Indická národní armáda (Azad Hind): historie a úloha v barmském tažení

Vznik a vedení

První pokusy o vytvoření indických ozbrojených sil ve spojení s Japonskem začaly v roce 1942 pod vedením plukovníka Mohana Singha, když Japonsko zajalo velké množství indických vojáků v Malajsii a Barmě. V roce 1943 do oblasti dorazil exilový indický nacionalista Subhas Chandra Bose, známý jako "Netaji", který formální strukturu obnovil a dal jí název Indická národní armáda (Indian National Army). Bose také vyhlásil Prozatímní vládu Azad Hind a stal se jejím premiérem. Mezi další významné osobnosti patřili indičtí politici a emigranti, kteří v diaspoře v jihovýchodní Asii podporovali hnutí.

Složení a organizace

INA byla tvořena především z indických vojáků, kteří padli do zajetí japonským silám, dále z indických přistěhovalců v Malajsii, Singapuru a Barmě a z dobrovolníků. Její síly čítaly v různých fázích odhadovaně desítky tisíc mužů a žen. Kromě běžných pěších jednotek vznikla také ženská složka známá jako Rani of Jhansi Regiment, kterou vedla doktorka Lakshmi Sahgal.

INA měla vlastní velitelskou strukturu, jednotky národní gardy, doprovodné služby a politickou administrativu v rámci Azad Hind – včetně minist erstev, vlajky, poštovních známek a dokonce i vlastního projevu státnosti.

Role v barmském tažení

Indická národní armáda se zapojila do bojů na barmské frontě v rámci japonských operací proti britským jednotkám v Indii. INA se účastnila ofenzivních akcí v roce 1944, zejména v rámci japonské operace U-Go, která směřovala do východní Indie (oblastí Imphal a Kohima) a do severovýchodní Barmy. INA se podílela na útocích a obsazování některých strategických míst (např. dočasné obsazení Moirangu v Manipu, kde byla údajně vztyčena vlajka Azad Hind).

Přestože jednotky INA prokázaly odhodlání, postrádaly často dostatečné zásobování, těžkou techniku a leteckou převahu. Po porážce japonských armád a následném stáhnutí se spojeneckých sil se většina sil INA rozpadla nebo byla internována.

Rozpuštění a následky

Po porážce Japonska v roce 1945 a ztrátě vojenské podpory byla sama Azad Hind vládou v exilu neudržitelná a Indická národní armáda se postupně rozpadla. Po válce byly vedeny procesy proti některým členům INA (tzv. Red Fort trials). Tyto soudní případy měly neočekávaný politický efekt: masové protesty a sympatie veřejnosti k válečným zajatcům a členům INA významně posílily indické národní hnutí a zvýšily tlak na britskou vládu.

Dědictví a hodnocení

Hodnocení IN A a Azad Hind je smíšené a kontroverzní. Na jedné straně jsou považováni za symbol boje za nezávislost a za inspiraci pro nacionalistické hnutí v Indii. Na druhé straně spolupráce s Japonskem a dalšími mocnostmi Osy vyvolává etické a politické otázky. Po získání nezávislosti v roce 1947 byli mnozí veteráni INA amnestováni či reintegrováni do poválečné společnosti; jejich role se stala součástí širšího příběhu o cestě Indie k nezávislosti.