Rumba
Rumba je hudební a taneční termín se dvěma různými významy.
Nejprve to znamená kubánskou událost afrického stylu, žánr rumby afrokubánské hudby. Toto použití termínu "rumba" je zcela odlišné od latinskoamerického společenského tance.
Za druhé se jedná o jeden z latinskoamerických společenských tanců. V tomto smyslu je rumba nejpomalejší z pěti soutěžních mezinárodních latinskoamerických tanců. Dalšími jsou Paso doble, Samba, Cha-cha-cha a Jive. Tato společenská rumba se na Kubě tančila také v rytmu, kterému se říká bolero-son. Mezinárodní styl vznikl na základě studia tance na Kubě v předrevolučním období.
Rumba mimo Kubu
Prodavač buráků byla první nahrávka kubánské hudby, která se stala mezinárodním hitem. Na etiketě byla popsána jako rumba, snad proto, že slovu son by v angličtině nebylo rozumět. Toto označení se vžilo a ve 30. letech 20. století se rozvinula "rumba mánie". Tento druh rumby byl ve 30. letech 20. století zaveden do tanečních salonů v Americe a Evropě a vyznačoval se proměnlivým tempem, někdy téměř dvakrát rychlejším než moderní společenská rumba.
Společenská rumba
Moderní styl tance rumba vychází ze studií tanečního pedagoga pana Pierra (Pierre Zurcher-Margolle). Pierre, tehdy z Londýna, navštívil Kubu v letech 1947, 1951 a 1953, aby zjistil, jak a co Kubánci v té době tančí. Intro
Mezinárodní společenská rumba je pomalejší tanec o frekvenci asi 120 úderů za minutu, který hudebně i tanečně odpovídá tomu, čemu Kubánci starší generace říkali bolero-son. Je snadné pochopit, proč je pro snadnější orientaci a pro marketing lepší název rumba, jakkoli nepřesný. Je to stejný důvod, který později vedl k používání salsy jako souhrnného označení pro populární hudbu kubánského původu.
Při všech společenských tancích na Kubě dochází ke kývání kyčlí nad stojnou nohou, a přestože v rychlé salse je toto kývání sotva patrné, v pomalé společenské rumbě je výraznější. Walter Laird to vyjádřil takto:
[Po kroku do strany] "Přeneste plnou váhu na toto chodidlo a nechte pánev pohybovat do stran a dozadu tak, abyste cítili váhu v blízkosti paty stojné nohy. Koleno opěrné nohy je uzamčeno dozadu".p9
Obecně platí, že kroky jsou kompaktní a tanec se tančí bez stoupání a klesání. Tento styl je autentický, stejně jako používání volných paží v různých figurách. Základní figury vycházejí z tanečních pohybů odpozorovaných v Havaně v předrevolučním období a od té doby si žijí vlastním životem. Soutěžní figury jsou často složité a právě v tom se soutěžní tanec odlišuje od společenského. Podrobnosti lze získat ze sylabů organizací vyučujících tanec a ze standardních textů.
