Střízlíkovití (Troglodytidae) – popis, druhy a rozšíření
Střízlíkovití (Troglodytidae) – kompletní průvodce: popis, rozpoznání, ~80 druhů, rozšíření, biotopy a zajímavosti o těchto malých pěvcích.
Střízlíkovití jsou malí pěvci – v textu níže ponechány původní odkazy, a proto se v některých místech objevuje termín vrabcovití. Správně jde o čeleď pěvců (řád Passeriformes) z čeledi Troglodytidae, která se vyskytuje převážně v Novém světě. Existuje asi 80 druhů rozdělených do přibližně 20 rodů. Většina druhů jsou drobní, hnědě zbarvení ptáci s kontrastním pruhováním nebo skvrnami, charakteristickým vzpřímeným ocasem a pohyblivým, štíhlým zobákem.
Popis a vzhled
Střízlíkovití jsou obvykle malí ptáci o délce těla přibližně 9–14 cm. Mají kompaktní, kulaté tělo, krátká křídla a krátký ocas, který často nosí vzpřímeně. Duhovka a zobák se mezi druhy liší, zobák bývá spíše štíhlý a mírně zahnutý směrem dolů. Obočí (supercilium) nebo světlejší proužky kolem oka jsou u mnoha druhů nápadné. Zbarvení je většinou hnědé s proužkováním, což jim poskytuje maskování v houštinách a křovinách.
Rozšíření a druhy
Původně se slovo "vranka" používalo (a stále používá) pro druhy vyskytující se v Evropě, západní Asii a severní Africe. Do angličtiny se toto slovo dostalo po dlouhé historii v germánských jazycích. Vědecký název ptáka, typického pro tento starý svět, je Troglodytes troglodytes. Když se evropští biologové dostali do Ameriky, brzy si uvědomili, že čeleď má mnohem více druhů, zejména v Novém světě; dnes je Troglodytidae považována za převážně americkou čeleď s několika starosvětskými zástupci (např. rody Troglodytes).
Mezi známé zástupce patří např. střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) v Evropě a blízce příbuzné druhy v Asii a Severní Africe, dále severoamerický house wren (Troglodytes aedon) a řada endemických druhů v tropických lesích Střední a Jižní Ameriky. Některé rody obsahují jen několik úzce rozšířených druhů, jiné jsou široce rozšířené a adaptované na různé biotopy.
Habitat a chování
Střízlíkovití obývají rozmanité biotopy: od lesních okrajů a křovin až po horské porosty, mangrovy nebo křovinaté oblasti. Mnohé druhy jsou velmi aktivní, často pobíhají v hustém podrostu, prohledávají štěrbiny mezi kůrou a kameny a s obratností loví drobné bezobratlé. Jsou známí svou teritorialitou, zvláště v době rozmnožování. Některé druhy se přizpůsobily i blízkosti lidských sídel.
Hnízdění a rozmnožování
Hnízda střízlíků jsou často kompaktní, někdy polokulovité či domečkovité s malým vchodem, stavěná v hustém porostu, štěrbinách skal nebo v opuštěných dutinách. Některé druhy staví více hnízd, z nichž pár vybere to nejvhodnější. Samice snáší obvykle 3–7 vajec; inkubace trvá přibližně 12–16 dní a mláďata jsou altriciální (opotřebují krmení rodiči po vylíhnutí) a opouštějí hnízdo po několika týdnech.
Potrava a hlas
Strava je převážně bezobratlá – hmyz, pavouci a larvy – některé druhy doplňují jídelníček semeny nebo bobulemi. Střízlíci jsou notoricky dobrými zpěváky; jejich písně jsou často hlasité a složité, u některých druhů slouží k obraně teritoria i lákání partnera. Hlasové projevy jsou důležitým znakem pro určování druhů zejména v tropických lesích, kde jsou vizuální rozdíly drobné.
Ochrana
Většina druhů není aktuálně ohrožená a bývá běžná v rámci svého areálu, nicméně některé endemické druhy s omezeným rozšířením v tropických oblastech čelí hrozbám v důsledku odlesňování, ztráty habitatů a fragmentace. Ochrana lesních porostů a křovin je proto důležitá i pro udržení rozmanitosti střízlíkovitých.
Příkladné znaky k zapamatování
- Malí, hnědě zbarvení pěvci s krátkým ocasem často neseným vzpřímeně.
- Hlavně Novodobý svět (Amerika) – asi 80 druhů ve ~20 rodech.
- Typický starosvětský zástupce: Troglodytes troglodytes (střízlík obecný).
- Živí se převážně hmyzem, jsou dobrými zpěváky a staví rozličná uzavřená hnízda.
Blatnice bahenní (Cistothorus palustris), jedna z mnoha amerických blatnic.
Vokalizace
Její píseň je tryskajícím přívalem sladké hudby, hlasitá a důrazná. Na svou velikost má obrovský hlas, desetkrát hlasitější než kohout. Jeho zpěv může být někdy zaměněn za zpěv kavky, jejíž zpěv je kratší a slabší. Zpěv pěnice má také trylky, které pěnice nemá. Samec má dlouhý a složitý zpěv s řadou cinkavých trylků, které jdou jeden za druhým několik vteřin po sobě.
Když je tento pták rozčilený nebo vzrušený, jeho volání přechází v důrazné churr, jako když se spouští hodinový strojek.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co jsou to vraníci?
Odpověď: Křivky jsou čeleď vrabcovitých ptáků, kteří se vyskytují hlavně v Novém světě, čeleď Troglodytidae, čítající asi 80 druhů ve 20 rodech.
Otázka: Kolik druhů vranek existuje?
Odpověď: Existuje asi 80 druhů vrápenců.
Otázka: Jaký je původ slova "vrána"?
Odpověď: Původně se slovem "vranka" označovaly druhy, které se vyskytují v Evropě, západní Asii a severní Africe. Do angličtiny se slovo dostalo po dlouhé historii v germánských jazycích.
Otázka: Jaký je vědecký název vrápenců?
Odpověď: Vědecký název vrabců je Troglodytes troglodytes.
Otázka: Kde se vyskytuje nejvíce vrápenců?
Odpověď: Nejvíce vrápenců se vyskytuje v Americe.
Otázka: Jak dlouhá je většina vrápenců a jak vypadají?
Odpověď: Většina vrápenců je asi 10 cm dlouhá, hnědá (obě pohlaví), s krátkým zobákem, který je mírně zahnutý dolů. Mají kulatá křídla a krátký ocas.
Otázka: Čím jsou vrabci, kteří se vyskytují v Británii, zvláštní?
Odpověď: Vrána je také nejkratším ptákem v Británii.
Vyhledávání