John Dowland — anglický renesanční skladatel a loutnista (1563–1626)
John Dowland (1563–1626) — anglický renesanční skladatel a loutnista, autor melancholických písní jako "Flow my tears", klíčová postava renesanční loutnové hudby.
John Dowland (narozen 1563, pohřben 20. února 1626) byl anglický skladatel a loutnista. Je známý především díky několika krásným písním, které vyjadřují jeho neštěstí, jako jsou "Come, heavy sleep", "Come Again, Sweet Love" a "Flow my tears". Jeho instrumentální hudba se stala velmi populární opět ve 20. století.
Život
O Dowlandově raném životě je známo jen málo. Narodil se v roce 1563 a jako mladý hudebník putoval po Evropě, kde se seznámil s tehdejšími hudebními styly a interprety. Usiloval o místo na anglickém dvoře, ale dlouho se mu to nedařilo; část své kariéry proto strávil v zahraničí, zejména na dvoře dánského krále, kde působil jako dvorní loutnista. Do Anglie se vrátil později a nakonec zde pracoval jako dvorní hudebník až do své smrti v roce 1626 (pohřben 20. února). Dowlandova osobnost i životní příběh jsou často spojovány s fenoménem tzv. elžbětinské melancholie, která se odráží v jeho tvorbě.
Dílo a styl
Dowland je autorem rozsáhlého repertoáru písní, sólové loutnové hudby i skladeb pro soubory smyčců. Mezi jeho nejznámější sbírky patří především The First Booke of Songes or Ayres (1597), kde se objevují písně jako "Flow my tears" nebo "Come Again". Dále je klíčová sbírka Lachrimae, or Seaven Teares (1604) – soubor paván a variací pro consort (soubor viol), jehož titulní téma "Lachrimae pavane" se stalo jedním z nejuváděnějších motivů renesanční hudby.
Hudba Johna Dowlanda je charakteristická jemnou harmonií, lyrickým cítěním a často melancholickým, intimním vyzněním textů. Používal formy jako pavana, galliarda, fantasie a krátké písňové formy. V instrumentální tvorbě uplatnil bohatou polyfonii i improvizačně působící preludia pro loutnu.
Vliv a odkaz
Dowlandův vliv přesahuje jeho dobu: jeho písně i instrumentální skladby byly citovány a upravovány dalšími hudebníky a jeho melodie se staly součástí repertoáru konzortů i sólových loutnistů. Ve 20. století došlo k významnému oživení zájmu o renesanční hudbu a loutnu, což vedlo ke znovuobjevení Dowlandova díla a mnoha nahrávkám i studiím zaměřeným na jeho tvorbu.
Proč ho poslouchat dnes
- Dowlandovy písně nabízejí emotivní hloubku a melodickou krásu, která oslovuje i moderní posluchače.
- Jeho instrumentální skladby ukazují technickou a uměleckou úroveň loutnisty‑skladatele renesanční Anglie.
- Dílo je cenným pramenem pro pochopení hudebního vkusu a společenských nálad konce 16. a začátku 17. století.
Dowland zůstává jedním z nejvýznamnějších anglických hudebníků renesance — autor, jehož melancholické písně i mistrná loutnová díla přetrvala staletí a stále nacházejí nové posluchače i interprety.
Život
O Dowlandově raném životě nevíme téměř nic. Pravděpodobně se narodil v Londýně. V roce 1580 odešel do Paříže, kde pracoval pro velvyslance u francouzského dvora. V této době se stal římským katolíkem.
V roce 1594 se uvolnilo místo královského loutnisty u královny Alžběty I. Dowland toto místo nezískal. Později uvedl, že to bylo proto, že byl katolík, ale na anglickém dvoře byli i jiní katoličtí hudebníci, takže to nemusel být skutečný důvod.
Dowland místo toho pokračoval v práci v Evropě. Pracoval pro brunšvicko-lüneburského vévodu ve Wolfenbüttelu. Odjel do Itálie, kde chtěl studovat u Luky Marenzia v Římě. Odjel do Benátek a Florencie, ale nikdy se nedostal až do Říma. V roce 1597 vydal knihu loutnové hudby, díky níž se stal nejvýznamnějším anglickým skladatelem pro loutnu. Stále však nedostal práci u anglického dvora, a tak odešel do Dánska, kde pracoval pro dánského krále Kristiána IV., který mu velmi dobře platil.
Dowland byl zřejmě ženatý a měl děti, i když nevíme, kolik jich měl. Jeho žena a rodina vždy zůstávali v Anglii.
Dowland se vrátil do Anglie v roce 1606 a v roce 1612 získal místo jednoho z loutnistů Jakuba I. Kupodivu se zdá, že od té doby do své smrti v Londýně v roce 1626 nic nesložil. Neznáme datum jeho úmrtí, ale víme, kdy byl pohřben.
Jeho hudba
Většina Dowlandovy hudby je určena pro jeho vlastní nástroj, loutnu. Zahrnuje několik knih hudby pro sólovou loutnu, písně pro jeden hlas a loutnu, písně s loutnovým doprovodem a několik skladeb pro violový consort s loutnou.
Mnohé z jeho nejznámějších písní jsou plné smutku. Jedna z loutnových písní se jmenuje "Flow My Tears". Velmi známým instrumentálním dílem je Lachrimae (latinský výraz pro "slzy"), soubor sedmi písní pro pět viol a loutnu, z nichž každá vychází z melodie jeho písně "Flow My Tears". Ve své době se stala jedním z nejznámějších děl konsortní hudby. Jeho pavana "Lachrymae antiquae" patřila rovněž k velkým hitům sedmnáctého století.
V Dowlandově hudbě se často projevuje melancholie, která byla v té době v hudbě tak módní. Napsal consortovou skladbu Semper Dowland, semper dolens (vždy Dowland, vždy nešťastný).
Dowlandovou hudbou se inspirovalo mnoho pozdějších hudebníků, včetně Benjamina Brittena a popového hudebníka Stinga.
Vyhledávání