Interlingvální gramatika

Samohlásky se v interlingue vyslovují stejně jako ve španělštině nebo v LFN (další plánovaný jazyk). Souhlásky se většinou vyslovují jako v angličtině nebo LFN.

Interlingua zachovává většinu pravopisných podob latinských slov, které se více blíží tvarům v angličtině a francouzštině než v ostatních románských jazycích. Zachovává například q ([k]), y ([i]), ch ([k]), ph ([f]), rh ([r]) a th ([t]). Zachovává také běžné používání zdvojených souhlásek. Navíc umožňuje varianty jako ch pro [ʃ], s mezi samohláskami jako [z], c před e/i jako [ts], g před e/i jako [ʒ], qu před e/i jako [k] atd.

Přízvuk se neuvádí ani ve výjimkách, ale většinou se řídí podobným systémem pravidel jako LFN.

Vedlejší pravopis

Interlingua má také "vedlejší" pravopis, který výše uvedené komplikace zjednodušuje na systém podobný spíše španělštině nebo LFN. Tento vedlejší pravopis má stejný status, ale ve skutečnosti jej přívrženci příliš nepoužívají. Podrobnosti: V českém jazyce se používá tzv:

1. Dvojhlásky se zjednodušují, kromě ss, například ecclesia > eclesia, adducer > aducer, interrogar > interogar.
2. ze samohlásky y se stává i, například tyranno > tirano.
3. ph se mění na f, například phonetic > fonetic.
4. ch se vyslovuje jako k a stává se z něj c, s výjimkou výslovnosti před e o i, například christo > cristo.
5. rh a th se mění na r a t, například rhetoric > retoric, pathetic > patetic.
6. g a gi se vyslovují jako francouzské j a stávají se j, například sage > saje, sagio > sajo.
7. -isar a odvozeniny se mění na -izar, například civilisar > civilizar.
8. Z -te se stává -t, s výjimkou případů, kdy je přízvuk na třetí slabice od konce, například animovat > animat.
9. -nne, -lle a -rre se mění na -n, -l a -r, například perenne > peren, belle > bel, bizarre > bizar.

• un - a/an
• le - the
• al - na
• del - z

V množném čísle se po samohlásce píše -s, po souhlásce -es, ale po koncovém c -hes:

• catto > cattos - kočka > kočky
• can > canes - dog > dogs
• roc > roches - rook > rooks (of chess)

Interlingua nemá gramatický rod. Některá slova rozlišují ženský a mužský rod změnou koncovky -o na -a nebo přidáním koncovky -essa. Jiná mají dvě různé podoby. Většina slov se však nerozlišuje:

• puero > puera - chlapec > dívka
• tigre > tigressa - samec tygra > samice tygra
• rege > regina - král > královna
• jornalista - novinář (muž nebo žena)

Přídavná jména se pro shodu s podstatnými jmény nemění. Mohou stát před nebo za podstatným jménem, s výjimkou číslovek, které stojí vždy před podstatným jménem. Obecně platí, že krátká přídavná jména předcházejí a dlouhá přídavná jména následují.

• belle oculos = oculos belle - krásné oči
• un bon idea, un idea ingeniose - dobrý nápad, geniální nápad

Pro porovnání použijte plus nebo minus a le plus nebo le minus:

• un plus feroce leon - divočejší lev
• un traino minus rapide - méně rychlý vlak
• le plus alte arbore - nejvyšší strom
• le solution le minus costose - levnější řešení

Pro absolutní superlativ lze použít příponu -issime:

• un aventura excellentissime - nejdokonalejší dobrodružství

Přídavná jména bon, mal, magne (velký) a parve (malý) mají alternativní nepravidelné tvary :

Existují dva druhy příslovcí: první a druhý tvar. Příslovce prvního tvaru jsou uzavřenou třídou gramatických slov, jako jsou quasi (téměř), jam (již) a totevia (přesto). Příslovce druhého tvaru jsou otevřenou třídou odvozenou od přídavných jmen přidáním přípony -mente (nebo -amente za koncové c):

• felice > felicemente - šťastně
• magic > magicamente - magicky

Některá běžná příslovce mají krátké alternativní tvary zakončené na -o:

• sol > solmente > solo - pouze

Stejně jako přídavná jména i příslovce používají plus, minus, le plus a le minus:

• Illa canta plus bellemente que illa parla - Zpívá krásněji než mluví
• Le gepardo curre le plus rapide de omne animales - Gepard běhá nejrychleji ze všech zvířat

Příslovce bon a mal mají alternativní nepravidelné tvary:

Osobní zájmena

Pro přímý a nepřímý předmět lze použít objektivní formu. Nebo lze pro nepřímý předmět použít předložku a před zájmenem:

• Le caffe es excellente: proba lo! - Kavárna je vynikající - ochutnejte!
• Dice me le conto; dice me lo (Dice le conto a me...) - Řekni mi ten příběh; řekni mi ho.

Reflexivní zájmena se používají, pokud je podmět slovesa stejný jako předmět (přímý nebo nepřímý). Podobně jako v románských jazycích se reflexivní zájmena používají mnohem častěji než v angličtině:

• Deo adjuta les, qui se adjuta - Bůh pomáhá těm, kdo si pomáhají sami.
• Io me sibila un melodia - Pískám si melodii pro sebe
• Tu te rasava? - Oholil ses?
• Francese se parla in Francia - Ve Francii se mluví francouzsky

Pokud jde o tvary přivlastňovací, delší tvary se používají v konstrukcích typu le auto es le mie - auto je moje. Lze je však použít i jako silnější přídavná jména než krátké tvary:

• alicun amicos mie - několik mých přátel
• Matre mie! Es un piccante bolla de carne! - Moje matka! Tohle je pikantní masová koule!

Mnoho mluvčích používá vos místo tu pro zdvořilost ve formálních situacích:

• Esque vos passava un viage placente, Seniora Chan? - Měla jste příjemnou cestu, paní Chan?
• Aperi vostre valise, Senior - Otevřete svůj kufr, pane

Používejte illes pro skupiny osob s muži i ženami. Illas lze použít pro skupiny, ve kterých jsou pouze ženy.

Neosobní zájmena

Il je neosobní zájmeno, které se používá v konstrukcích typu il pluve (prší). Zájmeno Il lze použít i v případě, že skutečným podmětem je věta, která se ve větě vyskytuje později.

• Il deveni tarde - Začíná být pozdě
• Il es ver que nos expende multe moneta - Je pravda, že utrácíme hodně peněz
• Es bon que vos veni ora - Je dobře, že jsi přišel hned.

Zájmeno on se používá v případech, kdy není jasná identita subjektu. Pro předměty se používá tvar uno:

• On non vide tal cosas actualmente - Člověk právě teď takové věci nevidí.
• On sape nunquam lo que evenira - Člověk neví, co se stane
• On construe un nove linea de metro al centro urban - Jeden staví novou linku metra do centra města
• On collige le recyclabiles omne venerdi - Každý pátek se sbírá recyklovatelný odpad.
• Tal pensatas afflige uno in le profundo del depression - Takové myšlenky postihují člověka v hloubi deprese

Ukazovací zájmena

Hlavní tvary jsou přídavné jméno iste nebo aqueste a zájmena iste, ista a isto, která mohou být v množném čísle. Pokud má podmět věty dva možné předchůdce, iste odkazuje na druhého předchůdce.

• Iste vino es pessime - Toto víno je nejhorší
• Isto es un bon idea - To je dobrý nápad
• Janet doprovázela svou sestru v galerii... - Janet doprovázela svou sestru do galerie...
• (a) Illa es un artista notabile - Janet je významná umělkyně
• (b) Ista es un artista notabile - Sestra je významná umělkyně.

Přídavné jméno vzdálený je ille o aquelle. Zájmena jsou stejná jako zájmena osobní.

• Io cognosce ille viro; ille se appella Smith - Toho muže znám, jmenuje se Smith.
• Illo es un obra magnific - To je velkolepé dílo

Vztažná a tázací zájmena

Vztažná zájmena pro osoby a zvířata jsou qui (podmět a po předložkách) a que (předmět):

• Nos vole un contabile qui sape contar - Chceme účetního, který umí počítat
• Nos vole un contabile super qui nos pote contar - Chceme účetního, na kterého se můžeme spolehnout
• Nos vole un contabile que le policia non perseque - Chceme účetního, kterého policie nepronásleduje

Vztahové zájmeno pro věci je que pro všechna použití:

Il ha duo sortas de inventiones: illos que on discoperi e illos que discoperi uno - Existují dva druhy vynálezů: ty, které objevíte, a ty, které objeví vás.

Cuje - "čí" nebo "jehož" - se používá pro osoby a věci:

• un autor cuje libros se vende in milliones - autor, jehož knihy se prodávají v milionových nákladech
• un insula cuje mysterios resta irresolvite - ostrov, jehož záhady zůstávají nevyřešeny

Všechna výše uvedená slova lze nahradit slovy le qual nebo le quales:

• Mi scriptorio esseva in disordine - le qual, nota ben, es su stato normal - Můj stůl byl v nepořádku - což, všimněte si, je jeho normální stav.
• Duo cosinos remote, del quales io sape nihil, veni visitar - Dva vzdálení bratranci, o kterých nic nevím, přišli na návštěvu.

Vztažná zájmena se používají také jako tázací zájmena.

Toto jsou nejčastější tvary sloves (výjimky jsou podtržené):

Slovesa se neliší pro osoby a množné číslo, s výjimkou alternativních verzí pro esser. Pro subjunktiv a rozkazovací způsob se používají časy normální. Esse, habe a vade mají tvary krátké pro přítomný čas: es, ha a va.

Infinitivy

Infinitivy se používají jak pro infinitiv, tak pro gerundium a v případě potřeby je lze psát v množném čísle:

• Cognoscer nos es amar nos - Poznat nás znamená milovat nás
• Il es difficile determinar su strategia - Je obtížné určit jeho strategii
• Illes time le venir del locustas - Bojí se příchodu kobylek
• Le faceres de illa evocava un admiration general - Její činy vyvolaly všeobecný obdiv.

Jednoduché časy

Existují tři jednoduché časy - minulý, přítomný a budoucí. Používají se jak pro perfektum (dokonavé), tak pro imperfektum a pro perfektivum i neperfektum (pokračování).

• Io ama mangos; io mangia un justo ora - Miluji mango; právě teď jedno jím.
• Mi auto es vetere e ha multe defectos: naturalmente illo va mal! - Me auto je staré a má mnoho poruch; přirozeně jede špatně!
• Io vos diceva repetitemente: le hospites jam comenciava partir quando le casa se incendiava - Opakovaně jsem vám říkal: hosté už začínali odcházet, když dům zapálili.
• Nos volara de hic venerdi vespere, e sabbato postmeridie nos prendera le sol al plagia in Santorini - Poletíme odsud v pátek večer a v sobotu odpoledne se budeme slunit na pláži na Santorini.
• Si ille faceva un melior reclamo, ille venderea le duple - Kdyby dělal reklamu lépe, prodal by dvakrát.

Příčestí

Příčestí v interlingvě jsou nejednotná: slovesa na -ir používají -iente pro aktivní příčestí a slovesa na -er používají -ite pro pasivní příčestí. Ostatní slovesa používají -nte a -te:

• un corvo parlante - mluvící vrána
• Approximante le station, io sentiva un apprehension terribile - Blížil jsem se k nádraží a cítil jsem strašnou úzkost.
• un conto ben contate - dobře vyprávěný příběh

Složené časy

Místo jednoduchých časů lze použít složené tvary. Pro minulý čas lze použít ha a další tvary habe s příčestím minulým:

• Le imperio ha cadite - Říše padla

Pro budoucnost používejte va a další tvary vade s infinitivem:

• Io va retornar - Vrátím se

Velle s infinitivem se používá zřídka, je hypotetický složený:

• Io velle preferer facer lo sol - Raději bych to dělal sám.

Pasivum se tvoří pomocí es nebo jiných tvarů eser s pasivním příčestím:

• Iste salsicias es fabricate per experte salsicieros - Tyto klobásy vyrábí odborníci na výrobu klobás.

Pasivum k minulému perfektu se tvoří pomocí habeva essite s pasivním příčestím:

• Nostre planeta habeva essite surveliate durante multe annos - Naše planeta je pod dohledem již mnoho let

Ostatní formy

Zde jsou příklady různých forem příkazů:

• Tvář lo ora! - Udělej to hned!
• Le imperatrice desira que ille attende su mandato - Císařovna chce, aby se zúčastnil jejího rozkazu.
• Va tu retro al campo; resta vos alteros hic - Vy: vraťte se do tábora; Vy ostatní: zůstaňte zde
• Cliccar hic - Klikněte zde
• Que tu va via! - Chci, abys odešel!
• Que illes mangia le tortas - Ať jedí koláče / Mohou jíst koláče
• Que nos resta hic ancora un die / Vamos restar hic ancora un die - Musí tu zůstat ještě jeden den / Ať tu zůstaneme ještě jeden den.

Sia je tázací tvar a substantivum esser:

• Sia caute! - Buďte opatrní!
• Sia ille vive o sia ille morte... - Ať už je živý, nebo mrtvý...
• Que lor vita insimul sia felice! - Ať je jejich společný život šťastný!

Alternativní verze esser

Vzhledem k tomu, že sloveso esser je v mnoha evropských jazycích nepravidelné, umožňuje Interlingua používat verze:

• es - současnost
• sia - rozkazovací způsob a podmět
• éra - minulost
• sera - budoucnost
• serea - hypotetické

Některé osoby používají tyto tvary esera také v přítomném čase:

• syn - množné číslo
• me so, nos somos (mnohem zřídka)

Slovesa se dvěma kořeny

Protože je interlingva "neolatinský" jazyk, zachovává si všechny dvojí kořeny latiny, které přežívají v románských jazycích a v angličtině. Například:

• sentir ("cítit") > sentimento, senzor
• repeller ("odpuzovat") > repellente, repulsivní
• ager ("jednat") > agente, actor

Většina mluvčích interlingua dává přednost používání formy, která je v mezinárodních slovnících lépe rozpoznatelná, a upouští od ostatních forem.

Obvyklé pořadí slov v mezijazyce je subjekt - sloveso - objekt, ale lze použít i jiné pořadí, pokud je význam jasný:

• Ille reface horologios - Opravuje hodiny
• Amandolas ama io tanto, io comprava un amandoliera - Miluji mandle tak moc, že jsem si koupil mandloňový sad

Zájmena však mají tendenci dodržovat pořadí románských jazyků - subjekt-objekt-sloveso - s výjimkou infinitivů a rozkazovacích způsobů, kde je objekt až za slovesem:

• Ille los reface - On je opravuje
• Nos vole obtener lo - Chceme ji získat
• Jecta lo via! - Hoďte to na cestu!

Pokud se u téhož slovesa vyskytují dvě zájmena - první přímý a druhé nepřímý předmět -, je na prvním místě nepřímý předmět:

• Io les lo inviava per avion - Poslal jsem jim to letadlem
• Io la los inviava per nave - Poslal jsem jí je lodí

Otázky

Otázky lze formulovat mnoha způsoby:

1. Postavením slovesa před podmět:

• Ha ille arrivate? - Přijel?
• Cognosce tu ben Barcelona? - Znáte dobře Barcelonu?
• Te place le filmes de Quentin Tarantino? - Líbí se vám filmy Quentina Tarantina?

2. Použitím tázacího slova místo předmětu:

• Qui ha dicite isto? - Kdo to řekl?
• Que cadeva super te? Un incude - Co na tebe spadlo? Kovadlina

3. Přidáním částice esque (nebo vzácněji an) na začátek věty:

• Esque illa vermente lassava su fortuna a su catto? - Přenechala své štěstí své kočce?

4. Změnou tónu věty nebo přidáním otazníku, aniž by se změnilo běžné pořadí:

• Tu jam ha finite tu labores? - Už jste dokončili svou práci?