Věra Menčíková (16. února 1906, Moskva - 27. června 1944, Londýn) byla britsko-česká šachistka. Menčiková byla první ženskou mistryní světa v šachu. V šachových turnajích se utkávala také s předními světovými mužskými šachovými mistry a mnohé z nich, včetně mistra světa Maxe Euweho, porazila. . p256
Život a začátky v šachu
Věra Menčíková patřila k průkopnicím ženského šachu. Pocházela z rodiny s česko‑britskými vazbami a šachům se začala věnovat již v mládí. Brzy se prosadila na mezinárodní scéně a získala reputaci hráčky s vynikajícími strategickými základy a pevnou poziční hrou.
Šachové úspěchy
Nejvýraznějším Milníkem v její kariéře bylo zvolení za první oficiální ženskou mistryni světa v šachu – titul získala na prvním ženském mistrovství světa v roce 1927 a držela ho až do své smrti v roce 1944. Během této doby obhájila titul na několika následujících turnajích a prakticky dominovala ženským soutěžím té doby.
Menčíková se také pravidelně účastnila „mužských“ turnajů, kde bojovala s tehdejší špičkou. Její výkony v těchto soutěžích pomohly odbourat předsudky o rozdílné úrovni hry žen a mužů a mnohé z jejích partií jsou dodnes považovány za ukázky hlubokého strategického cítění.
Anekdoty a současné vnímání
Mezi známé historky patří vznik tzv. „Vera Menchik Clubu“ – narážka na to, že někteří přední muži šachisté, kteří podlehli Menčíkové, byli „členy“ tohoto neoficiálního klubu. Tato anekdota ilustruje, jak její přítomnost na turnajích překvapovala a působila jako výzva pro etablované hráče.
Styl hry
Menčíková byla oceňována pro svůj pevný poziční styl, dobrou techniku v koncovkách a schopnost uplatnit i zdánlivě malou výhodu. V jejích partiích je patrná vyzrálost v plánování a schopnost přizpůsobit se různým typům soupeřů.
Smrt a odkaz
Věra Menčíková zemřela 27. června 1944 v Londýně během druhé světové války. Její předčasná smrt znamenala velkou ztrátu pro šachový svět. Dodnes je vnímána jako průkopnice ženského šachu a symbol, který inspiroval mnoho následovnic k profesionálnímu věnování se této hře.
Její památka žije dál v podobě turnajů, ocenění a historických vzpomínek, které připomínají význam její role při prosazování žen v mezinárodním šachu.