Prodavač buráků byla první nahrávka kubánské hudby, která se stala mezinárodním hitem. Na etiketě byla popsána jako rumba, snad proto, že slovu son by v angličtině nebylo rozumět. Toto označení se vžilo a ve 30. letech 20. století se rozvinula "rumba mánie". Tento druh rumby byl ve 30. letech 20. století zaveden do tanečních salonů v Americe a Evropě a vyznačoval se proměnlivým tempem, někdy téměř dvakrát rychlejším než moderní společenská rumba.
Společenská rumba
Moderní styl tance rumba vychází ze studií tanečního pedagoga pana Pierra (Pierre Zurcher-Margolle). Pierre, tehdy z Londýna, navštívil Kubu v letech 1947, 1951 a 1953, aby zjistil, jak a co Kubánci v té době tančí. Intro
Mezinárodní společenská rumba je pomalejší tanec o frekvenci asi 120 úderů za minutu, který hudebně i tanečně odpovídá tomu, čemu Kubánci starší generace říkali bolero-son. Je snadné pochopit, proč je pro snadnější orientaci a pro marketing lepší název rumba, jakkoli nepřesný. Je to stejný důvod, který později vedl k používání salsy jako souhrnného označení pro populární hudbu kubánského původu.
Při všech společenských tancích na Kubě dochází ke kývání kyčlí nad stojnou nohou, a přestože v rychlé salse je toto kývání sotva patrné, v pomalé společenské rumbě je výraznější. Walter Laird to vyjádřil takto:
[Po kroku do strany] "Přeneste plnou váhu na toto chodidlo a nechte pánev pohybovat do stran a dozadu tak, abyste cítili váhu v blízkosti paty stojné nohy. Koleno opěrné nohy je uzamčeno dozadu".p9
Obecně platí, že kroky jsou kompaktní a tanec se tančí bez stoupání a klesání. Tento styl je autentický, stejně jako používání volných paží v různých figurách. Základní figury vycházejí z tanečních pohybů odpozorovaných v Havaně v předrevolučním období a od té doby si žijí vlastním životem. Soutěžní figury jsou často složité a právě v tom se soutěžní tanec odlišuje od společenského. Podrobnosti lze získat ze sylabů organizací vyučujících tanec a ze standardních textů.
