Canterburské povídky

Pozadí

Canterburská katedrála

Canterburské povídky vyprávějí o skupině lidí, kteří jsou poutníky. Cestují na významné posvátné místo. Ve středověku se mnoho křesťanů vydávalo na poutě do Jeruzaléma, Říma, Santiaga de Compostela a Canterbury. Canterburská katedrála byla známým poutním místem, protože se v ní nacházela svatyně (pietní místo) svatého Tomáše Becketa.

Thomas Becket

Tomáš Becket byl v roce 1100 canterburským arcibiskupem. Dostal se do sporu se svým starým přítelem, králem Jindřichem II., a v roce 1170 byl na králův rozkaz zavražděn některými královskými rytíři. Král se cítil velmi smutný a provinile. Nechal svému starému příteli postavit velkolepou hrobku.

Lidé začali hrobku navštěvovat. Brzy se začalo říkat, že Tomáš Becket je svatý a že jeho kosti dokážou dělat zázraky. Římskokatolická i anglikánská církev ho považují za mučedníka pro křesťanskou víru a za svatého. V pozdním středověku se díky jeho svatyni stalo Canterbury jedním ze čtyř nejvýznamnějších poutních míst v Evropě.

Poutníci

V Londýně se scházelo mnoho poutníků. Canterburské povídky vyprávějí o setkání jedné skupiny v hostinci v Southwarku, což byla vesnice jižně od řeky Temže, která je dnes součástí Londýna. Toto místo bylo pro setkání vhodné, protože lidé ze severu mohli řeku Temži překročit po Londýnském mostě.

Canterbury se nachází na jihovýchodě Anglie. Poutníci se zde scházeli ve skupinách, protože cestovat sám bylo nebezpečné. V dobách před moderním bankovnictvím musel mít každý poutník u sebe spoustu peněz na zaplacení jídla a ubytování (místa na spaní). Na cestách lidi často přepadávali lupiči.

Když se poutníci shromáždili ve skupině, mohli ji tvořit různí lidé, bohatí i chudí, vznešení i pokorní. Ve skupinách se často nacházela řada věřících lidí, jako byli kněží, mniši a jeptišky. V Chaucerově příběhu je nejurozenější osobou rytíř.

Vražda Tomáše Becketa

Příběhy

Canterburské povídky začínají Prologem (což znamená "několik slov na úvod"). V prologu Chaucer popisuje roční období, kterým je duben, kdy se po zimě začíná oteplovat. Říká, že právě v této době se lidé začínají vydávat na pouť. Chaucer vypráví čtenáři o lidech, kteří se shromáždili v hostinci. Popisuje je tak jasně, že se mnozí z nich stali slavnými postavami anglické literatury a často byli zobrazováni na obrazech. Chaucer popisuje, jak každý z lidí vypráví příběh, aby se při cestě pobavili.

Příběhy jsou:

• Obecný prolog představuje každého z poutníků.
• Rytířský příběh Rytíř vypráví o souboji dvou přátel o lásku k ženě.
• Mlynářův prolog a příběh opilý mlynář vypráví sprostý příběh o tom, jak z hloupého reeva udělala nevěrná manželka paroháče a podnájemníka.
• Prolog a povídka Reeve Reeve vypráví ošklivý příběh o tom, jak byl podváděný mlynář zbit, jeho arogantní žena ponížena a jeho dcera svedena dvojicí studentů, které se pokusil okrást a podvést.
• Kuchařův prolog a příběh opilý kuchař vypráví sprostý příběh o tom, jak líného učně jeho mistr propustí, aby tančil a bavil se.
• Prolog a příběh Muže zákona Muž zákona vypráví, jak ctnostná princezna prochází mnoha zkouškami.
• Prolog a příběh Ženy z Bathu Žena z Bathu vypráví o tom, jak rytíř musí zjistit, po čem ženy nejvíce touží - nebo bude popraven.
• Mnichův prolog a příběh Mnich vypráví morální příběh o tom, jak se thevingský vyvolávač pokusil podvést vdovu a skončil v pekle.
• Prolog a příběh Vyvolávače Vyvolávač vypráví vulgární příběh o tom, jak chamtivý mnich získá svou kompulenci.
• Prolog a příběh úředníka Úředník vypráví, jak milující a trpělivá manželka snáší řadu zkoušek ze strany svého podezíravého manžela.
• Kupcův prolog a povídka Kupec vypráví vulgární příběh o tom, jak z hloupého kupce udělala nevěrná manželka paroháče.
• The Squire's Prologue and Tale The Squire tells a tale of romance [nedokončeno]
• Franklinův prolog a povídkaFranklin vypráví příběh o ženě, která učiní neuvážený slib, a o následcích, které z toho plynou.
• Příběh lékaře Lékař vypráví morální příběh o ctnostné dceři.
• Prolog a příběh Pardonera Chamtivý a pokrytecký Pardoner vypráví ironický příběh o tom, jak se tři opilí blázni snaží "zabít" smrt - ale nakonec se zabijí navzájem.
• Shipmanův příběh Shipman vypráví komický příběh o lakomém obchodníkovi, z něhož jeho chamtivá žena udělala paroháče.
• Prolog a příběh převorky Převorka vypráví konvenční [i když nepravdivý] příběh o mučedníkovi.
• Chaucerův Příběh sira Topase - Chaucer vypráví parodii na hrdinský rytířský příběh, který na žádost ostatních poutníků nikdy nedokončí!
• Chaucerův Příběh o Melibee-Chaucer vypráví o muži a jeho ženě, kteří se dohadují, jak se nejlépe pomstít svým nepřátelům.
• Mnichův prolog a příběh - Mnich vypráví o tragédii a uvádí 17 příkladů ze 100!
• Prolog a příběh kněze jeptišky - příběh kněze je převyprávěním příběhu Chanticleer a liška.
• Prolog a příběh druhé jeptišky - druhá jeptiška vypráví konvenční příběh o svaté Cecílii.
• Prolog a příběh kanovníka - kanovník [nováček u Poutníků] varuje před tím, jak hledání kamene mudrců vede ke zkáze, a pak vypráví, jak kanovník obelstí důvěřivého kněze a připraví ho o peníze.
• Manciplův prolog a příběh Mancipl vypráví morální příběh proti pomluvám.
• Farářův prolog a příběh Farář přednáší prozaické pojednání o pokání.
• Chaucerovo odvolání - Chaucer žádá o odpuštění za vulgární a nedůstojné části tohoto i jiných dřívějších děl a žádá o rozhřešení za své hříchy. Některé verze příběhů obsahují např:
• Příběh o oráčovi - proti-lollárský traktát přidaný k příběhům
• Příběh o Gamelyn, který Chaucer možná chtěl adaptovat do Příběhů.
• Prolog a Příběh o Berýnovi falešný dodatek z 15. století ke Canterburským povídkám Geoffreyho Chaucera - Poutníci přicházejí do Canterbury.

Některé příběhy jsou vážné, jiné veselé. Některé zábavné příběhy jsou vulgární (sexuálně hrubé). Mnoho pohádek vypráví o křesťanské víře. Někdy téma (hlavní myšlenka) jednoho příběhu navazuje na další příběh, protože nový vypravěč reaguje (nebo odpovídá) na příběh, který právě slyšel. Všechny pohádky jsou o tom, jak lidé přemýšlejí a jak se k sobě chovají.

O Canterburských povídkách

Canterburské povídky jsou psány angličtinou, kterou v Chaucerově době používala většina běžných lidí. Chaucer byl jedním z prvních autorů (spisovatelů), kteří psali příběhy v angličtině. Dříve se příběhy psaly latinsky nebo francouzsky. Někteří další spisovatelé Chaucerovy doby psali také anglicky. Mezi tyto spisovatele patřili například John Gower, William Langland a básník Perla.

Chaucer si příběhy naplánoval, než je napsal, ale svůj plán nedokončil. Plánoval, že každá postava bude vyprávět čtyři příběhy: dva při cestě do Canterbury a dva při návratu do Londýna. Kdyby to Chaucer dokončil, napsal by 120 příběhů. Ve skutečnosti jich napsal jen 24. Chaucer začal psát příběhy v 80. letech 13. století. Přestal je psát v 90. letech 13. století. Někteří se domnívají, že celkových 120 příběhů nenapsal záměrně.

Chaucer byl významnou osobou na královském dvoře. Někteří lidé si myslí, že Chaucer v příbězích vyprávěl o dvorské politice. Někteří lidé si myslí, že Chaucer založil své postavy na lidech, které skutečně znal a kteří byli na královském dvoře.

Někteří lidé se domnívají, že Chaucer kopíroval myšlenky ze spisů jiných lidí, protože některé příběhy v Canterburských povídkách jsou jim velmi podobné. Postavy jsou však velmi odlišné. Postavy mají různá povolání i osobnosti. Všechny vyprávějí různé typy příběhů a vyprávějí je různými způsoby. velký příběh je o mnoha poutnících, kteří putují do Canterbury. Jedou na koních a cesta trvá několik dní. Chaucer toho o velkém příběhu mnoho neříká a většina spisu se týká příběhů, které si vyprávějí poutníci.

Dva nejstarší rukopisy (ručně psané kopie) Canterburských povídek jsou Hengwrtský rukopis a Ellesmerův rukopis. Existuje také 84 rukopisných a čtyři tištěné kopie Canterburských povídek, které vznikly před rokem 1500. V jednotlivých kopiích je poměrně hodně rozdílů. Někteří odborníci na Chaucera zahájili projekt The Canterbury Tales Project. Cílem projektu je přečíst všechny tyto kopie Canterburských povídek, zjistit rozdíly a napsat co nejpřesnější kopii.

Stránka z Ellesmerova rukopisu, na níž je zobrazena manželka z Bathu.

Galerie poutníků

S výjimkou hostinského/hostinského Harryho Baileyho byly v různých rukopisech Canterburských povídek u každého z poutníků, kteří vyprávěli příběh, různé kresby; dalšími zmíněnými poutníky, kteří nevyprávěli příběh nebo byli ilustrováni, byli rytířský jenerál, galanterník, tesař, tkadlec, barvíř, tkadlec gobelínů a oráč. Původním záměrem bylo, aby každý poutník vyprávěl dva příběhy do Canterbury a dva na zpáteční cestě za jídlo zdarma; to by bylo odhadem 120 příběhů - místo 23 v knize. Jediným poutníkem, který vypráví dva příběhy, je skutečně sám Chaucer: Sir Thopas [nedokončeno] a Příběh o Melibee.

Severní čítárna, západní stěna. Detail nástěnné malby Ezry Wintera ilustrující postavy z Canterburských povídek Geoffreyho Chaucera. Budova Kongresové knihovny John Adams, Washington, D.C.

Související stránky

• Anglická literatura
• William Shakespeare
• Poutě