Nodosauridae je čeleď ankylosaurů, dinosaurů ze svrchní jury až svrchní křídy dnešní Severní Ameriky, Asie, Antarktidy a Evropy. Jedná se o čeleď ankylosaurů, kteří nemají kyjovitý ocas. Často mají hroty chránící hlavu a ramena.

Všichni nodosauři, stejně jako ostatní ankylosauři, jsou středně velcí až velcí, silně stavění čtyřnozí býložraví dinosauři s malými zuby a řadami osteodermů (druh pancíře) na dorzolaterálních (horních a bočních) plochách těla.

Popis a anatomie

Tělesná stavba: Nodosauridi měli nízké, široké tělo s robustními končetinami přizpůsobenými k pomalému, těžkopádnému pohybu. Hlava bývala poměrně nízká a protáhlá, často se zesíleným lebním pancířem a výstupky (hroty) kolem spánků a očí. Na těle byly uspořádány různé typy osteodermů: malé dlaždice, větší pláty i podlouhlé kuželovité výběžky, které poskytovaly pasivní obranu před predátory.

Chybějící kyj na ocase: Nejvýraznějším rozdílem oproti příbuzné čeleďi Ankylosauridae je absence kyjovitého oštěpu na konci ocasu. Ocasy nodosauridů bývaly spíše štíhlé nebo mírně zpevněné osteodermy, ale nevyvinuly masivní kostěný kyj sloužící jako aktivní zbraň.

Pancíř a integument

Osteodermy u nodosauridů měly různorodý tvar a velikost. U některých rodů, například Borealopelta, byly objeveny výjimečně zachované zbytky integumentu včetně keratinových pochev hrotů a dokladů o barevném zbarvení (protiluxové zbarvení, tzv. countershading). To naznačuje, že pancíř mohl sloužit nejen k mechanické ochraně, ale i k maskování nebo vizuální signalizaci.

Velikost, dieta a způsob života

  • Velikost: Rozměry se pohybovaly většinou od ~2,5 m do více než 6 m délky v závislosti na rodu; některé druhy byly relativně malé, jiné robustní a dlouhé.
  • Dieta: Nodosauridi byli typičtí býložravci s malými listovitými zuby přizpůsobenými k ořezávání rostlinné potravy. Pravděpodobně se spoléhali na silný žaludek a mikrobiální fermentaci k trávení rostlin.
  • Chování: Je pravděpodobné, že se spoléhaly primárně na pasivní obranu (pancier, hroty) a ústup do vodnatějšího nebo hustě zarostlého prostředí. Některé druhy mohly žít osamoceně, jiné možná tvořily volné skupiny — přímé důkazy o sociálním chování jsou vzácné.

Výskyt a fosilní záznam

Nodosauridi jsou známi z vrstev starých od svrchní jury po svrchní křídu, což zahrnuje období přibližně před 160 až 66 miliony let. Fosilie byly objeveny ve Severní Americe (např. Alberta, Texas), v Asii (Mongolsko, Čína), v Evropě i v Antarktidě (např. rod Antarc-topelta). Některé nálezy, jako celek kostry Borealopelta z Kanady, patří mezi nejlépe zachované ankylosaury vůbec a poskytly unikátní informace o barvě a uspořádání pancíře.

Taxonomie a významné rody

Nodosauridae jsou monofyletickou skupinou v rámci kladu Ankylosauria, oddělenou od Ankylosauridae právě absencí ocasu-kyje a rozdíly v lebce a pánvi. Taxonomie vnitřně může být komplikovaná, některé starší nebo fragmentární kusy se obtížně přiřazují. Mezi často zmiňované rody patří například:

  • Nodosaurus — typický severoamerický nodosaurid, podle něj byla pojmenována čeled.
  • Edmontonia — robustní nodosaurid se silnými hroty na bocích a ramenou.
  • Sauropelta — raně křídový nodosaurid s výrazným bočním pancířem.
  • Struthiosaurus — evropský rod z období křídy.
  • Borealopelta — výjimečně zachovaný kanadský nodosaurid, známý detailním zachováním pancíře a pigmentace.
  • Antarctopelta — objev z Antarktidy, dokládá široké geografické rozšíření čeledi.
  • Pawpawsaurus — nodosaurid z Texasu, dobře zachovaná lebka.

Paleoekologie a vztahy k predátorům

Nodosauridi obývali různé prostředí od pobřežních nížin po vnitrozemské nivy. Díky silnému pancíři byli atraktivním, ale obtížně dobývaným cílem pro velké teropody své doby. U některých exemplářů existují stopy po poškození pancíře, které mohou svědčit o útocích predátorů a následném hojení ran. Celkově nodosauridi představovali důležitou skupinu býložravců v ekosystémech druhohor.

Výzkum a otevřené otázky

Mezi hlavní otázky patří detaily fylogenetických vztahů jednotlivých rodů, funkce různých typů osteodermů a míra variability barevného vzoru. Další objevy, zejména dobře zachovaných exemplářů, mohou přinést nové poznatky o biologii, vývoji a chování těchto dobře pancéřovaných dinosaurů.