Obyvatelná zóna: kde ve vesmíru mohou existovat planety s životem

Goldilocksův princip neboli "Goldilocksův efekt" spočívá v tom, že něco musí být v mezích: "ne příliš horké, ne příliš studené, ale tak akorát".

Pochází z dětské pohádky "Tři medvědi", v níž holčička Zlatovláska najde dům, který vlastní tři medvědi. Každý z medvědů má své oblíbené jídlo, postele atd. Po vyzkoušení každého ze tří předmětů Zlatovláska zjistí, že jeden z nich je vždy v jednom extrému příliš velký (příliš horký, příliš velký atd.), jeden je příliš velký v opačném extrému (příliš studený, příliš malý atd.) a jeden je "tak akorát".

V astrobiologii se Zlatou zónou označuje obyvatelná zóna kolem hvězdy. Planeta nesmí být ani příliš daleko, ani příliš blízko hvězdy a galaktického centra, aby na ní mohl existovat život. Oba extrémy by znemožnily vývoj života na planetě. Takové planetě se hovorově říká "Goldilocksova planeta".

Obytná zóna kolem hvězdy

Astronomové se domnívají, že planeta ve sluneční soustavě musí být v obyvatelné zóně, aby na ní mohl existovat život. Okolní obyvatelná zóna je oblast kolem hvězdy, kde by planeta mohla mít kapalnou vodu. Kapalná voda může být nezbytná pro všechny formy života.

Větší hvězdy jsou obecně žhavější, takže okolní obyvatelná zóna bude od hvězdy vzdálenější než u Slunce. Menší hvězdy jsou chladnější, takže okolní obyvatelná zóna by se nacházela blíže ke hvězdě než u Slunce. Velikost a jasnost hvězdy určují, kde se kolem hvězdy nachází okolní obyvatelná zóna.

Planety se hodnotí podle těchto sedmi kritérií:

• Index podobnosti Zemi (ESI) - podobnost Zemi na stupnici od 0 do 1, přičemž 1 znamená největší podobnost Zemi. ESI závisí na poloměru planety, její hustotě, únikové rychlosti a povrchové teplotě.
• Standardní primární stanoviště (SPH) - vhodnost pro vegetaci na stupnici od 0 do 1, přičemž 1 je nejvhodnější pro růst. SPH závisí na povrchové teplotě (a relativní vlhkosti, je-li známa).
• Vzdálenost obyvatelné zóny (HZD) - vzdálenost od středu obyvatelné zóny hvězdy, škálovaná tak, že -1 představuje vnitřní okraj zóny a +1 vnější okraj. HZD závisí na svítivosti a teplotě hvězdy a na velikosti dráhy planety.
• Složení v obyvatelné zóně (HZC) - míra objemového složení, kde hodnoty blízké nule jsou pravděpodobně směsi železa, horniny a vody. Hodnoty nižší než -1 představují tělesa složená pravděpodobně převážně ze železa a hodnoty vyšší než +1 představují tělesa složená pravděpodobně převážně z plynu. HZC závisí na hmotnosti a poloměru planety.
• Atmosféra v obyvatelné zóně (HZA) - potenciál planety mít obyvatelnou atmosféru, kde hodnoty nižší než -1 představují tělesa s pravděpodobně malou nebo žádnou atmosférou a hodnoty vyšší než +1 představují tělesa s pravděpodobně hustou vodíkovou atmosférou (např. plynní obři). Hodnoty mezi -1 a +1 jsou pravděpodobnější pro atmosféry vhodné pro život, i když nula nemusí být nutně ideální. HZA závisí na hmotnosti planety, poloměru, velikosti oběžné dráhy a svítivosti hvězdy.
• Planetární třída (pClass) - Klasifikuje objekty na základě tepelné zóny (horké, teplé nebo studené, přičemž teplá je v obyvatelné zóně) a hmotnosti (asteroidální, merkuriánské, subterranské, terranské, superterranské, neptunské a jovské).
• Třída obyvatelnosti (hClass) - klasifikuje obyvatelné planety na základě teploty: velmi chladné (< -50 °C); chladné; mezoplanety (M) = středně teplé (0-50 °C); termoplanety = horké; velmi horké (> 100 °C). Mezoplanety by byly ideální pro komplexní život, zatímco planety třídy hP nebo hT by podporovaly pouze extremofilní život. Neobyvatelné planety jsou jednoduše označeny třídou NH.

Galaktická obyvatelná zóna

Tento koncept není příliš rozšířený. Jedná se o myšlenku, že sluneční soustava se musí nacházet na vhodném místě uvnitř galaxie, aby se v ní mohl zformovat život.

Některé oblasti galaxií jsou pro život vhodnější než jiné. Sluneční soustava, ve které žijeme, v Orionově souhvězdí na okraji galaxie Mléčná dráha, je místem příznivým pro život, protože se tam nacházíme.

• Není v kulové hvězdokupě, kde je obrovská hustota hvězd vzhledem k nadměrnému záření a gravitačnímu rušení pro život nevýhodná. Kulové hvězdokupy se také skládají především ze starších hvězd, pravděpodobně chudých na kovy. V kulových hvězdokupách by navíc velké stáří hvězd znamenalo velký hvězdný vývoj hostitelské nebo jiných blízkých hvězd, což by vzhledem k jejich blízkosti mohlo extrémně poškodit život na případných planetách, pokud by se ovšem mohly zformovat.
• Není v blízkosti aktivního zdroje gama záření.
• Není v blízkosti galaktického centra, kde hustota hvězd opět zvyšuje pravděpodobnost ionizujícího záření (např. z magnetarů a supernov). Předpokládá se také, že ve středu galaxie se nachází supermasivní černá díra, která by mohla představovat nebezpečí pro všechna blízká tělesa.
• Kruhová dráha Slunce kolem galaktického středu ho udržuje mimo dosah spirálních ramen galaxie, kde může opět dojít k narušení vlivem intenzivního záření a gravitace.

Obyvatelná zóna je oblast kolem hvězdy, kde má planeta dostatečný atmosférický tlak, aby se na jejím povrchu udržela kapalná voda.

Kandidát na obyvatelnou planetu znamená terestrickou planetu v této zóně, která má podmínky přibližně srovnatelné s podmínkami na Zemi (tj. obdoba Země), a tedy potenciálně příznivé pro život.

V obyvatelné zóně bylo potvrzeno jen asi tucet planet, ale sonda Kepler identifikovala dalších 54 kandidátů. Podle odhadů se v Mléčné dráze nachází "nejméně 500 milionů" takových planet.

• Život
• Planety
• Solární systém