Osteogenesis imperfecta – dědičná nemoc křehkých kostí: příčiny, příznaky a typy

Osteogenesis imperfecta – dědičná nemoc křehkých kostí: zjistěte příčiny, příznaky a typy, rizika zlomenin a ztráty sluchu. Praktický přehled pro pacienty a rodiny.

Osteogenesis imperfecta je genetická porucha, známá také jako nemoc křehkých kostí. Nejčastěji se jedná o autozomálně dominantní onemocnění — to znamená, že nemoc se může projevit, pokud je přítomen patologický gen od jediného rodiče — nicméně byly popsány i autosomálně recesivní a de novo mutace. Onemocnění postihuje především strukturu kolagenu typu I, tedy část kostní tkáně označovanou v článku jako kolagenní tyčinka, která zajišťuje pevnost kostí. Patologie vede k oslabení nebo chybné tvorbě kolagenních vláken, což způsobuje křehkost kostí. Poprvé byl tento stav popsán Vrolikem v roce 1854.

Příčiny

Nejčastější příčinou jsou mutace v genech COL1A1 a COL1A2, které kódují řetězce kolagenu typu I. Tyto mutace mohou:

• způsobit snížené množství normálního kolagenu (typicky mírnější forma),
• nebo vytvářet abnormální kolagen, který naruší strukturu kostí (častěji těžší formy).

Kromě uvedených genů byly identifikovány i další genetické odchylky odpovědné za vzácnější formy OI. V některých případech vzniká mutace nově u postiženého jedince (de novo), bez předchozích rodinných případů.

Příznaky

Projev onemocnění je velmi variabilní — od téměř bezpříznakových forem až po těžké, život ohrožující postižení. Mezi běžné známky a symptomy patří:

• četné zlomeniny kostí, často po relativně drobných úrazech;
• zkrácený vzrůst a deformity kostry (kyfóza, skolióza, deformace dlouhých kostí);
• modré, fialové nebo šedé zbarvení bělma oka (tzv. modré skléry) v důsledku tenké skléry, která propouští barvu cév pod ní;
• dentinogenesis imperfecta — změny na zubech (křehké, matné zuby se sklony k rychlejšímu opotřebení a kazivosti);
• porucha sluchu — u cca 50 % postižených může dojít k progresivní ztrátě sluchu v dospělosti;
• nízká svalová síla, kloubní hypermobilita a vyšší náchylnost k poraněním;
• u těžších forem riziko respiračních komplikací a u novorozenců také zvýšené riziko mortality.

Typy OI

Tradičně se OI dělí podle Sillence na typy I–IV:

• Typ I: nejčastější a nejlehčí forma; časté zlomeniny, modré skléry, normální nebo lehce snížená výška, časté problémy se zuby; inteligence většinou normální.
• Typ II: nejzávažnější forma, často letální v časném novorozeneckém období kvůli mnoha zlomeninám, těžkým deformitám a respiračním problémům.
• Typ III: progresivně těžká forma s vícečetnými zlomeninami, závažnými deformitami kostí, sníženým růstem; modré skléry a často i poruchy sluchu.
• Typ IV: středně těžká forma mezi typy I a III; variabilní průběh, deformity kostí a riziko zlomenin.

Dnes známe i další typy (V a více), které mají specifické rysy (např. radiologické nálezy nebo odlišný dědičný vzorec). Klasifikace se v posledních letech rozšířila na základě genetických nálezů.

Diagnóza a vyšetření

• Klinické vyšetření: rodinná anamnéza, počet a lokalizace zlomenin, vzhled skléry, tvar a kvalita zubů.
• RTG snímky: deformity kostí, snížená kostní denzita, srůstové změny.
• Laboratorní a genetické testy: identifikace mutací v genech COL1A1, COL1A2 a dalších genech. Genetické vyšetření umožňuje potvrdit diagnózu a stanovit dědičný vzorec.
• Další specializovaná vyšetření: audiometrie (sluch), dentální vyšetření, plicní funkční testy u těžších forem.
• Prenatální diagnostika: u rodin s prokázanou mutací je možná prenatální nebo preimplantační genetická diagnostika.

Léčba a péče

OI není v současnosti vyléčitelné, ale existuje řada opatření ke zmírnění příznaků, prevenci komplikací a zlepšení kvality života:

• Ortopedická péče: adekvátní léčba zlomenin, imobilizace, fyzikální terapie, korekční osteotomie a v některých případech vnitřní dlahování či intramedulární dříkování (rodding) k posílení dlouhých kostí.
• Farmakoterapie: bisfosfonáty (např. pamidronát, alendronát, zoledronát) zvyšují kostní denzitu a snižují riziko zlomenin, zejména u dětí. Doplňkově se podává vitamin D a vápník.
• Fyzioterapie a rehabilitace: posilování svalů, nácvik bezpečného pohybu, snížení rizika pádů, udržení mobility a soběstačnosti.
• Stomatologická péče: sledování a léčba dentinogenesis imperfecta, prevence kazů a ochranná ošetření.
• Audiologická péče: pravidelné kontroly sluchu, nasazení sluchadel nebo kochleárních implantátů při potřebě.
• Psychosociální podpora: psychologické poradenství, podpora rodin a sociální služby k zajištění kvalitního života.

Prevence a genetické poradenství

Vzhledem k hereditární povaze onemocnění je důležité genetické poradenství pro rodiny s OI. Možnosti zahrnují testování nosičů, prenatální diagnostiku a preimplantační genetickou diagnostiku (PGD) pro páry, které chtějí snížit riziko přenosu onemocnění na potomky.

Prognóza

Prognóza závisí na typu OI a závažnosti postižení. Mírné formy (typ I) umožňují často relativně normální délku života a soběstačnost, i když s vyšším rizikem zlomenin. Těžké formy (typ II, III) mohou být spojeny s vážnými komplikacemi, zkrácenou délkou života a potřebou intenzivní medicínské péče. Včasná multidisciplinární péče (ortopedie, rehabilitace, genetik, stomatolog, audiologie) výrazně zlepšuje výsledky a kvalitu života pacientů.

Pokud máte podezření na OI u sebe nebo u člena rodiny, je vhodné obrátit se na odborníka (genetika nebo specializované centrum) pro vyšetření, potvrdění diagnózy a plán péče.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to osteogenesis imperfecta?

Otázka: Jak se osteogenesis imperfecta dědí?

Otázka: Kdo jako první identifikoval osteogenesis imperfecta?

Otázka: Lze osteogenesis imperfecta vyléčit?

Otázka: Jaké jsou čtyři typy osteogenesis imperfecta?

Otázka: Jaké jsou příznaky osteogenesis imperfecta třetího typu?

Otázka: Jak častá je ztráta sluchu u lidí s osteogenesis imperfecta?

Hledání podle dopisu