Národní park Šuklaphanta — Terai pastviny a chráněná oblast v západním Nepálu

Oblast byla loveckým revírem nepálské vládnoucí třídy. V roce 1969 byla vyhlášena královskou loveckou rezervací. V roce 1973 byla oblast přejmenována na Královskou rezervaci Sukla Phanta. Zpočátku měla rozlohu 155 km (²60 mil čtverečních). Koncem 80. let 20. století byla oblast zvětšena na současnou rozlohu. V květnu 2004 k ní bylo přidáno nárazníkové pásmo o rozloze 243,5 km ²(94,0 mil²). V roce 2017 byl status chráněné oblasti změněn na národní park.

Název Suklaphanta pochází od jedné z pastvin nacházejících se uvnitř chráněné oblasti. Hlavní pastvina zvaná Sukla Phanta je největším souvislým travnatým porostem v Nepálu. Rozkládá se na ploše asi 16 km²6,2 km²).

Džungle národního parku Shuklaphanta byla kdysi územím starověkého království. Na některých místech jsou dodnes patrné pozůstatky tohoto království. Poblíž jezera Rani Tal v parku se dodnes nachází cihlový pás. Pás měří v obvodu 1 500 m (59 000 palců). Místní obyvatelé ho považují za pozůstatek pevnosti tharúského krále Singpala.

Podnebí regionu je subtropické monzunové. Průměrný roční úhrn srážek v této oblasti je 1 579 mm. Srážky se vyskytují od června do září a nejvíce jich spadne v srpnu. Zimní měsíce prosinec a leden jsou poměrně chladné. Denní teploty v tomto ročním období dosahují 7-12 °C (45-54 °F). Někdy se mohou vyskytnout i mrazy. Od února teploty stoupají až na 25 °C v březnu. Koncem dubna dosahují teploty až 42 °C. Když v květnu dorazí do oblasti první předměsíční deště, zvýší se vlhkost vzduchu.

V parku roste asi 700 druhů rostlin. Patří mezi ně 553 cévnatých rostlin, 18 pteridofytů, 410 dvouděložných a 125 jednoděložných rostlin. Téměř polovinu vegetace rezervace pokrývají travní porosty. Hlavními druhy trav jsou Imperata cylindrica a Heteropogon contortus. rákos khagra (Phragmites karka) a Saccharum spontaneum. Rostou v bažinách kolem sedmi malých jezer. Hlavním typem lesa je sal. Khair a sissoo rostou při březích řek. To, že jsou pastviny zarostlé stromy, je velkou hrozbou pro dlouhodobou existenci hlavních rostlin. Stromy zakrývají všechny trávy rostoucí pod nimi, především ty, které potřebují více slunečního světla. Semena stromů se šíří po celých travnatých plochách. Většinou klíčí v blízkosti stávajících stromů. Stromy také napomáhají růstu stínomilných trav a brání růstu druhů milujících slunce. Tento proces sukcese obvykle časem přemění travnaté plochy na lesy.

V okolí jezer se rozkládají otevřené travnaté a mokřadní plochy. Tato oblast je domovem různých druhů živočichů. V řekách, jezerech a rybnících bylo zaznamenáno 28 druhů ryb a 12 druhů plazů a obojživelníků. zaznamenáno. Patří mezi ně mahseer a rohu, krokodýl loupeživý, krajta indická skalní, ještěrka monitorovaná, kobra indická, krait obecný a krysa východní.

Savci

Aktuální kontrolní seznamy zahrnují 46 druhů savců. Z nich 18 je chráněno úmluvou CITES, například tygr bengálský, levhart indický, medvěd lenochod, jelen bahenní, slon a zajíc hispánský. Nosorožec jednorohý byl přemístěn z národního parku Čitvan.

Shromáždění jelenů bahenních na pastvinách parku je největší na světě. Populace zajíce polního může mít mezinárodní význam. V roce 2013 žilo v rezervaci 2170 kusů jelena bahenního. Na jaře 2016 byla v chráněném území poprvé vyfotografována kočkarezavá pomocí kamerové pasti.

Ptáci

Celkem bylo zaznamenáno 423 druhů ptáků. V parku žije největší populace bengálských florikanů v Nepálu. Je západní hranicí výskytu frankolína bahenního, křovinářky Jerdonovy, traviče rujnopásého, babočky kaštanové a babočky Jerdonovy. Pro paviána žlutookého je to severozápadní hranice a pro tkalce Finnova východní hranice. Je to také nejvýznamnější pravidelné zimoviště Hodgsonova křovináře. Z lesních ptáků se zde vyskytují strakapoud bělohřbetý, soumračník, krutihlav obecný a roháč obecný. Lesy jsou významné také pro datla tříprstého a lejska bělokrkého. Hnízdícími obyvateli jsou sup bělohlavý, sup štíhlopásý, adjutant malý, orel mořský, šipka a kosatec rumělkový. Letními návštěvníky jsou jeřáb popelavý, čáp malířský a travička žíhaná. Zimními návštěvníky jsou racek velký, vodouš bělolící, moudivláček rezavý a moudivláček lužní, ale nejsou zde běžní.

Během průzkumu provedeného v lednu 2005 bylo zaznamenáno celkem 19 křovinářů Hodgsonových. O rok později v roce 2006 bylo zaznamenáno pouze 8 samců.