Lager Borkum – nacistický koncentrační tábor na Alderney (Normanské ostrovy)

Přehled táborového systému na Alderney

Němci na Alderney zřídili čtyři koncentrační tábory, které byly pobočnými tábory koncentračního tábora Neuengamme (v Hamburku, Německo). Každý z těchto táborů byl pojmenován podle jednoho z Fríských ostrovů:

• Lager Norderney u Saye,
• Lager Borkum u Platte Saline,
• Lager Sylt u staré telegrafní věže v La Foulère,
• Lager Helgoland v severozápadním cípu ostrova.

Ve všech táborech na Alderney bylo během okupace internováno dohromady přibližně 6 000 vězňů; odhady počtu obětí se pohybují přes 700 osob. Jednalo se o jediné nacistické koncentrační tábory na britském území.

Organizace, provoz a účel

Tábor provozovala Schutzstaffel - SS-Baubrigade I, která původně spadala pod koncentrační tábor Sachsenhausen a od poloviny února 1943 pod správu tábora Neuengamme v severním Německu. Práce prováděné v rámci nacistické Organizace Todt zahrnovaly budování betonových bunkrů, střílen, protileteckých krytů a dalších pevnostních staveb obranného pásma Frontexu na kanálu La Manche.

Lager Borkum se nacházel poblíž centra Alderney a byl nejmenším ze čtyř táborů. Na rozdíl od některých dalších zařízení na ostrově byl Borkum klasifikován jako tábor pro tzv. "dobrovolníky" (Hilfswillige) a technické pracovníky—avšak označení „dobrovolnický“ neznamenalo, že podmínky byly příznivé. V táborech Borkum a Helgoland byli ubytováni pracovníci, kteří byli v některých případech lépe zásobováni než vězni v táborech Sylt a Norderney, nicméně i zde panovala tvrdá pracovní a disciplinární pravidla.

Rozdílné osudy vězňů

Podmínky a složení vězňů se v jednotlivých táborech lišily:

• V táboře Sylt byli drženi především židovští nuceně nasazení dělníci; Sylt bývá často označován za tábor smrti vzhledem k vysoké úmrtnosti.
• V táboře Norderney byli umístěni evropští (zejména východní, ale i španělští) a ruští nuceně nasazení dělníci, kteří byli využíváni k těžkým fyzickým pracím při stavbě opevnění.
• Lager Borkum sloužil především pro německé techniky a pro tzv. dobrovolníky z různých částí Evropy, kteří vykonávali specializovanější práce. I přesto zde panovaly striktní podmínky a ponižující zacházení.
• Lager Helgoland byl zaplněn ruskými pracovníky Organizace Todt.

Podmínky a počet obětí

Všude na Alderney byly špatné životní a pracovní podmínky: nedostatečné ubytování, hlad, špatná lékařská péče a přemíra práce v drsném pobřežním prostředí. Tyto faktory spolu s těžkým zacházením vyústily v vysokou nemocnost a značný počet úmrtí. Přesné číslo obětí není úplně jasné; historické odhady uvádějí, že v koncentračních táborech na Alderney zemřelo přes 700 lidí z přibližně 6 000 internovaných.

Po válce a paměť

Po osvobození v květnu 1945 byly tábory uzavřeny a ostrov se postupně vrátil pod britskou správu. Někteří přeživší se vrátili domů, jiní byli přesunuti do kontinentálních táborů. V poválečném období byly některé okolnosti provozu táborů předmětem vyšetřování, avšak rozsah a podoba poválečných akcí i veřejné paměti o událostech na Alderney zůstaly částečně kontroverzní a méně zmapované než větší pozemní továrny a tábory na evropském kontinentu.

Další informace o historii a osudech vězňů včetně podrobností o jednotlivých táborech lze nalézt v odborné literatuře i archivních pramenech. (Další informace o koncentračních táborech na Alderney najdete také v příloze F: Koncentrační tábory: Alderney, nacistický koncentrační tábor na anglo-normanském ostrově; Endlösung - Konečné řešení.)