Přehled

Druhá bitva u El Alameinu proběhla mezi 23. říjnem a 5. listopadem 1942 v oblasti El Alameinu v severním Egyptě. Byla to jedna z klíčových bitev severoafrické kampaně a považuje se za zlomový moment, protože ukončila postup sil Osy směrem do Egypta a bránila ohrožení Suezského průplavu.

Příčiny a přípravy

Po první bitvě u El Alameinu byla fronta relativně stabilizována a v srpnu 1942 převzal velení britské Osmé armády generálporučík Bernard Montgomery (Montgomery). Pod jeho vedením byly provedeny rozsáhlé přípravy: zlepšení zásobování, koncentrace sil, posílení ženijních jednotek a plánování útočné operace. Součástí příprav byla i dezinformační a maskovací opatření, jejichž cílem bylo zmást protivníka ohledně času a směru úderu.

Síly, velení a taktika

Náčrtem protivníků byly britské a spojenecké pozemní a letecké síly proti německému Afrikakorpsu a italským jednotkám. Hlavní protivníci na velitelské úrovni byli z britské strany Montgomery, zatímco na straně Osy do velké míry rozhodoval Erwin Rommel (Rommel). Plán britů počítal s kombinací průnikových útoků přes pás minových polí, silným dělostřelectvem a manévry obrněných svazů — operace, které dnes bývají shrnuty pod termínem velké ofenzívy (ofenziva).

Průběh a hlavní momenty

Boje začaly rozsáhlou dělostřeleckou přípravou a útoky ženijních oddílů na minová pole. Následovaly útoky pěchoty podporované tanky a letectvem. Intenzivní střety proběhly na klíčových bodech fronty a obě strany zaznamenaly těžké ztráty materiálu i mužstva. Díky lepším zásobovacím liniím a převaze v leteckém pokrytí udrželi Britové iniciativu a postupně donutily osu k ústupu.

Výsledek a důsledky

Vítězství spojenců u El Alameinu znamenalo zvrat v severoafrické kampani: přerušilo německo-italské naděje na obsazení Egypta a kontrolu nad Suezským průplavem (Suez). Ztráta iniciativy donutila Rommela a jeho jednotky k ústupu na západ ke spojeneckým pevnostem na Marethově linii a dále směrem k Tunisu (Tunisko) a Libyi (Libye). Bitva rovněž oslabila šance Osy na dosažení ropných zdrojů na Blízkém východě (ropná pole, Blízký východ) a tedy i na změnu strategické rovnováhy v oblasti (naděje Osy).

Významné poznámky a okolnosti

  • El Alamein mělo velký symbolický i strategický význam: kontrola nad Egyptem a ochrana Suezského průplavu (důsledek vítězství) byla pro Spojence klíčová.
  • Úspěch byl dílem kombinace pečlivé přípravy, logistického zabezpečení, dekontaminace minových polí a kooperace armády s letectvem.
  • Bitva silně omezila schopnost Afrika Korpsu vést další ofenzívy a připravila půdu pro pozdější spojenecký postup na západ až k definitivnímu vyústění v severoafrické kampani.

Druhá bitva u El Alameinu je často zmiňována jako jeden z klíčových okamžiků druhé světové války, protože pomohla obrátit strategickou iniciativu na stranu Spojenců v Africe a ovlivnila další průběh války ve Středomoří. Pro podrobnější čtení o taktikách, jednotlivých jednotkách a denních událostech boje lze využít přehledy a archivní zdroje uvedené níže.

Další informace: přehled bitvy, profil Montgomeryho, profil Rommela.