Medúza — mýtus řecké mytologie, proměna, symbolika a umění

Medúza — temný mýtus řecké mytologie: proměna, symbolika a výtvarné zobrazení od antiky po moderní umění. Objevte význam Gorgoneionu a jeho interpretace.

Medúza je postava z řecké mytologie. Její příběh vyprávěli a převyprávěli starověcí i moderní vypravěči, spisovatelé a umělci.

Latinský básník Ovidius ve čtvrté knize svých Proměn píše, že Poseidon znásilnil Medúzu v Athénině chrámu. Bohyně byla rozhořčena a proměnila Medúzu v netvora s hady místo vlasů.

Medúza je ve výtvarném umění zobrazována již po staletí. Mýtus je obklopen mnoha interpretacemi, včetně té od Sigmunda Freuda. Pro starověké lidi bylo zobrazení Medusiny hlavy prostředkem k odvrácení zla. Tento obraz se nazýval Gorgoneion. Gorgoneion byl velmi děsivý a rozplakal všechny děti, ale působil pouze proti Medúze, nikoli proti jejím sestrám.

Původ mýtu a různé verze

V klasické řecké tradici jsou Medúza a její sestry Sthenó a Eurýalé označovány jako Gorgóny. Podle Hesioda byly dcery mořských bytostí (Phorcys a Keto). Jen Medúza byla smrtelná; proto ji mohl podle mýtů zabít hrdina. Různé prameny se liší v detailech: zatímco Hesiodos a rané archaické zobrazení kladou důraz spíše na děsivý, monstruózní vzhled Gorgon (s tesáky, vyplazeným jazykem a hady), římský Ovidius rozvíjí verzi, v níž je Medúza nejprve krásná kněžka Athény a její proměna je trestem bohyňky po znásilnění Poseidona.

Perseus, smrt a následky

Nejznámější epizoda spojuje Medúzu s hrdinou Perseem. S pomocí bohů (Athény, která mu poskytla štít/egsis, a Hermése, který dal sandály) Perseus přistoupil k Medúze zezadu a usekl jí hlavu, aby se sám nezproměnil v kámen jejím pohledem. Z její krve podle odlišných verzí vzešli kůň Pegasos a bojovník Chrysaór. Perseova trofej — Medusina hlava — byla později použita jako ochranný symbol (např. připevněná na štít, zbroj, nebo Aigis Athény) a nakonec darována bohyni Athéně.

Symbolika a funkce Gorgoneion

• Apotropaejní funkce: Gorgoneion (obličej Medúzy) sloužil jako ochranný znak, který měl odvracet zlo, závist a nepřátelské síly — nacházíme jej na štítech, bránách, amuletech, keramice i architektuře.
• Dualita oběti a moci: Medúza je v novodobých interpretacích často vnímána jako symbol oběti i síly — oběť násilí, která se stává hrozivou figurou, jež svůj pohled (či hlavu) proměňuje v obranný nástroj.
• Různé psychologické a kulturní interpretace: Freudiané viděli v mýtu sexuální symboliku; Jungovská interpretace upozorňuje na archetypální aspekty ženského stínu; feministické čtení zdůrazňuje aspekty násilí, trestu oběti a postupné přebírání moci.

Medúza ve výtvarném umění a architektuře

Medúza patří mezi často zobrazované motivy od archaického Řecka až po současné umění. Některé významné příklady a typy zobrazení:

• Archaické kamenné reliéfy a metopy (např. gorgoneiongou) — Gorgoneion na východním frontonu chrámu v Korfu patří k nejstarším a nejpůsobivějším zachovalým zobrazením.
• Řecké vázy a mozaiky — běžný motiv na keramice a v obytných interiérech jako ochranný prvek.
• Renesanční a barokní sochařství a malířství — slavná je Benvenuto Celliniho socha "Perseus se sťatou hlavou Medúzy" (Florencie), Caravaggiova medúza namalovaná na štítu či Rubensovy a dalších tvůrců interpretace.
• Moderní a současné umění — Medúza se objevuje v malbě, sochařství, filmu, komiksu i designu (např. módní logo značky Versace, které čerpá právě z obličeje Medúzy jako symbolu přitažlivosti smíšené s nebezpečím).

Moderní interpretace a kulturní rezonance

Dnešní čtení mýtu často zdůrazňují následující body:

• Interpretace oběti a násilí: Medúzu vidí mnozí jako symbol ženy, která byla zneužita a následně potrestána společností (či bohy), a proto se stala postavou hněvu a odplaty.
• Feministická reinterpretace: Medúza jako ikona odporu a síly; její pohled a hlava se stávají metaforou ženské moci, která může ochromit či zastrašit útlak.
• Psychologické interpretace: Freud i Jung viděli v obrazu různé nevědomé obsahy, mýty jako projekce vnitřních konfliktů a archetypů.
• Populární kultura: motiv se objevuje v literatuře, filmech, hrách, komiksech a módě; jméno „medúza“ se také používá v biologii (medúza jako volně plovoucí stádium u žahavců) a v jazyce funguje jako metafora pro paralyzující pohled či stav.

Proč Medúza přetrvává

Mýtus o Medúze spojuje snadno rozpoznatelné obrazy (hadí vlasy, pohled obracející v kámen, zrazená krása, useknutá hlava) s hlubokými tématy: násilí a trest, ochrana a hrozba, transformace a umělecké zpracování smrti. Díky tomu se Medúza stala trvalým symbolem v umění, náboženství i populární kultuře — a stále nabízí nové možnosti interpretace pro každou epochu.

Mýtus

Medúza byla jednou ze tří sester. Byly známé jako Gorgony. Medusiny sestry byly Stheno a Euryale. Medúza byla smrtelná, ale její sestry byly nesmrtelné. Všechny byly dětmi mořského božstva Forkýse a jeho sestry Keto. Než se staly netvory, byly všechny tři sestry krásné mladé ženy, zejména Medúza; byla však kněžkou v Athénině chrámu a byla vázána slibem celibátu.

Každý člověk nebo zvíře, které se na ni přímo podívalo, zkamenělo.

Hrdina Perseus sťal Medúzu, když spatřil její odraz ve svém leštěném štítu. Poté, co strašlivou hlavu použil k porážce svých nepřátel, daroval ji Athéně a ta ji připevnila na svůj štít.

Medúza byla v době své smrti těhotná s Poseidonem. Z její krve vzešli okřídlený kůň Pegas a zlatý obr Chrysaor.

Gorgona na černofigurové amfoře z Řecka (520-510 př. n. l.)


Perseus zabíjí Medúzu, obraz k Ovidiovým Metamorfózám od Antonia Tempesty (1630)

Medusa v umění

Medúza byla námětem pro antické malíře váz, mozaikáře a sochaře. Objevuje se na náprsním štítu Alexandra Velikého v Alexandrově mozaice ve Faunově domě v Pompejích v Itálii (kolem roku 200 př. n. l.).

Římská kopie Fidiovy Medúzy (vlevo) se nachází v Glyptotéce v Mnichově.

Mezi renesanční vyobrazení patří socha Persea s hlavou Medúzy od Benvenuta Celliniho (1554) a olejomalba Medúzy od Caravaggia (1597).

K barokním vyobrazením patří Hlava Medúzy od Petera Paula Rubense (1618), mramorová busta Medúzy od Berniniho (30. léta 16. století) a olejomalba Perseus obracející Finea a jeho následovníky v kámen od Luky Giordana z počátku 80. let 16. století.

Mezi romantická a moderní vyobrazení patří Perseus s hlavou Medúzy od Antonia Canovy (1801) a Perseus, socha Salvadora Dalího. Mezi umělce dvacátého století, kteří se tématem Medúzy zabývali, patří Paul Klee, John Singer Sargent, Pablo Picasso, Pierre et Gilles a Auguste Rodin.

Medúza, římská kopie řeckého originálu od Fidiaa


Perseus bojuje s Fíneem a jeho společníky, Luca Giordano (kolem 1670)

Otázky a odpovědi

Otázka: Kdo ve starověku psal o Medúze?

Otázka: Co udělal Poseidon Medúze?

Otázka: Jak Athéna Medúzu za tento zločin potrestala?

Otázka: Jak umělci Medúzu v průběhu času zobrazovali?

Otázka: Jaký je důvod, proč je Medúza zobrazována právě takto?

Otázka: O čem je čtvrtá kniha Ovidiových Metamorfóz?

Hledání podle dopisu