišit poslechem hrdla pomocí stetoskopu. Pokud slyší v krku hlasitější zvuk, jedná se o stridor, nikoli o sípání.
Stridor je obvykle způsoben tím, že něco blokuje hrtan (hlasivky). K tomu může dojít, protože:
- Osoba se dusí a nějaký předmět blokuje hrtan.
- člověk má infekci a otok v krku nebo dýchacích cestách blokuje hrtan.
- Svaly v dýchacích cestách nebo hlasivkách se křečovitě stáhnou (náhle se stáhnou), což se nazývá laryngospasmus.
Stejně jako sípání může stridor signalizovat lékařskou pohotovost, pokud se do dýchacích cest nedostane dostatek kyslíku.
|
|
| ||||
| Problémy s poslechem tohoto souboru? Viz nápověda k médiím. | |||||
Léčba stridoru závisí na příčině:
- Pomoc člověku, který se dusí, pomocí záchranného škrcení (jako je Heimlichův manévr).
- Léčba infekce způsobující otok hrtanu
- Podávání léků na uvolnění svalů v dýchacích cestách nebo hlasivkách.
- Ať už je příčina jakákoli, může pomoci i podávání kyslíku navíc.
U dětí se častěji vyskytuje stridor z důvodu dušení. Je u nich větší pravděpodobnost, že se budou dusit, protože jejich dýchací cesty jsou menší. Je u nich také větší pravděpodobnost, že dostanou dětské infekce, jako je krup nebo epiglotitida, které mohou způsobit stridor.
Rales (jemné praskání)
Rales se také nazývají jemné praskání, protože často znějí jako jemné praskání. Jsou slyšet, když se člověk nadechuje, a to na obou stranách (v obou plicích). Rales mohou znít také jako bublání, chrastění nebo drobné cvakání.
Chrůpky se ozývají, když má člověk tekutinu v plicích. Tomu se říká plicní edém. K plicnímu edému může dojít z mnoha důvodů, jako např:
- Městnavé srdeční selhání (CHF)
- Zápal plic nebo jiné plicní infekce
- Poranění plic
- Krevní sraženina v plicích (plicní embolie)
- Vdechování kouře
- Utopení
Rales signalizuje plicní edém bez ohledu na to, co je jeho příčinou. Když lékař poslouchá plíce, rány obvykle začínají v dolní části plic. Jak se plicní edém zhoršuje a tekutina plní plíce více, lze slyšet rány blíže a blíže k horní části plic.
Rhonchi (hrubé praskání)
Rhonchi se také nazývají hrubé praskání, protože znějí jako hrubé, chrastivé, praskající zvuky. Rhonchi a rales mohou znít velmi podobně. Hlavní rozdíly jsou následující:
- Rales začínají v dolní části plic a s přibývajícími nemocemi je lze slyšet i výše. Jsou slyšet na obou stranách (v obou plicích) společně.
- Rhonchi jsou často slyšet jen v určitých místech plic. Ne vždy začínají na dně plic. Mohou být slyšet pouze na jedné straně nebo na různých místech na obou stranách.
|
|
| ||||
| Problémy s poslechem tohoto souboru? Viz nápověda k médiím. | |||||
Rhonchi jsou obvykle způsobeny hlenem v průduškách, trubicích vedoucích do plic. Pokud má například člověk zápal plic, může se mu v průduškách a průduškách nahromadit hlen a způsobit rhony.
Nerovnoměrné zvuky dechu
U zdravého člověka by dechové zvuky měly znít na obou stranách vždy stejně. To signalizuje, že obě plíce pracují dobře. Pokud dechové zvuky nejsou slyšet v jedné plíci, může to signalizovat vážný problém. Znamená to, že se vzduch do této plíce nedostává a z této plíce nevychází.
Jednou z nejčastějších příčin nerovnoměrných dechových zvuků je kolabovaná plíce (pneumotorax). Plíce může zkolabovat z mnoha různých důvodů:
- Velmi vážné poranění plic
- plicní onemocnění, jako je astma, CHOPN, tuberkulóza, černý kašel, zápal plic nebo cystická fibróza.
- Někdy se na horní části plic vytvoří vzduchové puchýře zvané bleby. Pokud tyto puchýře prasknou, může z plic unikat vzduch a způsobit kolaps plic.
- Někdy může plíce zkolabovat sama. Tomu se říká spontánní pneumotorax.
Pneumotorax je často lékařsky naléhavý a musí být ošetřen v nemocnici.
Vyhledávání