Inuinnaqtun je inuitský jazyk, kterým se mluví na severu Kanady. Je jedním z úředních jazyků Nunavutu a Severozápadních teritorií. Jedná se o dvě ze tří kanadských teritorií.

Inuinnaqtun je blízce příbuzný s inuktitštinou, ale na rozdíl od inuktitštiny se píše pouze latinkou. Počet rodilých mluvčích je 410.

 

Rozšíření a dialekty

Inuinnaqtun se tradičně používá v západní části Nunavutu (zejména v regionu Kitikmeot) a v přilehlých oblastech Severozápadních teritorií. Mluvčí žijí v menších komunitách roztroušených podél pobřeží Arktidy. Jazyk leží na kontinuum inuických variet — je tedy velmi blízce příbuzný s inuktitštinou a dalšími inuickými dialekty; rozdíly mezi nimi jsou často více geografické a písemné než zcela nesrozumitelné.

Písmo a standardizace

Na rozdíl od části inuktitštiny, která se v některých oblastech používá v kanadických abecedních slabikách (systém zvaný Canadian syllabics), se inuinnaqtun běžně zapisuje latinkou. Existují úsilí o standardizaci pravopisu a tvorbu učebních materiálů, slovníků a jazykových průvodců, které pomáhají v zachování jednotného zápisu mezi komunitami.

Status a podpora

Oficiální uznání v územních zákonech dává inuinnaqtunu právo být používán v administrativě a školství, přesto je rozsah reálného užívání omezený kvůli malému počtu mluvčích a dominanci angličtiny. Lokální samosprávy, kulturní organizace a školy však realizují programy na podporu jazyka — od výuky ve školách přes komunitní kurzy až po místní rozhlas a publikace.

Ohrožení a revitalizace

Se zhruba 410 rodilými uživateli je inuinnaqtun považován za ohrožený jazyk. Komunity proto podnikají kroky k jeho oživení: jazykové hnízda pro malé děti, školní programy s bilingvální výukou, trénink učitelů a digitální zdroje (aplikace, online slovníky, nahrávky mluvčích). Tyto aktivity mají za cíl předat jazyk mladším generacím a zvýšit jeho každodenní použití.

Význam

Inuinnaqtun není jen prostředkem komunikace, ale také nositelem kulturních znalostí, tradic a specifického vnímání krajiny. Jeho zachování je proto důležité nejen pro identitu místních obyvatel, ale i pro uchování bohatství arktické kultury a jazykozpytářského dědictví.