Rok čtyř císařů

Nástupnictví

Nero Galbovi

V červnu 68 se senát iniciativně zbavil Nerona, prohlásil ho za veřejného nepřítele a Galbu za císaře. Pretoriánská garda byla podplacena, aby Nerona zradila, a Nero spáchal sebevraždu. Galba byl uznán císařem a přivítán ve městě v čele svých legií.

Galba nezůstal populární dlouho. Na svém tažení do Říma zničil nebo vybíral obrovské pokuty od měst, která ho okamžitě nepřijala. V Římě Galba zrušil všechny Neronovy reformy, včetně výhod pro mnoho významných osob. Ani armáda nebyla spokojená. Po svém bezpečném příchodu do Říma Galba odmítl vyplatit slíbené odměny vojákům, kteří ho podporovali. Římská pokladna na tom byla po Neronových rozmarech skutečně špatně, ale Galba situaci nezvládl.

Stejně jako Nero měl i Galba strach ze spiklenců a popravil mnoho senátorů a rytířů bez soudu. Navíc na začátku občanského roku 69, 1. ledna, legie Germania Inferior odmítly přísahat věrnost a poslušnost novému císaři. Následujícího dne legie prohlásily za císaře svého místodržitele Vitellia.

Marcus Salvius Otho podplatil na svou stranu pretoriánskou gardu, která už byla s císařem velmi nespokojená. Když se Galba dozvěděl o převratu, vyšel do ulic ve snaze normalizovat situaci. To se ukázalo jako chyba, protože se mu nepodařilo získat žádné příznivce. Krátce nato ho na Foru zabila pretoriánská garda.

Otho Vitelliovi

Senát ještě téhož dne uznal Otha císařem. Nový císař byl uvítán s úlevou. Ačkoli byl Otho ctižádostivý a chamtivý, neměl na svém kontě tyranii ani krutost a očekávalo se, že bude spravedlivým císařem. Z Germánie však do Itálie táhly potíže v podobě Vitellia.

Vitellius měl za sebou nejlepší elitní legie říše složené z veteránů germánských válek. Ty se měly ukázat jako jeho nejlepší argumenty pro získání moci. Otho nechtěl začít další občanskou válku a vyslal posly, aby navrhli mír a pozvali Vitellia za svého zetě. Na domluvy už bylo pozdě, Vitelliovi generálové měli polovinu jeho armády namířenou do Itálie. Po sérii menších vítězství byl Otho poražen v bitvě u Bedriacum. Místo útěku a pokusu o protiútok se Otho rozhodl ukončit anarchii a spáchal sebevraždu. Císařem byl jen o něco déle než tři měsíce.

Vitellius až Vespasián

Po zprávě o Otově sebevraždě byl Vitellius senátem uznán za císaře. Po tomto uznání se Vitellius vydal na cestu do Říma. Od počátku své vlády se potýkal s problémy. Město zůstalo velmi skeptické, když si Vitellius pro přijetí úřadu Pontifex Maximus vybral den se špatnou přízní (podle římské pověry).

Události jim zdánlivě daly za pravdu. Když měl Vitellius trůn pevně zajištěný, uspořádal řadu hostin, banketů a triumfálních průvodů, které přivedly císařskou pokladnu téměř k bankrotu. Dluhy rychle narůstaly a lichváři začali požadovat jejich splacení.

Vitellius projevil svou násilnickou povahu tím, že nařídil mučit a popravovat ty, kteří se odvážili vznést takové požadavky. Vitellius přistoupil k tomu, že zabíjel občany, kteří ho označili za svého dědice, často spolu s případnými spoludědici. Kromě toho se pustil do pronásledování všech možných konkurentů, které zval do paláce s příslibem moci jen proto, aby je nechal zavraždit.

Vespasián dostal v roce 67 od Nerona zvláštní velení v Judeji, jehož úkolem bylo potlačit velké židovské povstání. Získal podporu místodržitele Sýrie Gaia Licinia Muciana. Pod Mucianovým velením vyrazilo na Řím silné vojsko složené z judských a syrských legií. Sám Vespasián odcestoval do Alexandrie, kde byl 1. července prohlášen císařem, a získal tak kontrolu nad životně důležitými dodávkami obilí z Egypta. Vespasiánův syn Titus zůstal v Judeji, aby se vypořádal s židovským povstáním. Než se východní legie dostaly do Říma, prohlásily v srpnu Vespasiána císařem také dunajské legie z provincií Raetie a Moesie a pod vedením Marka Antonia Prima vpadly do Itálie. V říjnu dosáhla vojska vedená Primem drtivého vítězství nad Vitelliovou armádou ve druhé bitvě u Bedriacum.

Vitellius, obklopený nepřáteli, se naposledy pokusil získat město na svou stranu a rozdával úplatky a sliby moci, kde bylo třeba. Dunajská armáda se nyní nacházela v těsné blízkosti Říma. Vitellius se ukryl a připravoval se na útěk, ale rozhodl se pro poslední návštěvu paláce. Tam byl chycen Vespasiánovými muži a zabit. Při obsazování hlavního města vypálili Jupiterův chrám.

Následujícího dne senát uznal Vespasiána císařem. Bylo to 21. prosince 69, tedy v roce, který začal s Galbou na trůně.

Nero


Galba


Otho


Vitellius


Vespasián

Chronologie

68

• Duben - Servius Sulpicius Galba, guvernér Hispania Tarraconensis, a Vindex, guvernér Gallia Lugdunensis, se vzbouřili proti Neronovi.
• Květen - Rýnské legie porážejí a zabíjejí Vindexe v Galii.
• Červen - Nero je senátem prohlášen za veřejného nepřítele (hostis) (8. června) a spáchá sebevraždu (9. června); císařem je uznán Galba.
• listopad - Vitellius jmenován guvernérem Germania Inferior

69

• 1. ledna - Rýnské legie odmítají přísahat věrnost Galbovi.
• 2. ledna - Vitellius prohlášen císařem u Rýna
• 15. ledna - Galba zabit pretoriánskou gardou; téhož dne senát uznává Otha za císaře.
• 14. dubna - Vitellius poráží Otha
• 16. dubna - Otho spáchal sebevraždu; Vitellius uznán císařem.
• 1. července - Vespasián, velitel římské armády v Judeji, prohlášen egyptskými legiemi pod vedením Tiberia Julia Alexandra za císaře.
• srpen - dunajské legie oznamují podporu Vespasiánovi (v Sýrii) a v září jeho jménem vpadnou do Itálie.
• Říjen - Dunajská armáda poráží Vitellia a Vespasián obsazuje Egypt.
• 20. prosince - Vitellius zabit vojáky v císařském paláci.
• 21. prosince - Vespasián uznán císařem.

Související stránky

• Tacitus, Dějiny
• Rok pěti císařů (193)
• Rok šesti císařů (238)