Kapitulační listina (bengálsky: আত্মসমর্পনের দলিল) byla písemná dohoda, která umožnila kapitulaci pákistánských ozbrojených sil v bangladéšské osvobozenecké válce. Kapitulace se uskutečnila na závodišti Ramna v Dacce 16. prosince 1971. Generálporučík A A K Niazi, společný velitel pákistánských ozbrojených sil ve Východním Pákistánu, a generálporučík Jagjit Singh Aurora, společný velitel bangladéšsko-indických spojeneckých sil, podepsali listinu uprostřed tisíců jásajících davů na závodišti. Svědky kapitulace byli komodor letectva A. K. Khandker, zástupce vrchního velitele bangladéšských ozbrojených sil, a generálporučík J. F. R. Jacob z indického východního velitelství.
Pozadí konfliktu
Východní Pákistán (dnešní Bangladéš) se po volbách v roce 1970 ocitl v hluboké politické krizi, která vyústila v ozbrojené povstání a masové násilí v roce 1971. Vytvoření provozních a politických podmínek vedlo k rozsáhlému zásahu pákistánských bezpečnostních sil a následnému odporu bangladéšských povstalců (mukti bahini). Situaci vyhrotil zásah indické armády v prosinci 1971, když konflikt přerostl v otevřenou válku mezi Indii a Pákistánem.
Průběh kapitulace
Kapitulace na závodišti Ramna byla výsledkem rychlého postupu bangladéšsko-indických spojeneckých sil do vnitrozemí Východního Pákistánu. Ceremoniál byl veřejný — proběhl před velkým davem civilistů a vojáků. Podepsáním kapitulačního dokumentu pákistánské velení uznalo porážku a předání zbraní a vojenské kontroly spojeneckým silám. Následně indická armáda zajala přibližně 93 000 pákistánských vojáků a civilních úředníků, což představuje největší počet válečných zajatců od druhé světové války.
Následky a význam
Kapitulace 16. prosince 1971 znamenala faktické skončení pákistánské správy ve Východním Pákistánu a otevřenou cestu k vyhlášení nezávislého Bangladéše. Událost měla dalekosáhlé důsledky pro geopolitiku jižní Asie: zásadně změnila vztahy mezi Indií a Pákistánem, posílila pozici Bangladéše jako nového státu a vyvolala rozsáhlé humanitární i politické otázky týkající se uprchlíků, válečných zločinů a poválečného uspořádání.
Velké množství zajatců bylo postupně vráceno domů v letech následujících po dohodách mezi Indií, Pákistánem a Bangladéšem. Pozdější repatriace a diplomatická jednání probíhala v kontextu mezinárodních tlaků a dvoustranných dohod podepsaných v Dillí a souvisejících jednáních mezi zúčastněnými státy.
Dědictví
Kapitulační listina z 16. prosince 1971 zůstává v historii vnímaná jako klíčový dokument vedoucí ke vzniku Bangladéše. Ceremoniál a masivní počet zajatců zdůraznily rozsah konfliktu i jeho konec. V Bangladéši i Indii se datum 16. prosince připomíná jako den vítězství a osvobození; v Pákistánu je událost vnímána jako jedno z nejvýznamnějších vojenských a politických selhání.
Poznámka: kapitulační dokument byl v době podpisu formálně jednostrannou aktem bez širšího mezinárodního soudního vynucení, ale jeho politické a praktické důsledky byly okamžité a významné; zajištění návratu zajatců a vyřešení statusu nového státu vyžadovalo další diplomatická jednání.