Jižní Kavkaz, označovaný také jako Zakavkazsko, je jižní oblast Kavkazu ležící na hranici mezi Evropou a Asií. Rozkládá se od hřebenu Velkého Kavkazu k tureckým a íránským hranicím a mezi pobřežími Černého a Kaspickým mořem. Region tvoří členité horské oblasti (Velký a Malý Kavkaz), úrodné údolí řek jako Kura a Aras a rozmanité klimaty od horského až po subtropický u pobřeží.

Celá Arménie leží v Zakavkazsku; do této oblasti spadá i většina Gruzie a Ázerbájdžánu, včetně exklávy Naxçivan. Region má bohatou agrární a průmyslovou tradici: země produkují ropu, manganovou rudu, čaj, citrusové plody a víno. Hospodářství je přitom velmi různorodé — od těžby a zpracování nerostných surovin přes energetiku až po zemědělství a turistiku.

Tento region patří mezi politicky a etnicky nejkomplikovanější v postsovětském prostoru a zahrnuje tři dlouhotrvající sporné oblasti: Abcházii a Jižní Osetii v Gruzii a Náhorní Karabach v Ázerbájdžánu. Konflikty zde mají hluboké historické kořeny, ovlivnily demografii i hospodářství a vedly k opakovaným vojenským střetům i zdlouhavým mírovým jednáním.

Geografie a klima

Zakavkazsko je charakteristické extrémní geografickou variabilitou: vysoké horské masivy stíní nížiny a pobřeží, vznikají místní mikroklima a rozdílné zemědělské podmínky. Na severu lemuje oblast Velký Kavkaz, na jihu se prostírá Malý Kavkaz. Významné řeky (Kura, Aras) doplňují krajinný obraz, tvoří úrodná údolí a historické dopravní trasy.

Obyvatelstvo, jazyky a kultura

V regionu žijí stovky etnických skupin. Hlavními národy a jazyky jsou Arméni (arménština), Gruzínci (gruzínština, kartvelská jazyková rodina) a Ázerbájdžánci (ázerbájdžánština, turkická řeč). Dále žijí menšiny – Rusové, Kurdové, Jazídové, Arménské a gruzínské diaspory. Náboženská mapa je rozmanitá: gruzínská pravoslavná církev v Gruzii, Arménská apoštolská církev v Arménii, muslimské komunity především v Ázerbájdžánu; v regionu jsou i menší katolické a protestantské komunity.

Ekonomika a energetika

Energetika má v Zakavkazsku zásadní význam. Ázerbájdžán je hlavním producentem ropy a zemního plynu, které jsou vyváženy přes tranzitní koridory do Turecka a dál do Evropy. Důležité jsou ropovod Baku–Tbilisi–Ceyhan (BTC) a plynovod Jižní Kavkaz, stejně jako rostoucí síť železničních a silničních spojení (např. Baku–Tbilisi–Kars). Hornictví (mangan, měď), potravinářství (čaj, ovoce, víno) a cestovní ruch přispívají k ekonomice regionu.

Konflikty a bezpečnostní problémy

Po rozpadu Sovětského svazu vyústily etnicko-teritoriální spory v ozbrojené konflikty. Nejvýraznější jsou:

  • Abcházie a Jižní Osetie (Gruzie) – de facto oddělené regiony s ruskou vojenskou a politickou podporou; situace po válce v roce 2008 zůstává zmrazeným konfliktem s omezeným mezinárodním uznáním těchto entit.
  • Náhorní Karabach (Ázerbájdžán) – oblast s arménskou většinou, která byla v letech 1990. a 2000. předmětem krvavého konfliktu. V roce 2020 došlo k dalšímu rozsáhlému vojenskému střetu, po němž následovalo ruské zprostředkování příměří a umístění ruských mírových jednotek; hranice a postavení civilních obyvatel zůstávají sporné.

Konflikty mění demografii, brzdí ekonomický rozvoj a přitahují zájem regionálních i globálních mocností.

Geopolitické souvislosti

Zakavkazsko je křižovatkou zájmů Ruska, Turecka, Íránu, Evropské unie a USA. Rusko má tradičně silný vliv (vojenské základny, bezpečnostní garance), Turecko rozšiřuje vliv kulturně i ekonomicky (zejména v Ázerbájdžánu a Gruzii), zatímco Írán má historické vazby zejména s Arménií a Ázerbájdžánem (včetně hranic s Naxçivanem). Evropské a transatlantické iniciativy směřují k stabilizaci a energetické diverzifikaci.

Výzvy a perspektivy

Hlavními výzvami jsou mírové urovnání sporů, hospodářská obnova a regionální spolupráce v dopravě a energetice. Pozitivní jsou projekty na zlepšení dopravních koridorů a rozvoj cestovního ruchu díky bohatému kulturnímu dědictví a přírodním krásám (historické památky, horské oblasti). Trvalé řešení konfliktů a posílení institucí jsou klíčové pro stabilitu a hospodářský rozvoj Zakavkazska.