Člen (mluvnice)
Člen je slovo, které stojí před podstatným jménem. Existují dva druhy členů: členy určité a neurčité.
V angličtině existuje pouze jeden určitý člen: "the". Neurčité členy jsou dva: "a" a "an". Člen "an" se používá před slovem začínajícím na samohlásku (ne nutně na samohláskové písmeno): říkáme "a horse", "a child", "a European" (European má zvuk "y", /j/, což je souhláska), "a university", ale i "an orange", "an elephant".
Některé jazyky mají pro slovo "the" více než jeden výraz. V některých jazycích je to proto, že každé podstatné jméno je buď rodu mužského, nebo ženského, nebo v některých jazycích může být rodu mužského, ženského nebo středního. Například: ve francouzštině se "le" používá pro podstatná jména mužského rodu ("le jardin" - "zahrada") a "la" pro podstatná jména ženského rodu ("la table" - "stůl"). Před podstatnými jmény v množném čísle se z "the" stává "les". Neurčité členy ve francouzštině jsou "un" (mužský rod) a "une" (ženský rod). Němčina, nizozemština a starořečtina mají podstatná jména mužského, ženského a středního rodu, ale v případě nizozemštiny je slovo pro "the" stejné pro mužský i ženský rod ("de"), takže nemusíte vědět, které to je. V maorštině se používá jedno slovo pro "the" v případě, že podmět nebo předmět, k němuž se "the" vztahuje, je jedno číslo, a jiné slovo pro "the" se používá v případě, že podmět nebo předmět, k němuž se "the" vztahuje, je více než jedno číslo.
Existuje také mnoho jazyků, které nemají články. Mezi ně patří například ruština, japonština a čínština. Když se mluvčí těchto jazyků učí anglicky, je často obtížné jim vysvětlit, co je to člen, protože angličtináři je používají přirozeně. I když tyto jazyky nemají členy, stále mají gramatické rysy, které jim umožňují vyjádřit určitost.
Obecně: "the" se v angličtině používá pro něco, o čem již víte nebo o čem jste již mluvili. Slovo "a" se používá při uvádění nové myšlenky:
"Unavená žena hledala svou kočku. Najednou ji uviděla na stromě." (O kočce už mluvíme, strom je nová myšlenka).
"Unavená žena se procházela, když najednou uviděla na stromě kočku." (Do té doby na kočky nemyslela).
Někdy článek nepotřebujeme, například když mluvíme o něčem obecně:
"Psi nekoušou" (myšleno: psi, na které myslíte). "Štěkající psi nekoušou" (štěkající psi obecně).
Otázky a odpovědi
Otázka: Jaké jsou dva druhy článků?
Odpověď: Dva druhy členů jsou členy určité a neurčité.
Otázka: Kolik je v angličtině určitých členů?
Odpověď: V angličtině je pouze jeden člen určitý, a to "the".
Otázka: Jaká slova se v angličtině používají pro neurčité členy?
Odpověď: V angličtině se pro neurčité členy používají slova "a" a "an".
Otázka: Kdy se používá slovo "an"?
Odpověď: Slovo "an" se používá před slovem začínajícím na samohlásku (ne nutně na samohláskové písmeno). Říkáme například "a horse", "a child", "a European", ale také "an orange" a "an elephant".
Otázka: Existují jazyky, které mají pro určitý člen více než jedno slovo?
Odpověď: Ano, některé jazyky mají pro určitý člen více než jedno slovo. Je to proto, že každé podstatné jméno může být buď rodu mužského, nebo ženského, nebo v některých jazycích dokonce rodu mužského, ženského či středního. Například francouzština má le pro podstatná jména mužského rodu a la pro podstatná jména ženského rodu. Z le se stává les, pokud se jedná o podstatná jména v množném čísle.
Otázka: Existují jazyky, které nemají žádný typ členu?
Odpověď: Ano, existuje několik jazyků, které nemají žádný typ členu, včetně ruštiny, hindštiny, japonštiny a čínštiny.
