Argument z designu

Většina klasických forem tohoto argumentu je spojena s monoteismem. Stačí mluvit o "designérovi" a dostaneme následující jednoduchou formulaci.

1. Složitost předpokládá designéra.
2. Vesmír je velmi složitý.
3. Vesmír má tedy svého tvůrce.

Stručný a rozmarný teleologický argument nabídl G. K. Chesterton v roce 1908: "Takže jeden slon, který má chobot, je divný, ale všichni sloni, kteří mají chobot, vypadají jako spiknutí."

Sokrates (asi 469-399 př. n. l.) Tvrdil, že vzájemné přizpůsobení lidských částí, jako jsou víčka chránící oční bulvy, nemohlo být způsobeno náhodou a je známkou moudrého plánování ve vesmíru.

Platón (asi 427-347 př. n. l.) ve svém díle Timaeus představil jako stvořitele kosmu "demiurga" s nejvyšší moudrostí a inteligencí. Demiurg podle něj postrádal nadpřirozenou schopnost tvořit ex nihilo neboli z ničeho. Demiurg byl schopen pouze organizovat "ananke" (αναγκη). Ananke byla jediným dalším koexistujícím prvkem či přítomností v Platónově kosmogonii. Platónova teleologická perspektiva je rovněž postavena na analýze apriorního řádu a struktury světa, kterou představil již v Republice.

Aristoteles (asi 384-322 př. n. l.) ve svém díle Metafyzika rovněž rozvinul myšlenku stvořitele kosmu, často označovaného jako "prvotní hybatel". Aristotelovy názory mají velmi silné aspekty teleologického argumentu, konkrétně argumentu o prvotním hybateli, který (takříkajíc) hledí dopředu a uvádí vesmír do pohybu. Aristoteles skutečně tvrdil, že veškerá příroda odráží vrozenou účelnost a směřování.

Jeden z prvních známých teleologických argumentů předložil také Cicero (asi 106-43 př. n. l.). Ve spise de Natura Deorum (O přirozenosti bohů) Cicero prohlásil: "Božská moc se nachází v principu rozumu, který prostupuje celou přírodou". Psal z kulturního prostředí římského náboženství. V římské mytologii byla bohyně stvořitelka Gaia převzata z řecké mytologie. Římané ji nazývali Tellus nebo Terra.

"Když vidíte sluneční nebo vodní hodiny, vidíte, že ukazují čas záměrně, a ne náhodou. Jak si tedy můžete představit, že vesmír jako celek postrádá účel a inteligenci, když zahrnuje vše, včetně těchto artefaktů a jejich tvůrců?" (Cicero, De Natura Deorum, ii. 34)

Augustin z Hippo (354-430 n. l.) ve svém díle Město Boží představil klasickou teleologickou perspektivu. Popisuje "lidské město" a v podstatě tvrdí, že Božím plánem je nahradit lidské město městem Božím (v nějakém dosud neznámém bodě v budoucnosti). Zda se tak má stát postupně, nebo náhle, není v Augustinově díle jasné. Nepředložil však formální argument pro Boží existenci; Boží existence se spíše již předpokládá a Augustin podává navrhovaný pohled na Boží teleologii. Augustinova perspektiva vychází z novoplatónských názorů jeho doby, které zase mají své původní kořeny v Platónově kosmogonii, a je na nich postavena.

Složitost neukazuje design

Jde o to, že na základě pohledu na objekt lze usuzovat na existenci inteligentního designu. Teleologický argument říká, že protože je život složitý, musel být navržen. Tvrdí se, že jde o logiku, která není důsledná. Život nebo objekty jsou popisovány jako "uspořádané" nebo "uspořádané", což ukazuje, že je uspořádal inteligentní designér. V reálném životě však existují příklady systémů, které jsou neuspořádané nebo uspořádané prostě proto, že se řídí přirozenými fyzikálními procesy, například diamanty nebo sněhové vločky.

Tvrzení o designu je často zpochybňováno jako argument z neznalosti, protože je často nevysvětlené nebo nepodložené, případně vysvětlované nevědeckými domněnkami. Zastánci designu předpokládají, že přírodní objekty a objekty vytvořené člověkem mají podobné vlastnosti, a proto musí být oba navrženy. Různé objekty však mohou mít podobné vlastnosti z různých důvodů, například hvězdy a žárovky. Zastánci proto musí prokázat, že pouze design může způsobit uspořádané systémy, jinak je tento argument neplatný.

Navržený organismus by byl na první pohled v rozporu s evoluční teorií. Většina biologů podporuje myšlenku evoluce prostřednictvím přírodního výběru. Proto odmítají první předpoklad a tvrdí, že evoluce je nejen alternativním vysvětlením složitosti života, ale i lepším vysvětlením s větším množstvím podpůrných důkazů. Živé organismy se řídí stejnými fyzikálními zákony jako neživé objekty. Mohla by probíhat celá řada chemických reakcí, při nichž by vznikaly další chemické látky se složitými vlastnostmi a způsoby interakce. Během velmi dlouhých časových úseků mohly vznikat samoreplikující se struktury, které později vytvořily DNA. To bylo ve skutečnosti uměle demonstrováno prostřednictvím programu Avida, který dokáže konstruovat složité programy, aniž by mu byl zadán jakýkoli návrh (podobné programy měly podobné výsledky při konstrukci strojů). Biologové proto běžně považují argument designu za nevýrazný argument pro existenci boha.

Nedokazuje existenci Boha

Jiný argument říká, že i kdyby argument z designu prokázal existenci mocného inteligentního designéra, nedokázal by, že tímto designérem je Bůh. Voltaire ve svém Traité de métaphysique poznamenal:

... z tohoto jediného argumentu nemohu vyvodit nic jiného, než že je pravděpodobné, že inteligentní a vyšší bytost tuto hmotu dovedně připravila a vytvořila. Pouze z toho nemohu vyvodit závěr, že tato bytost stvořila hmotu z ničeho a že je v každém smyslu nekonečná.

David Hume upozornil, že tento argument nemusí nutně vést k existenci jediného Boha. Ve svých Dialogech o přirozeném náboženství postava Filóna argumentovala (str. 108), mezi jinými protiargumenty k teleologickému argumentu, "proč se nemůže spojit několik božstev při vymýšlení a utváření světa?".

Protichůdné premisy vedou k nekonečnému regresu

Kritici, jako je Richard Dawkins, často argumentují, že teleologický argument by se měl vztahovat i na navrhovaného designéra, a tvrdí, že každý designér musí být přinejmenším stejně složitý a účelný jako navržený objekt (Dawkinsovými slovy "The Ultimate 747", což je odkaz na Hoylovu analogii s větrnou bouří, která se prohání skládkou a staví 747). To by prý vedlo k absurditě nekonečné řady designérů.

Tvrzení o nesrovnalostech v "designu" vesmíru

Ačkoli se vesmír může na první pohled zdát účelný a uspořádaný, při bližším pohledu se jeho skutečná funkce stává spornou. Někteří vědci, jako například Richard Dawkins, známý zastánce ateismu, odmítají tvrzení, že vesmír plní nějakou skutečnou funkci, a tvrdí, že vesmír pouze "napodobuje" účel. Například predátoři se zdají být dokonale "navrženi" k tomu, aby chytili svou kořist, zatímco jejich kořist se zdá být stejně dobře "navržena" k tomu, aby se jim vyhnula. Podobně na zjevné nesrovnalosti v designu organismů upozorňují kritici teleologického argumentu. Někteří z nich používají takové argumenty, aby poukázali na přírodní výběr jako na "slepého" biologického designéra, na rozdíl od Boha. . ^[]

Zastánci teleologie se proti této námitce ohrazují z různých důvodů. Například William A. Dembski tvrdí, že takové argumenty jsou založeny na domněnkách o tom, co by designér udělal nebo neudělal, a představují tak "spíše teologické než vědecké tvrzení". "Protože designéra neznají," pokračuje, "nemohou říci, zda designér nenavrhl chybný kompromis mezi těmito [designovými] cíli". (Dembski 2004, s. 58-9).

Tvrzení o zjevném rozporu mezi "designem" predátorů a kořisti navíc ignoruje rovnováhu ekosystému. Dembski kontruje: "Při kritice designu mají [kritici] tendenci klást důraz na funkčnost jednotlivých organismů a považují design za optimální do té míry, do jaké je tato individuální funkčnost maximalizována. Ale návrhy vyššího řádu celých ekosystémů mohou vyžadovat návrhy nižšího řádu jednotlivých organismů." (Dembski, 2004, s. 61)

Nesoulad

George H. Smith ve své knize Atheism: poukazuje na to, co považuje za fatální chybu v argumentu z designu.

Uvažujte o tom, že sama příroda je produktem designu. Jak by se to dalo prokázat? Příroda, jak jsme viděli, poskytuje srovnávací základnu, podle níž rozlišujeme mezi navrženými a přírodními objekty. Na přítomnost designu jsme schopni usuzovat pouze do té míry, do jaké se vlastnosti objektu liší od přírodních vlastností. Proto tvrdit, že příroda jako celek byla navržena, znamená zničit základ, podle kterého rozlišujeme mezi artefakty a přírodními objekty. Důkazy designu jsou takové charakteristiky, které se v přírodě nevyskytují, takže není možné vytvořit důkaz designu v kontextu přírody jako takové. Pouze pokud nejprve vykročíme mimo přírodu a zjistíme existenci nadpřirozeného designéra, můžeme dojít k závěru, že příroda je výsledkem vědomého plánování. (p. 268)