Samuel Coleridge-Taylor (1875–1912) — anglický skladatel, život a dílo
Samuel Coleridge-Taylor (1875–1912) — anglický skladatel afro‑britského původu: život, dílo, Hiawathova svatební hostina a vliv na hudbu své doby.
Samuel Coleridge-Taylor (narozen 15. srpna 1875 v Londýně, zemřel 1. září 1912 v Croydonu) byl významný anglický skladatel přelomu 19. a 20. století, který si získal velkou popularitu především jako autor rozsáhlých sborových děl a kantát inspirovaných literárními i etnickými náměty.
Život
Coleridge-Taylor se narodil v londýnském Holbornu. Jeho otec byl černošského původu a pracoval jako lékař ze Sierry Leone, matka byla Angličanka. Rodiče nebyli manželé a otec se vrátil do Afriky už v únoru 1875, takže po narození syna o jeho existenci delší dobu nevěděl. Později v 90. letech 19. století působil jako koroner britského impéria v Gambii.
Samuel vyrůstal v Croydonu a hudebně se vzdělával na Royal College of Music, kde studoval hru na housle a skladbu u významného pedagoga Charlese Villierse Stanforda. Brzy po studiích začal prosazovat své vlastní skladatelské pojetí a stal se uznávanou osobností londýnského hudebního života.
V roce 1899 se oženil s Jessie Walmisleyovou, která s ním studovala na RCM; manželčina rodina původně nechtěla, aby se provdala za muže smíšeného původu. Manželé měli syna Hiawatha (1900–1980) a dceru Avril, rozenou Gwendolyn (1903–1998).
Hudební cesta a vlivy
Coleridge-Taylor se brzy proslavil jako skladatel s výrazným citem pro sborové barvy a melodický výraz. Díky podpoře autorit jako byl Edward Elgar se některá jeho díla dostala na prestižní scény – Elgar pomohl, aby jeho skladba zazněla na festivalu Three Choirs Festival. O dva měsíce později pak Stanford dirigoval kantátu Hiawathova svatební hostina, skladbu, pro kterou je Coleridge-Taylor dodnes nejčastěji připomínán.
V roce 1904 podnikl skladatel úspěšné turné po Spojených státech, které v něm prohloubilo zájem o vlastní rasové a kulturní kořeny. Ve Spojených státech se setkal s významnými afroamerickými osobnostmi a s nadšením vnímal zájem černošské komunity o jeho hudbu. V Londýně navázal přátelství s americkým básníkem Paulem Laurencem Dunbarem a zhudebnil některé jeho básně. Sám Coleridge-Taylor vyjadřoval přání, aby přispěl k uznání a rozvoji hudby afrického původu obdobně, jako to učinili Johannes Brahms pro maďarské či Antonín Dvořák pro českou hudbu.
Hudební dílo a styl
Coleridge-Taylor se prosadil především jako tvůrce sborových kantát a vokálně instrumentálních skladeb s bohatou melodikou a působivou instrumentací. Mezi jeho nejznámější díla patří cyklus kantát inspirovaných Longfellowovou epickou básní „The Song of Hiawatha“, z něhož nejznámější je právě Hiawathova svatební hostina. Tyto práce byly psány pro velké sbory a orchestr a často vyžadovaly početné sólisty i sboristy, což přispělo k jejich velkolepému veřejnému úspěchu.
Vedle kantát psal Coleridge-Taylor také komorní hudbu, sborové písně, písňové cykly a úpravy lidových či etnicky motivovaných melodií. V jeho tvorbě je patrná snaha o začlenění afrických a afroamerických prvků do evropského romantického hudebního jazyka, což z něj činí jednu z prvních osobností ve Velké Británii, která se systematicky zabývala tímto směrem.
Osobnost, smrt a finanční situace rodiny
Coleridge-Taylor byl popisován jako plachý, snadněji uzavírající se člověk, přesto však byl velmi schopným dirigentem a často byl zván, aby rozhodoval na hudebních festivalech. Neočekávaně zemřel ve věku 37 let na zápal plic. Po jeho smrti zůstala rodina v provizorní finanční tísni; přesto panoval mezi širokou veřejností a hudebními kruhy značný zájem o pomoc pozůstalým. král Jiří V. udělil jeho vdově penzi ve výši 100 liber, což odráželo uznání skladatelova postavení. V témže roce 1912 se v Royal Albert Hall konal vzpomínkový koncert, na němž se vybralo 300 liber na podporu rodiny.
Odkaz
Coleridge-Taylorova hudba zůstala populární i po jeho smrti. Jeho skladby často uváděl sir Malcolm Sargent, který v letech 1928–1939 řídil deset sezon kostýmovanou baletní verzi Hiawathy v Royal Albert Hall s Královským pěveckým sborem (v inscenacích se objevovalo 600 až 800 zpěváků a přibližně 200 tanečníků). Coleridge-Taylor se díky svému zájmu o hudbu afrického a afroamerického původu stal inspirací pro další generace hudebníků a představuje důležitou postavu v historii britské hudby, zejména v oblasti sborového repertoáru a v úsilí o zapojení etnických hudebních prvků do klasické tradice.
Samuel Coleridge-Taylor v roce 1905
Jeho hudba
Nejznámějším Coleridge-Taylorovým dílem je kantáta Hiawathova svatební hostina, která byla za jeho života a ještě mnoho let po jeho smrti v Anglii velmi často prováděna pěveckými sbory. Napsal několik dalších skladeb o Hiawathovi: Hiawathova smrt, předehra k Písni o Hiawathovi a Hiawathův odjezd.
Napsal také mnoho komorních skladeb, hymnů a dalších děl. Orchestrální skladba Petite Suite de Concert bývala velmi populární, ale její romantismus dnes zní poněkud staromódně.
Otázky a odpovědi
Otázka: Kdo byl Samuel Coleridge-Taylor?
A: Samuel Coleridge-Taylor byl anglický hudební skladatel.
Otázka: Kdy a kde se narodil?
Odpověď: Narodil se 15. srpna 1875 v Londýně.
Otázka: Kde zemřel?
Odpověď: Zemřel 1. září 1912 v Holbornu v Londýně.
Otázka: Jaké národnosti byli jeho rodiče?
Odpověď: Jeho otec pocházel ze Sierry Leone a matka byla Angličanka.
Otázka: Byli jeho rodiče manželé?
Odpověď: Ne, nebyli manželé.
Otázka: Jaké zaměstnání měl jeho otec na konci 90. let 19. století? Odpověď: Jeho otec pracoval koncem 90. let 19. století jako koroner britského impéria v Gambii.
Otázka: Věděl jeho otec o Samuelově existenci? Odpověď: Ne, o existenci svého syna nic nevěděl.
Vyhledávání