William Kemmler byl prvním odsouzencem popraveným elektrickým proudem. Byl odsouzen za vraždu své zákonné manželky Matildy "Tillie" Zieglerové, ke které došlo koncem 19. století. Jeho případ se stal symbolem zásadní změny v provádění trestu smrti a vyvolal rozsáhlou veřejnou i odbornou diskusi o humánnosti nových metod.

Pozadí a soud

Kemmler byl obviněn z vraždy své manželky; případ vedl k soudnímu procesu, v jehož důsledku byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. V té době se ve Spojených státech rozvíjela debata o nahrazení oběšení jinými metodami vykonání trestu, které měly být považovány za rychlejší a méně ponižující.

Vznik elektrického křesla

Myšlenka použití elektřiny jako prostředku k popravení nebyla výsledkem jediné osoby: návrhy a experimenty přicházely od různých lékařů, vynálezců a veřejných činitelů. Mezi propagátory nové metody patřili například lékaři a mechanismy, které argumentovaly, že správně dávkovaný elektrický proud způsobí rychlou a bezbolestnou ztrátu vědomí. Zároveň byla silná součást sporu kolem střetu dvou elektrických systémů (AC vs. DC), v němž se technické a politické zájmy mísily s veřejnou kampaní za či proti této metodě.

Poprava v Auburn (1890)

Kemmler byl popraven v roce 1890 ve věznici Auburn ve státě New York. Poprava proběhla 6. srpna 1890 a šlo o první oficiální použití elektrického křesla v praxi. První pokus o usmrcení elektrickým proudem však nebyl hladký: při vykonání popravy došlo k vážným komplikacím — ošetřující personál i přihlížející popisovali kouř, zápach spáleniny a prodlužující se dobu než bylo zjištěno, že odsouzený zemřel po opakovaném přivádění proudu. Tento incident byl široce medializován a vedl k obviněním, že metoda není tak humánní, jak se předpokládalo.

Důsledky a význam

Poprava Williama Kemmlera otevřela rozsáhlou debatu o etice a praktické stránce používání elektřiny při trestu smrti. Přestože se elektrické křeslo stalo v následujících letech v některých státech přijímanou metodou, kritika pokračovala a případ Kemmlera byl často citován jako důkaz možného krutého průběhu poprav vykonaných technickými prostředky. Do konce desetiletí bylo ve Spojených státech tímto způsobem popraveno 29 vězňů; nejběžnější metodou nadále zůstalo oběšení.

Odkaz

William Kemmler je v dějinách trestu smrti památkou na počátek éry elektrostanic jako exekutivního nástroje a zároveň připomínkou toho, jak technologické inovace mohou vyvolat nové právní a morální otázky. Jeho případ se stále uvádí při diskusích o humánnosti a účinnosti různých metod vykonávání trestu smrti.