Irská republikánská armáda neboli IRA vznikla z Irského republikánského bratrstva a bojovala proti britské armádě za svobodu Irska v irské válce za nezávislost. Britská armáda vpadla do Irska již dříve při plantáži Ulsteru a poté vtrhla do Dublinu. Po období bojů byl irský ostrov v důsledku politického vyjednávání a smluv rozdělen a vznikla samostatná Irská republika (převážně jižní část ostrova), zatímco část Ulsteru zůstala součástí Spojeného království jako Severní Irsko. Po vzniku Irského svobodného státu se původní IRA rozdělila; část jejích členů se začlenila do státních ozbrojených sil a jiné skupiny pokračovaly v neuznaném boji za úplné sjednocení ostrova.

Vznik a první období konfliktů

IRA má své kořeny v irském nacionalistickém hnutí na přelomu 19. a 20. století. Během války za nezávislost (1919–1921) používala taktickou gerilovou válku proti britským jednotkám. Po podepsání Anglo-irácké smlouvy v roce 1921 došlo k rozkolu mezi příznivci a odpůrci dohody, což vyústilo v irskou občanskou válku (1922–1923). Vítězství pro-treaty sil vedlo k vytvoření Irského svobodného státu; anti-treaty síly zůstaly organizovány pod jménem IRA a pokračovaly v opozici proti státním institucím.

Název Óglaigh na hÉireann

Irsky Óglaigh na hÉireann (Doslova "Bojovníci Irska") je historické označení, které používaly různé organizace. Po vytvoření státu si oficiální státní armáda – Irish Defence Forces – také osvojila tento název v irštině. Současně si některé republikánské skupiny nadále říkají nebo odkazují na Óglaigh na hÉireann, což někdy způsobuje záměnu mezi státními a nenásilnými či paramilitárními organizacemi.

Rozdělení na frakce a "The Troubles"

V druhé polovině 20. století, zejména koncem 60. let, došlo k dalšímu zásadnímu rozkolu. Hlavní etapy a skupiny:

  • Official IRA – jedna z raných větví, postupně se odklonila k politickému marxistickému směru a v 70. letech omezila ozbrojenou činnost.
  • Provisional IRA (PIRA) – vznikla v letech 1969–1970 jako reakce na nespokojenost s vedením; stala se nejvlivnější a nejznámější skupinou během konfliktu známého jako The Troubles (konflikt v Severním Irsku, zhruba 1968–1998).
  • V průběhu let vznikaly další frakce a odštěpenecká uskupení, např. Continuity IRA a Real IRA, které nesouhlasily s postupnými politickými ústupky a příměřím a pokračovaly v ozbrojených akcích.

Konflikt zahrnoval střety mezi irskými republikány (usilujícími o sjednocení Irska), unionisty/loajalisty (chtějící zůstat součástí Spojeného království) a britskými bezpečnostními složkami. Vedle IRA se v Severním Irsku angažovaly i loajalistické paramilitární skupiny, jejichž útoky také přispěly k vysokému počtu obětí.

Taktika a dopady

Řada stran konfliktu používala partyzánské a teroristické taktiky: bombové útoky, atentáty, zásahy proti bezpečnostním silám i proti civilnímu obyvatelstvu. Následky konfliktu byly dlouhodobé — politické, společenské i ekonomické — a vedly k tisícům zraněných a stovkám až tisícům mrtvých během desetiletí napětí.

Směřování k míru

Během 90. let došlo k intenzivnímu politickému vyjednávání. Klíčové momenty:

  • V 90. letech se prosadilo úsilí o politické řešení a rostl vliv mírově orientovaných sil.
  • Provisional IRA vyhlásila opakované příměří v 90. letech a nakonec oznámila ukončení své kampaně a postupné odzbrojování.
  • Důležitým milníkem byl Good Friday Agreement (Belfast Agreement) z roku 1998, který stanovil rámec pro politické sdílení moci v Severním Irsku, demilitarizaci a postupy pro řešení budoucích sporů.
  • Některé odštěpenecké skupiny pokračovaly v násilí i po roce 1998 (např. Real IRA, která byla odpovědná za pumový útok v Omaghu v roce 1998), ale jejich vliv byl menší než vliv dřívějších masivních kampaní.

Dědictví a současnost

Dědictví IRA je v Irsku i v Británii hluboce rozdělující: pro některé byla historicky symbolem boje za nezávislost a národní sebeurčení; pro jiné představovala zdroj násilí a utrpení. V současnosti většina irských a britských politických aktérů i široká většina obyvatel preferuje politické a právní prostředky k řešení sporů. Ozbrojené kampaně hlavních republikánských skupin skončily, i když menší frakce a jednotlivci občas vyvolávají násilné incidenty. Proces usmíření a obnovy však pokračuje a zůstává citlivou součástí politické i společenské agendy na ostrově.