Viktor Korčnoj

Korčnoj sehrál tři zápasy s Anatolijem Karpovem, z toho dva o titul mistra světa v šachu. V roce 1974 prohrál s Karpovem ve finále kandidátské soutěže nejtěsnějším rozdílem 11,5-12,5 bodu. Karpov byl vyhlášen mistrem světa v roce 1975, když Bobby Fischer svůj titul neobhájil. Poté, co Korčnoj v roce 1976 přeběhl ze Sovětského svazu, vyhrál dva kandidátské cykly a kvalifikoval se do zápasů o titul mistra světa s Karpovem v letech 1978 a 1981.

Zápas z roku 1978

Zápas o titul mistra světa v roce 1978 Karpov-Korčnoj se konal ve filipínském Baguiu. Byla to jedna z těch akcí, kde se bojovalo jak mimo šachovnici, tak i na ní. Sovětská delegace naplno využila Korčnojova postavení přeběhlíka a osoby bez státní příslušnosti. Karpovův tým čítal tucet lidí a jen tři z nich byli šachisté. Mezi nimi byl i doktor Zuchar, Karpovův osobní psychiatr/psycholog, který se (jak se tvrdilo) pokoušel Korčnoje během hry zhypnotizovat.

Mimo šachovnici docházelo k neustálým kontroverzím, rentgenování židlí, protestům proti vlajkám používaným na šachovnici, stížnostem na hypnózu a zrcadlové brýle používané Korčnojem. Když mu Karpovův tým během partie poslal borůvkový jogurt, aniž by o něj Karpov požádal, Korčnojův tým protestoval a tvrdil, že by mohlo jít o nějakou šifru. Později uvedli, že to bylo myšleno jako parodie na dřívější protesty, ale tehdy to bylo bráno vážně. Příběh těchto mimopartajních bojů byl podrobně popsán, a to z Korčnojova pohledu.

Jako sportovní klání mělo napínavé vyvrcholení. Zápas by vyhrál ten, kdo by jako první vyhrál šest partií (remízy se nepočítají). Po 17 partiích vedl Karpov impozantně 4:1. Korčnoj vyhrál 21. partii, ale Karpov vyhrál 27. partii, čímž se dostal na pokraj vítězství, když vedl 5:2. Korčnoj sice vyhrál 21. partii, ale Karpov vyhrál 27. partii. Korčnoj však zabojoval, v následujících čtyřech partiích získal tři výhry a jednu remízu a po 31 partiích vyrovnal stav zápasu na 5-5. Karpov však vyhrál další partii a tím i celý zápas poměrem 6:5 s 21 remízami. Karpov tak podruhé vyhrál nejtěsnějším možným rozdílem.

Zápas z roku 1981

Korčnoj vyhrál další cyklus kandidátů a získal právo vyzvat Karpova v roce 1981. Zápas, který se konal v italském Meranu, se odehrával v atmosféře politického napětí. Korčnojova manželka a syn byli stále v Sovětském svazu. Jeho synovi bylo slíbeno, že mu bude umožněno připojit se k otci, pokud se vzdá svého pasu. Když tak učinil, byl okamžitě odveden do sovětské armády. I přes protesty byl Korčnojův syn zatčen za vyhýbání se vojenské službě, odsouzen na dva a půl roku do pracovního tábora a celý trest si odpykal. Po propuštění mu bylo opět odepřeno povolení opustit SSSR. V roce 1982, šest let po Korčnojově zběhnutí, se jeho synovi konečně podařilo opustit zemi.

V zápase, kterému se přezdívalo "masakr v Meranu", Karpov přesvědčivě porazil Korčnoje poměrem 6 výher ku 2, přičemž desetkrát remizoval.

Zápas Korčnoj-Kasparov 1984

Korčnoj se měl v následujícím kandidátském cyklu (1984) utkat s mladým sovětským šachistou Garrym Kasparovem. Zdálo se, že má Garryho Kasparova ve velké oblibě - možná proto, že si uvědomoval, v jaké situaci se Kasparov nachází - prominentní talent blokovaný sovětskou byrokracií.

Zápas se měl konat v kalifornské Pasadeně, ale Sovětská šachová federace podala protest. Důvodem bylo pravděpodobně to, že Korčnoj byl přeběhlík a zápas se konal na dvorku studenoválečného nepřítele, a také brzy oznámené rozhodnutí Sovětského svazu bojkotovat olympijské hry v Los Angeles v roce 1984). V každém případě Kasparovovi nebylo dovoleno tam přiletět, aby zápas odehrál. Zápas tak připadl Korčnojovi.

Po pozoruhodném sledu událostí, v jehož čele stál britský velmistr Raymond Keene, však Korčnoj souhlasil, že zápas v Londýně odehraje. Bylo to Korčnojovo laskavé gesto, protože technicky vzato již vyhrál kontumačně. Po dobrém začátku byl Korčnoj překonán Kasparovovou útočnou hrou a pozoruhodnou vyspělostí.

Pozdější život

Viktor pokračoval v hraní v Evropě a žil ve svém adoptivním Švýcarsku. Reprezentoval jejich olympijský tým na nejvyšší šachovnici. Poprvé hrál Korčnoj za Švýcarsko na olympiádě v Buenos Aires v roce 1978, kde získal individuální zlatou medaili za nejlepší výkon na první desce.

Na ratingové listině FIDE z ledna 2007 byl Korčnoj ve věku 75 let na 85. místě na světě, což je zdaleka nejstarší hráč, který kdy byl zařazen do první stovky FIDE. Druhým nejstarším hráčem na seznamu z ledna 2007 byl Alexander Beljavskij, o 22 let mladší než Korčnoj.

V září 2006 vyhrál Korčnoj 16. mistrovství světa seniorů v šachu, které se konalo v Itálii, s výsledkem 9:2. V prvních osmi partiích Korčnoj dosáhl skóre 7,5-0,5, v posledních třech partiích pak remizoval. Jedná se o první titul mistra světa, který Korčnoj získal. Dalšího úspěchu Viktor dosáhl vítězstvím na mistrovství Švýcarska v Grächenu v roce 2009. Na otevřeném turnaji získal 7/9 bodů.

Viktorův styl hry byl naprosto odevzdaný. Téměř vždy hrál na výhru, pokud to bylo možné, a jen zřídkakdy bral krátké remízy. Často byl k vidění ve složitých, oboustranných pozicích, kde je těžké poznat, co se děje.

Korčnoj zemřel 6. června 2016 ve věku 85 let ve švýcarském Wohlenu na komplikace po mozkové mrtvici.