Žab korálovek, korálovka jižní

Sídliště

Žába korálovka jižní žije na malém území v národním parku Kosciusko. Obvykle žije v lesích se sněženkami a v bažinách Sphagnum. Tato místa jsou velmi chladná, protože žába korálovka žije pouze v oblastech vyšších než 1000 m n. m. V těchto místech se vyskytuje i žába korálovka jižní. V letních měsících se žáby korálovky rozmnožují v malých rybnících a mokřadech.

Fyzický popis

Žába korálovka jižní má velmi výraznou černou kresbu s jasně žlutými pruhy. Jsou velmi malé, v dospělosti měří jen asi 25 mm. Samice žáby je obvykle větší než samec a může být velká až 30 mm. Živí se hlavně brouky, jako jsou mravenci, brouci a roztoči. Jejich rozmnožovací cyklus je zcela odlišný od většiny ostatních žab. Většina žab se rozmnožuje na jaře, ale tyto žáby se rozmnožují pouze v létě během ledna a února. K páření a hnízdění využívají vlhká místa, kde si vyhrabávají malé nory. Snášejí 16-40 vajíček. Vajíčka se líhnou o 4-6 měsíců později, když stoupne hladina vody a zaplaví hnízda. Dalších 6-8 měsíců žijí žáby jako pulci. V žáby se mění na začátku léta v prosinci. Pohlavně aktivní jsou až po dalších dvou letech. Není známo, že by žáby přežily druhé období rozmnožování.

Toxicita

Korálovky jsou prvními objevenými obratlovci, kteří jsou schopni vyrábět vlastní jedovatý alkaloid, pseudofrynamin. Většina ostatních žab ho získává z potravy. Alkaloid se vylučuje z kůže jako obrana proti predátorům a možná i proti kožním infekcím způsobeným mikroby.

Zachování

Korálovka jižní je nejohroženější australskou žábou. Vědci zatím nezjistili příčinu snižování počtu žab. Existuje řada problémů, které ovlivňují oblast, v níž žijí. Jejich životní prostředí ničí zvýšený přístup lidí s vozidly s pohonem na všechna čtyři kola a rozvoj lyžařských středisek. Velkým problémem je pro ně také globální oteplování, protože jsou zvyklé na chlad. Globální oteplování může zkrátit dobu rozmnožování žab v zimě a také zničit jejich zasněžené prostředí. Problémem mohou být také díry v ozónové vrstvě, protože když jsou v ní díry, znamená to, že na zem dopadá více slunečních paprsků, a proto je méně sněhu. Nemoci způsobené houbami mohou zahubit mnoho žab. Eroze a znečištění vodních toků, v nichž se žáby rozmnožují, může vést k úhynu jejich vajíček. Působí na ně také divoká prasata, která ničí mokřady.

Národní parky Nového Jižního Walesu nyní chovají žáby v laboratořích a poté je vypouštějí do volné přírody, až dospějí. Po požárech buše v létě 2002 a 2003 byla všechna vajíčka ve volné přírodě sebrána a převezena do melbournské zoo k vylíhnutí.