Paprsky gama (γ) jsou vysoce energetické elektromagnetické vlny s nejmenší vlnovou délkou v celém elektromagnetickém spektru. Objevitelem je v roce 1900 považován Paul Villard, pojmenování zavedené v roce 1903 přiřkl Ernest Rutherford.

Základní vlastnosti

  • Vlnová délka a energie – gama záření má velmi krátkou vlnovou délku a odpovídá fotonům s vysokou energií.
  • Povaha – jde o fotony, tedy kvanta elektromagnetického pole (fotony s vysokou energií).
  • Ionizující účinek – gama záření je typ ionizujícího záření, které může odstraňovat elektrony z atomů a molekul.
  • Průnik a stínění – díky vysoké energii proniká hlouběji než většina rentgenových paprsků a pro ochranu se používají husté materiály (např. olovo nebo železobeton).
  • Podobnost k rentgenovému záření – gama záření je příbuzné s rentgenovým zářením, rozdíl je zejména v původu a průměrné energii fotonů.

Původ a zdroje

Gama záření vzniká především při jaderných změnách. Produkují ho některé radioaktivní atomy a přechody v jádrech nestabilních izotopů.

  • Kobalt-60 – uměle vyráběný izotop používaný v průmyslu a medicíně (ozáření, sterilizace).
  • Draslík-40 – přirozený izotop přítomný v životních formách a horninách, jeden z přirozených zdrojů gama záření.
  • Některé izotopy emitují gama fotony jako součást svého rozpadu nebo při přechodu jádra do nižšího energetického stavu.

Energetické hladiny gama fotonů se uvádějí v elektronvoltech; například přechod draslíku-40 produkuje gama foton s energií přibližně 1 460 keV (≈1,46 MeV), tj. kolem 1 460 × 10^3 elektronvoltů.

Rozdíl mezi gama a rentgenovým zářením

  • Původ – rentgenové záření je obvykle produkováno interakcemi elektronů v elektronových obalech atomů nebo při jejich brzdění, zatímco gama záření vychází z přechodů v jádru atomu.
  • Typické energie – gama fotony bývají průměrně energetičtější než většina rentgenového záření, i když spektra se mohou překrývat.

Použití, detekce a rizika

  • Použití – gama záření se využívá v medicíně (léčba nádorů, sterilizace), v průmyslu (kontrola svařů, doplňkové zdroje pro radiografii) a ve vědě (studium jaderných procesů, astrofyzika).
  • Detekce – měří se pomocí scintilačních detektorů, polovodičových detektorů nebo Geigerových počítačů; spektrometrie gama umožňuje identifikovat izotopy podle energií fotonů.
  • Bezpečnost – expozice gama záření představuje zdravotní riziko; při hodnocení účinku se používají veličiny jako absorbovaná dávka (Gray) a ekvivalentní dávka (Sievert). Ochrana zahrnuje čas, vzdálenost a stínění.

Krátká historie

Objev a pojmenování gamových paprsků přišlo na počátku 20. století: pozorování záření s velmi vysokou pronikavostí provedl Paul Villard, termín "gama" zavedl Ernest Rutherford, aby odlišil tyto paprsky od alfa a beta záření.