Li Paj (také Li Bo nebo Li Po, čínsky: 李白; pinyin: Lǐ Bái / Lǐ Bó; 701–762) byl čínský básník období dynastie Tang. Spolu s Du Fuem je tradičně považován za jednoho z největších básníků čínské literatury; jeho současník a kolega Du Fu ho v jedné básni zařadil do skupiny učenců označených jako "osm nesmrtelných z poháru vína". Dnes se dochovalo zhruba 1 100 básní, které zachycují Liho bohatou představivost, smysl pro přírodu, lítost, veselí i taoistické a buddhistické motivy.

Život

Li Paj se narodil v roce 701. Podrobnosti o jeho přesném rodišti nejsou zcela jednotné: podle většiny pramenů pocházel z oblasti Suyabu v Střední Asii (dnešní oblast Kyrgyzstánu a Kazachstánu), rodina se ale brzy přestěhovala do čínských provincií, kde Li prožil mládí a dospívání. Své vzdělání získal v klasické literatuře a poezii, a od mladých let vedl kočovný život – často cestoval po krajích říše, putoval po horách, březích řek a vojenských hranicích.

Snažil se získat uznání a post u císařského dvora; krátce žil i na dvoře císaře Xuanzonga, kde sklidil obdiv pro své básnické nadání, avšak oficiální kariéra mu nikdy nezapustila hluboké kořeny. Během bouřlivých událostí druhé poloviny 8. století – zejména v souvislosti s povstáním An Lushana a se změnami na dvoře – prožil období neklidu, dočasného uvěznění a vyhnanství. Zdaleka největší část života však strávil právě cestováním a setkáváními s přáteli, učenci a poustevníky.

Dílo a umělecký přínos

Liho poezie je charakteristická živými přírodními obrazy, spontánní imaginací a silnými emocionálními výkřiky. Mezi hlavní znaky jeho tvorby patří:

  • přírodní a měsíční motivy – opakovaně používá obrazy hor, řek, měsíců a krajiny;
  • motiv vína a přátelství – četné básně oslavují pití, přátelské setkání a volný život, což vedlo k jeho přezdívce "nesmrtelný z poháru vína";
  • taoistické a někdy buddhistické prvky – v textu se objevují odkazy na prchavost světa, touha po svobodě a mystické představy;
  • – Li ovládal klasické básnické formy dynastie Tang (krátké verše jueju i složitější lüshi) a dokázal v nich spojit hudebnost, obraznost a emoci.

Jeho poezie je současně osobní i univerzální — často vyjadřuje osamělost, vzpomínky, ale i radost z přírody a okamžiku. Právě tato kombinace svobody projevu a klasického řádu vedla k jeho trvalému vlivu v Číně i v zahraničí.

Překlady a recepce v západním světě

První západní výběr Liho básní vydal v roce 1862 markýz d'Hervey de Saint-Denys v Poésies de l'Époque des Thang. Anglicky mluvící svět si Liho dílo více všiml díky práci Herberta Allena Gilese (History of Chinese Literature, 1901) a později díky volnějším, ale umělecky významným interpretacím, které použil Ezra Pound (překládal z japonských verzí). Překladatelé čelí obtížím při převodu tradičních tónových a rytmických prvků, bohatých narážek a kulturních alluzí – proto vznikají různé přístupy: od snahy o doslovnou reprodukci obsahu po volné poetické reinterpretace, které zachycují spíše ducha než doslovný tvar.

Legendární příběhy a odkaz

O Li Pajovi koluje mnoho legend; nejznámější je vyprávění, podle kterého se prý během plavby pokusil obejmout odraz měsíce v řece a vypadl z lodi, takže se utopil v řece Jang-c'-ťiang. Tento příběh je pravděpodobně pozdější romantickou legendou, která symbolizuje jeho spojení s měsícem, vodou a touhou po dokonalé svobodě, a slouží více jako literární metafora než spolehlivý historický fakt.

Li Paj zanechal trvalý odkaz: inspiroval nespočet čínských básníků i umělců, jeho verše se staly součástí vzdělávacího kánonu a jeho obraz svobodného, vášnivého básníka „pod hvězdami“ přetrvává. Dílo, které se dochovalo (asi 1 100 básní), nadále přitahuje pozornost badatelů, překladatelů i čtenářů po celém světě.