Programované učení

Za druhé světové války, kdy byly armády převážně branecké, byl kladen velký důraz na výcvik. Získané poznatky ovlivnily vzdělávání a výcvik po válce. Jednou z hlavních metod bylo používání filmů jako metody skupinového výcviku. Byl proveden rozsáhlý výzkum účinnosti výcvikových filmů. Lumsdaine v jedné zprávě uvádí, že výzkum filmů probíhal "přibližně od roku 1918 až do současnosti" (myšleno 1962).

Z výzkumu vyplynulo několik závěrů. Jedním z nich bylo, že filmy jsou skvělým nástinem situace nebo operace. Méně úspěšné však byly při přiblížení detailů. Některé obecné rysy filmu (a později i televize) vynikají. Jedním z nich je, že film jde svým vlastním tempem. Dalším je, že se od diváka nevyžadují žádné konkrétní reakce nebo činnosti. Třetím je, že publikum je různorodé, někdy nesmírně různorodé. To nám napovídá, jak zlepšit výukové filmy.

Při experimentu na Yaleově univerzitě v roce 1946 byly otázky pro studenty umístěny mezi úseky filmu o srdci a krevním oběhu a správné odpovědi byly uvedeny až po jejich zodpovězení (znalost výsledků). To významně přispělo k množství poznatků získaných z filmu. Lumsdaine poznamenal, že ani dvojí promítání základního filmu nebylo tak účinné jako promítání verze s otázkami a odpověďmi. ⁶¹²

Souvislosti mezi tímto a Presseyho experimentem byly zřejmé. Aktivní reakce žáků a užitečná zpětná vazba na aktivity byly nyní považovány za rozhodující prvky každého úspěšného systému učení. Presseyho práce byla napůl zapomenuta, ale nyní byla uznána za významnou.

Co je to programované učení?

Když už bylo provedeno tolik výzkumů o učení z filmů, co přesně programované učení přidalo? Krátká odpověď zní: "kontrola podnětů", čímž se obecně myslí samotný výukový materiál. Také v případě programovaného učení byl navržen ucelený systém, který zahrnoval tyto fáze:

1. Cíle kurzu jsou formulovány objektivně a lze je měřit.
2. Je proveden předběžný test nebo je uvedeno počáteční chování.
3. Je k dispozici post-test.
4. Materiály byly vyzkoušeny a upraveny podle výsledků (vývojové testování).
5. Materiály jsou konstruovány podle předem stanoveného schématu (kontrola podnětů).
6. Materiál je uspořádán do příslušných kroků.
7. Žák musí aktivně reagovat (ne nutně otevřeně).
8. Jsou přijata opatření pro potvrzení odpovědí (znalost výsledků).
9. Prostředky výuky jsou vhodné pro danou látku a studenty.
10. Materiály se zpracovávají samostudiem nebo způsobem, který studentovi vyhovuje.

Užitečnou diskusi o různých programovacích technikách přednesl Klaus.

Dva hlavní systémy

Ačkoli byly navrženy tři nebo čtyři další systémy, zde se zabýváme dvěma nejznámějšími metodami.

Jedním z nich byl Norman Crowder, psycholog amerického letectva. Byl požádán, aby prozkoumal výcvik údržbářů letadel. Crowderův systém spočíval v tom, že v textu zadal otázky s výběrem z několika možností a poskytl zpětnou vazbu pro každou z alternativ. Příklady této metody ukazují, že alternativy nabízené v otázkách byly vybrány tak, aby pokryly chyby, kterých se studenti pravděpodobně dopouštěli.

Mnohem známější byl jiný styl programovaného učení, který navrhl behaviorista B. F. Skinner. Skinner velmi účinně kritizoval tradiční výukové metody. Jeho schéma programované výuky spočívalo v tom, že typicky behavioristickým způsobem předkládal látku jako součást "plánu posilování". Programovaný text Skinnerovy behavioristické teorie je nejúplnějším příkladem jeho myšlenek v praxi. Skinner byl skvělým propagátorem svých vlastních myšlenek, jak je patrné z této pasáže:

"Je třeba udělat jednoduchý úkol. Úkol lze formulovat konkrétně. Potřebné techniky jsou známy. Vybavení lze snadno zajistit. V cestě nestojí nic kromě kulturní setrvačnosti... Stojíme na prahu vzrušujícího a převratného období, v němž bude vědecké zkoumání člověka uvedeno do chodu v jeho nejlepším zájmu. Vzdělání musí sehrát svou roli. Musí přijmout skutečnost, že rozsáhlá revize vzdělávací praxe je možná a nevyhnutelná...".

Obě metody byly původně prezentovány na strojích a později byly obě prezentovány v knižní podobě. Oba systémy byly do jisté míry zaměřeny na studenty. Byly to způsoby výuky jednotlivých žáků, kteří pracovali svým vlastním tempem. Oba systémy (různými způsoby) využívaly znalosti výsledků k podpoře učení. ^{str. 619} V obou systémech byl obsah předem testován, aby se zjistily problémy a odstranily. Oba systémy kladly důraz na jasné cíle výuky. Pokrok v učení se měřil pomocí předběžných a následných testů stejné obtížnosti. Mnoho praktických testů prokázalo účinnost těchto metod.

Mnohé z těchto myšlenek byly převzaty a použity v jiných oblastech vzdělávání, jako je otevřené učení (viz Open University) a počítačem podporované učení.