Tchoř (polecat) — přehled mustelidů: druhy, fretky, chování

Tchoř — přehled mustelidů: druhy, fretky, chování a zajímavosti o evropském tchoři, domestikaci a pachovém chování. Kompletní průvodce pro milovníky přírody.

Tchoř je obecný název pro několik středně velkých zástupců čeledi mustelidů. Nejde o jeden systematický klad — „tchoři“ jsou souhrnným pojmem pro několik podobných druhů, které mají štíhlé tělo, krátké nohy a charakteristické pachové žlázy.

Druhy a rozšíření

Mezi nejznámější zástupce patří tchoř evropský (Mustela putorius) a několik příbuzných druhů, například tchoř stepní (Mustela eversmanii) nebo mramorovaný tchoř (Vormela peregusna). Některé druhy se liší zbarvením, velikostí i typem prostředí, které obývají. Rozšíření tchořů pokrývá velkou část Evropy, Asie a některé oblasti Afriky.

Vzhled a rozpoznání

Tchoři mají protáhlé, pružné tělo, krátké nohy a hustý kožich. Typickým znakem jsou tmavší masky v obličejové části u některých druhů (např. evropský tchoř) a často kontrastní zbarvení hlavy a těla. Dospělí jedinci obvykle měří od 25 do 50 cm (včetně ocasu), hmotnost se liší podle druhu a lokality.

Chování a ekologie

Tchoři jsou většinou noční nebo soumrační a žijí převážně samotářsky. Aktivně loví malé savce (hlodavce, králíky), ptáky a jejich vejce, obojživelníky, hmyz i mršiny. Používají doupata, noru po jiných zvířatech nebo skalní štěrbiny jako úkryt a místo pro odchov mláďat. Rozmnožování probíhá zpravidla jednou ročně; vrhy mívají několik mláďat (obvykle 3–8, podle druhu a podmínek).

Fretky a domestikace

Fretky (domestikované tchoře) jsou domestikovanou formou evropského tchoře nebo jeho příbuzných. Lidé je po staletí využívali k lovu králíků a hlodavců („ferreting“), dnes jsou také běžně chovány jako společenští mazlíčci. Domácí fretky se liší chováním i zbarvením od svých divokých předků a vyžadují specifickou péči, od výživy přes veterinární péči až po dostatek prostor a stimulace.

Pach a srovnání se skunkem

Charakteristickou obrannou vlastností tchořů jsou silné pachové žlázy, které mohou vylučovat výrazný zápach. V angličtině a některých částech USA se proto pojem „polecat“ často používá i pro skunka, který však patří do jiné čeledi (Mephitidae) a je s tchořem evropským vzdáleně příbuzný. Důvodem záměny je právě podobná schopnost vylučovat nepříjemný pach jako obranu před predátory nebo obtěžujícími zvířaty.

Hrozby a ochrana

Hlavními hrozbami pro tchoře jsou ztráta přirozeného prostředí, intenzivní zemědělství, přečerpání populace lovem či otravami a kolize s dopravou. Některé populace jsou ovlivněné křížením s domestikovanými fretkami. Stavy jednotlivých druhů se liší — zatímco u některých druhů je populace stabilní, jiné mohou být ohrožené a vyžadovat ochranná opatření.

Nemoci a lidský kontakt

Tchoři mohou přenášet některé nemoci, např. vzteklinu nebo psí mor (canine distemper), a jsou citliví na parazity. Při kontaktu s volně žijícími tchoři je vhodné zachovat obezřetnost a nevyvolávat zbytečný stres zvířete. Domácí fretky by měly mít pravidelnou veterinární péči a očkování podle doporučení veterináře.

Chov jako domácí mazlíček — základní rady

• Než se rozhodnete pro chov fretky, informujte se o právních podmínkách v místě bydliště.
• Zabezpečený a prostorný výběh, vhodná strava (bílkoviny živočišného původu) a možnost hrát si a prozkoumávat jsou klíčové.
• Pravidelné odčervení, kontroly u veterináře a očkování pomáhají předcházet onemocněním.
• Fretky mohou mít specifické potřeby chovu a chování (silná vůně, potřeba socializace), proto je vhodné získat rady od zkušených chovatelů nebo odborníků.

Celkově jsou tchoři zajímavými a důležitými členy ekosystémů jako predátoři drobných obratlovců. Jejich vztah k lidem je komplikovaný: na jedné straně pomáhají regulovat populace škodlivých hlodavců, na druhé straně mohou být vnímáni jako škůdci nebo zdroj zápachu. Rozumná ochrana, informovanost a etický přístup k divokým i domácím formám tchořů přispívá k soužití těchto zvířat s člověkem.

Hledání podle dopisu