William Harvey byl anglický lékař. Narodil se 1. dubna 1578 ve Folkestone v anglickém hrabství Kent. Jako první přesvědčivě vysvětlil, jak krev proudí tělem prostřednictvím srdce a ukázal, že krev tvoří uzavřený oběhový systém. Zemřel 3. června 1657 v Roehamptonu.

Harveyho jméno nese nemocnice v Ashfordu v Kentu. Studoval na Královské škole v Canterbury a poté na Gonville and Caius College v Cambridgi. Následně odešel na univerzitu v Padově, kde v roce 1602 promoval jako doktor medicíny. V Padově se setkal s anatomy, například s Hieronymem Fabriciem, který popsal žilní chlopně — poznatky, které Harvey později využil při formulaci své teorie oběhu krve.

Po návratu do Anglie se Harvey oženil s Elizabeth Browneovou, dcerou Lancelota Brownea, který byl lékařem Alžběty I. Od roku 1609 do roku 1643 působil jako lékař v londýnské nemocnici svatého Bartoloměje. Později sloužil také jako královský lékař; během života zastával významná lékařská a akademická postavení.

Objev krevního oběhu

Harvey svůj objev představil v díle Exercitatio Anatomica de Motu Cordis et Sanguinis in Animalibus (1628), často zkracovaném na De Motu Cordis. Ve své práci kombinoval anatomické poznatky, experimenty a přesné rozbory logiky. Provedl pozorování na zvířatech i na lidských preparátech, používal svazování cév (ligatury) a sledoval chování žilních chlopní. Ke klíčovým důkazům patřilo:

  • pozorování jednosměrného působení žilních chlopní,
  • měření objemu krve vypuzovaného srdcem a výpočet, že by při tehdejší představě „produkce“ krve játry musela být vytvořena mnohonásobně víc, než je realistické,
  • demonstrování spojení mezi plicním a systémovým oběhem (pulmonární a systémový oběh) — tedy myšlenky, že krev obíhá v uzavřeném okruhu, nikoli že se průběžně spotřebovává a znovu tvoří.

Vliv a odkaz

Harvey svou teorií zásadně změnil medicínu a fyziologii. Osvobodil se od dlouho převládajících galénských představ, podle nichž krev „vzniká“ v játrech a postupně se spotřebovává. I když jeho závěry ze začátku vzbudily odpor, postupně položily základy moderní kardiologie a obecných principů experimentální medicíny. Harvey je považován za průkopníka používání kvantitativních argumentů a pečlivých experimentů v biologii.

Jeho práce ovlivnila další generace anatomů a lékařů a trvalý vliv lze vidět i v tom, že jeho jméno nese nemocnice v Ashfordu. Harveyho přístup — kombinace anatomických poznatků, experimentu a racionálního vyvozování závěrů — zůstává modelovým příkladem vědecké metody v lékařství.