Wallaceova linie je biogeografická hranice, která odděluje asijskou a australskou ekozónu. Přechodná zóna mezi nimi se často označuje jako Wallacea a zahrnuje řadu ostrovů Indonésie ležících mezi pevninskými šelfy Sundy a Sahulu.
Geografické umístění
Linie probíhá přes Indonésii, zejména mezi Borneem a Sulawesi (Celebes) a dále přes Lombocký průliv mezi Bali (na západě) a Lombokem (na východě). Vzdálenost mezi Bali a Lombokem je jen asi 35 kilometrů, přesto tvoří výraznou hranici ve složení fauny a flóry.
Příčina biogeografického rozdělení
Rozdílné faunální zóny vznikly proto, že mezi pevninskými šelfy Sundy (s orientálními typy organismů) a Sahulem (s australskými skupinami) zůstaly během plejstocénních glaciálů hluboké mořské úžiny. Tyto hluboké vody zabránily vytvoření pozemních mostů i při poklesu hladiny moře, takže výměna druhů byla omezená — to vede k výraznému rozlišení skupin na obou stranách linie.
Biologické rozdíly a příklady
Na západ od linie převládají typické «asijské» skupiny savců a ptáků, například primáti (orangutani na Borneu a Sumatře), tygři, nosorožci nebo jelenovití. Na východ od linie dominují «australské» skupiny: marsupialia (vakovci), monotremata (v Australasii) a řada charakteristických ptáčích skupin jako ptáci ráje. Wallacea sama má vysoký podíl endemitů — např. Sulawesi i další ostrovy mají řadu jedinečných druhů savců, ptáků, plazů i bezobratlých.
Některé skupiny, například určité druhy ptačích (mnohdy schopné letu na delší vzdálenosti), nebo netopýři, mohou hranici překračovat častěji. Ostatní suchozemští savci jsou většinou omezeni pouze na jednu stranu linie; jednou z výjimek je makak krabožravý, který se vyskytuje na obou stranách. Obecný vzorec však zůstává nápadný a konzistentní.
Historie pojmu
Wallaceovu linii pojmenoval podle průkopnického přírodovědce Alfreda Russela Wallacea, který během cest a pozorování v Východní Indii v 19. století rozpoznal tento ostrý biogeografický rozdělovací prvek. Termín „Wallaceova linie“ poprvé použil Huxley v roce 1868.
Související hranice a význam
Kromě Wallaceovy linie se v oblasti uvažují i jiné přibližné dělící čáry, například Weberova linie (posun směrem k Australasii) nebo Lydekkerova linie (přibližující se k hranici australské fauny u Sahulského šelfu). Tyto linie reflektují, že přechod mezi regiony není vždy ostře definovaný a že různé taxonomické skupiny reagují odlišně na geografické bariéry.
Ochrana a současné výzvy
Region Wallacea i přilehlé oblasti Sundy a Sahulu jsou biologicky velmi cenné, ale současně ohrožené odlesňováním, introdukcí invazních druhů, lovem a změnou využití půdy. Ochrana endemických druhů a zachování migračních koridorů (kde jsou možné) jsou klíčové pro udržení biologické rozmanitosti v této složité a citlivé oblasti.
Wallaceova linie zůstává jedním z klasických příkladů, jak geologická a paleogeografická historie tvaruje současné rozšíření organismů — a proto je i dnes důležitým tématem v biologii, ekologiích a ochraně přírody.
