Lineární písmo A: nerozluštěné minojské písmo z Kréty

Datování a naleziště

Lineární písmo A se používalo přibližně od konce 2. tisíciletí př. n. l. do poloviny 2. tisíciletí př. n. l.; konkrétně se obvykle datuje do období zhruba 18.–15. století př. n. l. Nejvíce nápisů pochází z palácových center na Krétě — z Knóssu, Phaistos, Malia, Hagia Triada, Zakros a několika dalších lokalit. Některé nápisy se našly i mimo Krétu (např. na sousedních ostrovech a v některých mykénských nalezištích), což svědčí o kontaktech mezi Krétou a okolím.

Písmo a znaky

Lineární písmo A je sladkobrzä slabikové písmo doplněné ideografickými znaky, které označují zboží, měrné jednotky nebo některé pojmy. V současnosti je známo přibližně 70 slabikových znaků (některé odhady hovoří o rozsahu 60–80) a asi 90–100 ideogramů. Kromě toho existují i některé znaky představující číslice, jejichž hodnoty do jisté míry rozumíme.

Některé znaky jsou podobné znakům pozdějšího lineárního písma B, z něhož lineární A pravděpodobně vychází nebo které se od něj odvozuje. Přesto většina znaků lineární A zůstává odlišná — značná část zápisů je proto pro počítání a porovnání s lineárním B nepřeložitelná.

Jazyk a neúspěšné rozluštění

Pokusy o čtení textů lineárního písma A často využívají znaky a hodnoty převzaté z lineárního písma B. Pokud se takové známé hodnoty aplikují, výsledný text nedává smysl jako známý jazyk. Jazyk, v němž byly nápisy napsány, se obvykle označuje jako eteokretština. Podle současného stavu výzkumu se zdá, že eteokretština není příbuzná žádnému z doložených indoevropských nebo semitských jazyků, ale není vyloučeno, že se jednalo o lokální předřecký jazyk nebo o skupinu příbuzných jazyků. Rozluštění znemožňuje i omezené množství delších textů a absence bohatého kontextu.

Funkce nápisů a materiály

Většina dochovaných textů má charakter seznamů, inventárních záznamů nebo účetních položek; některé krátké nápisy lze interpretovat jako dedikace nebo náboženské texty, protože se vyskytují na předmětech souvisejících s úlitbami nebo rituály. Dosud nebyl nalezen žádný dlouhý literární text podobný pozdějším eposům nebo kronikám.

Mnohé nápisy jsou ryté či psané na hliněných tabulkách, které se archeologicky zachovaly. Rovné čárky a struktura zápisu používaná u tohoto písma však naznačují, že autoři pravděpodobně běžně psali i na perishable materiály jako papyrus nebo pergamen. Tyto materiály se však dlouho neuchovají, a proto se většina takových textů ztratila, což ztěžuje rekonstrukci jazyka a obsahu písemnictví.

Objev a výzkum

Písmo objevil a soustavně zkoumal anglický archeolog Arthur Evans, který v průběhu vykopávek v Knóssu na počátku 20. století vyzdvihl a katalogizoval nápisy lineárního A i B. Později bylo lineární písmo B rozluštěno (v 50. letech 20. století Kl. Michael Ventris a John Chadwick), což ukázalo, že lineární B zapisuje ranou formu řečtiny (mykénštinu). To umožnilo porovnání a dalo badatelům vodítka, avšak stejná metoda u lineární A nepřinesla srozumitelné výsledky.

Současný výzkum kombinující paleografii, statistické metody, srovnání se známými jazyky a nové nálezy může v budoucnu přinést pokrok. Přestože lineární písmo A zatím zůstává nerozluštěné, každé nové archeologické naleziště či nové technologie pro analýzu materiálů a vzorců textu zvyšují šanci, že se nám podaří lépe porozumět administrativě, ekonomice a kultuře minojské Kréty.