Jehud Medinata (aramejsky Stát Juda) nebo zkráceně Jehud byla administrativační jednotka perské Achaimenovské říše. Ležela v rámci satrapie Eber-nari a zhruba odpovídala oblasti bývalého Judského království, byť byla územně menší než starší království.
Časové vymezení a vznik
Jehud Medinata vznikla v době perského ovládnutí bývalé babylónské monarchie po pádu Novobabylónské říše. Po dobytí Babylóna (539/538 př. n. l.) umožnil král Kýros II. (podle perských zdrojů a biblického podání) návrat některých vyhnanců do Judska a obnovu náboženského života — včetně výstavby Druhého chrámu, dokončeného přibližně kolem roku 516 př. n. l. Jehud jako perská provincie existoval zhruba od poloviny 6. století př. n. l. do doby dobytí makedonským Alexandrem Velikým (332 př. n. l.), kdy byl začleněn do jeho říše.
Území a populace
Rozloha Jehud Medinaty byla menší než rozloha starověkého Judského království. Zahrnovala především jeruzalémské údělí, kopcovité oblasti Judeje, část Šefely a okolní údolí; hranice však nebyly úplně shodné s hranicemi předbabylónského státu. Obyvatelstvo tvořili především Judejci (návratní i místní), ale v provincii žili i další skupiny a přistěhovalci. Úředním jazykem administrativy v oblasti byl aramejština, společensky i nábožensky se rozvíjel komunitní život kolem chrámu v Jeruzalémě.
Správa a instituce
Jako součást perského impéria byla Jehud podřízena centrální správě Eber-nari; místní řízení vykonávali persky jmenovaní vyšší úředníci spolu s lokálními veliteli a náboženskými představiteli. V písemných pramenech (především biblických knihách Ezra a Nehemjáš) jsou zmíněny osoby, které řídily obnovený život v Jeruzalémě, například Zerubbabel (vedoucí povratu a podle tradice i místní správce) nebo kněží a později i guvernér Nehemjáš, který působil za Artaxerxa I. a obnovil městské hradby. Administrativní a náboženská moc se často prolínala — vysoký kněz měl významný vliv na místní záležitosti.
Náboženství, kultura a ekonomika
V perském období došlo k upevnění a proměně náboženské praxe judské komunity. Obnova chrámu v Jeruzalémě učinila z chrámového kultu střed obdobbí a perská politika náboženské tolerance umožnila návrat a konsolidaci místních elit. V této době probíhaly také redakční a literární práce, které přispěly ke vzniku a formování hebrejských náboženských textů. Ekonomika provincie byla založena na zemědělství (terénní kopcovitá hospodářství, olivy, vinice), poplatcích a odvodech do perské pokladny; existují i numismatické nálezy — mince a pečeti z období pozdního perského panství, někde označované nápisem „YHD“ nebo „Yehud“.
Konec provincie a dědictví
Jehud Medinata zanikla formálně s příchodem Alexandra Velikého, který v roce 332 př. n. l. porazil perské síly v regionu a začlenil území do své říše; později je oblast součástí helénských a následně římských správních struktur. Přesto mělo perské období trvalý vliv: upevnilo se náboženské jádro judského společenství v Jeruzalémě, proběhla kulturní konsolidace a část institucí a textů, které se v této době formovaly, ovlivnila další vývoj judaismu i místní historie.
Stručně: Jehud Medinata byla perská provincie na území bývalého Judského království, existující přibližně od poloviny 6. století př. n. l. do konce 4. století př. n. l.; spravována byla v rámci satrapie Eber-nari, centrem byla oblast kolem Jeruzaléma, a po nástupu Alexandra Velikého byla začleněna do helénistického světa.