Salpovci, často zkráceně salpy, jsou mořští bezobratlí se soudkovitým tělem charakteristickým pro tunikáty. Jejich těla jsou jemně želatinózní a průsvitná, což jim umožňuje dokonalé maskování ve vodním sloupci. I přes jednoduchý vnější vzhled patří do kmene Chordata, tedy skupiny, která zahrnuje i obratlovce, a u dospělých jedinců je přítomna znaková struktura související s hřbetní i nervovou šňůrou.

Stavba a pohyb

Salpy mají jednoduchou vnitřní anatomii: centrální dutinu obklopenou svalnatou stěnou a filtračními strukturami. Voda proudí tělem pomocí rytmického stahování svalů — jde o klasický příklad tryskového (jet) pohonu v živočišné říši. Tento způsob pohybu je energeticky efektivní a umožňuje salpám rychle se přesouvat i tvořit prostorově rozsáhlá hejna.

Výživa a ekologie

Salpy se živí převážně fytoplanktonem a drobnými částicemi, které zachytávají pomocí vnitřních filtračních aparatů. Tím fungují jako účinní filtrátoři, kteří převádějí primární produkci do formy snadno konzumovatelné pro další organismy nebo ji odvádějí do hlubších vrstev oceánu. V některých regionech, zejména v chladných mořích, mohou salpy tvořit rozsáhlé koncentrace — masová výskyt jsou běžné v Jižním oceánu v okolí Antarktidy, kde se někdy vyskytují v počtech, které místy převyšují populace krilu.

Životní cyklus a chování

Salpy mají unikátní střídání generací: existuje fáze osamělého jedince a fáze tvořící řetězy či kolony vznikající nepohlavním pučením. Sexuální reprodukce i partenogeneze se mohou v populacích kombinovat podle podmínek prostředí. Tento způsob rozmnožování přispívá k rychlému nárůstu početnosti a vzniku „květů“ salp, kdy voda doslova pulzuje vysokou biomasa těchto organismů.

Predátoři salp zahrnují různé ryby a větší bezobratlé; zároveň jejich husté výkaly a odumřelé částice představují důležitý mechanismus transportu organického uhlíku do hlubších vrstev oceánu, čímž ovlivňují globální uhlíkový cyklus a lokální potravní sítě.

Rozdíly a zajímavosti

  • Na první pohled mohou medúzy připomínat salpy, ale systematicky se od nich liší — morfologicky i vývojově.
  • Díky příbuznosti s chordáty mají salpy význam pro porozumění evolučním krokům vedoucím k obratlovcům a k vývoji páteře u živočichů, i když samy žádnou trvalou páteř nemají.
  • Výskyt salp může ovlivnit rybolov i plánování ochrany mořských ekosystémů, protože jejich boomy mění složení planktonu a dostupnost potravy pro jiné organismy.

Salpy jsou tak zajímavou skupinou: na jedné straně jednoduché tvarem i životním stylem, na druhé straně důležité ekologicky i evolučně. Jejich studie přináší poznatky o dynamice planktonu, oceánském uhlíku i o raných evolučních etapách chordátů; pro další informace viz relevantní zdroje a přehledy na odborných stránkách a v publikacích (fytoplankton, tunikáty).