Blatnice: obojživelné žábronožky žijící mezi mořem a souší

Blatnice: obojživelné žábronožky mezi mořem a souší — adaptace, chůze po dně, život v přílivových tůňkách, výskyt v Indopacifiku a na atlantickém pobřeží Afriky.

Blatnice (běžně nazývané také bahňáci) jsou obojživelné ryby patřící mezi žábronožky — skupinu ryb přizpůsobených životu v mezipřílivových zónách. Dokážou se pohybovat po souši pomocí silných prsních ploutví, které fungují jako „nohy“, a některé druhy umějí i skákat nebo lézt po kořenech mangrovů. Blatnice jsou dobře přizpůsobeny prostředí, kde se pravidelně střídá voda a suchá plocha.

Popis a zvláštnosti

Typické znaky blatnic:

• velké oči umístěné vysoko na hlavě, které mohou posouvat a sledovat dění nad vodou i na souši;
• zesílené prsní ploutve, používající se k „chůzi“ a podpoře těla na souši;
• schopnost dýchat vzduch částečně přes kůži a sliznici ústní dutiny (cutanózní a buccofaryngeální dýchání) a u některých druhů i uchování vody v žaberních dutinách;
• barva těla často laděná s bahnitým nebo chaluhovým podkladem, což zajišťuje maskování.

Chování a způsob života

Blatnice obývají mezipřílivová stanoviště, tedy oblasti, kde se pravidelně střídá hladina vody vlivem přílivu a odlivu. V době, kdy odtéká voda, většina těchto ryb zůstává udržovat vlhkost pod mokrými chaluhami nebo v přílivových tůňkách, aby neztratily schopnost dýchat. Jiné druhy však aktivně vyhledávají suché plochy a žijí i dlouhé hodiny mimo vodu, kde hledají potravu, komunikují a brání svá teritoria.

Potrava a teritorialita

Blatnice se živí převážně drobnými bezobratlými (korýši, žížaly, hmyz), řasami a organickým detritem. Mnohé druhy si vyhrabávají v bahně nory, které slouží jako úkryt, místo pro kladení vajec a zároveň jako tepelně a vlhkostně stabilní prostředí. Samci často hlídají a brání svá teritoria pomocí vizuálních a akustických projevů — přebytek agresivity bývá spojen se sezónou rozmnožování.

Rozmnožování

Rozmnožování probíhá v norách nebo v jiných vlhkých skrýších na souši. Blatnice kladou vajíčka, která vyžadují přístup vzduchu; mnohdy je o ně pečuje samec, který je ochraňuje a udržuje v optimálních podmínkách. Mláďata se po vylíhnutí krátce zdržují v norách, než začnou samostatně podnikat výpravy za potravou.

Rozšíření a stanoviště

Blatnice jsou rozšířené v tropických, subtropických a i některých mírných oblastech. Největší druhová rozmanitost je u břehů Indopacifiku, ale několik druhů se vyskytuje také podél atlantického pobřeží Afriky. Preferují bahnité břehy, mangrovové porosty, estuáry a přílivové pláně s dostatkem úkrytů.

Význam pro ekosystémy a lidské aktivity

Blatnice hrají důležitou roli v přílivových ekosystémech: přispívají k recyklaci organické hmoty, ovlivňují strukturu půdy svým hrabáním a jsou součástí potravních sítí. Některé druhy jsou místně využívány jako potrava nebo chovány v akvaristice. Zároveň jim hrozí ztráta přirozených stanovišť v důsledku odlesňování mangrovů, znečištění pobřeží a změn pobřežního režimu.

Ochrana

Pro zachování populací blatnic je důležité chránit mangrovové lesy a přílivové zóny, omezovat znečištění a monitorovat sběr do akvaristiky. Pozorování a výzkum jejich chování také pomáhá lépe porozumět adaptacím na život „mezi mořem a souší“.

Poznámka: Blatnice jsou fascinující příklad přechodových adaptací mezi vodním a suchozemským prostředím — kombinují anatomické i behaviorální úpravy, které jim umožňují využívat obě prostředí efektivně.

Adaptace

Blatnice se v mnoha ohledech liší od svých příbuzných, žábronožek. Skřivani žijí pouze v moři, ale bahenní žijí na souši i ve vodě. Pro život na souši si vytvořili mnoho adaptací. Patří mezi ně:

• Anatomické (tělesné) a behaviorální adaptace jim umožňují lepší pohyb na souši i ve vodě. Tyto ryby používají ploutve k pohybu ve skocích. Odtud pochází i jejich název "bahenní skokan". Dokážou také přetočit své silné tělo a vyskočit až 2 stopy (60 cm) do vzduchu.

• Blatnice dýchají kůží a sliznicí úst (sliznice) a hrdla (hltan). Mohou tak činit pouze tehdy, když jsou mokré. To znamená, že blatnice mohou žít pouze na vlhkých místech.

Tento způsob dýchání se podobá dýchání obojživelníků. Nazývá se kožní dýchání. Další důležitou adaptací, která pomáhá dýchat mimo vodu, jsou zvětšené žaberní komory. Udržují v nich bublinu vzduchu. Tyto velké žaberní komory se těsně uzavřou, když je ryba nad vodou. To udržuje žábry vlhké a umožňuje jim to fungovat. Fungují jako potápěčské válce. Poskytují kyslík k dýchání i na souši.

• Vyhrabávají si hluboké nory v měkkých sedimentech nebo na dně oceánu či jezera. To rybám umožňuje termoregulaci neboli udržování stejné tělesné teploty. Když se zahrabou pod vodu, mohou se také během přílivu vyhnout oceánským predátorům. Do těchto nor také kladou jikry.

I když je jejich nora pod vodou, mají v ní bahňáci vzduchovou kapsu. To jim umožňuje dýchat tam, kde je ve vodě málo kyslíku.

Mudskipper


Periophthalmus gracilis, druh bahňáka. Žije od Malajsie po severní Austrálii.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co jsou to bahenní sopky?

Otázka: Do jaké čeledi ryb patří bahňáci?

Otázka: Co znamená, když se řekne, že bahňáci jsou obojživelné ryby?

Otázka: Kde se bahňáci vyskytují?

Otázka: Jak většina ryb, které žijí v přílivových biotopech, přežije, když odliv ustane?

Otázka: Co dělají bahňáci, když jsou mimo vodu?

Otázka: Jakému typu prostředí jsou bahňáci přizpůsobeni?

Hledání podle dopisu