Granulocyty jsou kategorií bílých krvinek, které mají ve své cytoplazmě granula. Nazývají se také polymorfonukleární leukocyty, a to kvůli tvaru jádra, které má tři segmenty. Termín polymorfonukleární leukocyty se často vztahuje právě na neutrofily, nejpočetnější z granulocytů.
Z kostní dřeně se uvolňují granulocyty. Působí fagocytózou a dalšími způsoby.
Typy granulocytů
- Neutrofily – nejpočetnější granulocyty; hlavní buňky akutní fáze zánětu, rychle migrují k místu infekce a pohlcují bakterie a poškozené buňky.
- Eozinofily (eosinofily) – důležité při obraně proti parazitárním infekcím (např. helmintům) a v patogenezi alergií; obsahují proteiny jako major basic protein.
- Bazofily (bazofily) – podílejí se na alergických reakcích a zánětu uvolňováním histaminu a dalších mediátorů; často se chovají podobně jako tkáňové mastocyty.
Vznik a vývoj (granulopoeza)
Granulocyty vznikají v kostní dřeni z pluripotentních kmenových buněk v procesu zvaném granulopoeza. Vývoj prochází několika stadii: myeloblast → promyelocyt → myelocyt → metamyelocyt → zralý granulocyt. Zralé buňky se uvolňují do periferní krve a mohou dále migrovat do tkání při zánětu či infekci.
Struktura a typy granul
V cytoplazmě granulocytů jsou dvě hlavní skupiny granúl:
- Primární (azurofilní) granula – obsahují enzymy jako myeloperoxidázu, lysozym a proteázy; jsou důležitá pro ničení pohlcených mikrobů.
- Sekundární (specifická) granula – obsahují méně toxické proteiny, enzymy a látky podílející se na chemotaxi a modulaci zánětu.
Funkce v imunitě
- Fagocytóza – pohlcení a likvidace mikroorganismů a odumřelých buněk.
- Degranulace – uvolnění obsahů granúl (enzymy, toxické proteiny, histamin), které přímo ničí patogeny nebo modulují zánět.
- Respirační vzplanutí (oxidativní burst) – produkce reaktivních kyslíkových radikálů a peroxidů, které pomáhají ničit bakterie a houby.
- NETs (neutrophil extracellular traps) – uvolňování chromatinových sítí s antimikrobiálními proteiny, které zachycují a usmrcují mikroby.
- Chemotaxe – schopnost migrovat k chemickým signálům (cytokiny, komplement), tedy k místu zánětu nebo infekce.
- Interakce s adaptivní imunitou – granulocyty uvolňují cytokiny a mediátory, které ovlivňují aktivitu dendritických buněk, T a B lymfocytů.
Klinický význam
Změny v počtu a funkci granulocytů mají diagnostický a prognostický význam:
- Neutropenie – snížený počet neutrofilů; zvyšuje riziko bakteriálních a houbových infekcí. Může být způsobena léky, infekcemi, autoimunitou nebo poruchou kostní dřeně.
- Neutrofílie – zvýšený počet neutrofilů; obvykle při akutních bakteriálních infekcích, zánětech, stresu nebo po kortikosteroidech.
- Eozinofilie – zvýšení eozinofilů; spojeno s alergiemi, astmatem, parazitárními infekcemi a některými autoimunitními onemocněními.
- Bazofilie – vzácná; může být spojena s alergiemi, chronickými zánětlivými stavy nebo myeloproliferativními onemocněními.
Laboratorní vyšetření a diagnostika
Nejdůležitějším testem je běžný krevní obraz (CBC) s diferenciálním rozpočtem leukocytů, který udává absolutní i procentuální zastoupení granulocytů. Morfologické vyšetření nátěru krve barveného metodami jako Wright nebo Giemsa odhalí tvar jádra, velikost a přítomnost abnormálních granúl. V některých případech se sledují funkční testy (např. test respiračního vzplanutí) či hladiny specifických enzymů (myeloperoxidáza).
Životnost a distribuce
Neutrofily v krvi žijí obvykle jen několik hodin až dní; po migraci do tkání mohou přežít déle. Eozinofily a bazofily mají podobně krátkou dobu života v krvi, ale jejich granulační produkty mohou mít dlouhodobé účinky v tkáních. V klidovém stavu jsou granulocyty uloženy částečně v kostní dřeni jako „rezerva“.
Závěr
Granulocyty představují klíčovou součást vrozené imunity: rychle rozpoznávají a likvidují mikroby, modulují zánětlivé procesy a komunikují s dalšími složkami imunitního systému. Poruchy jejich počtu nebo funkce mají významné klinické dopady a vyžadují cílené vyšetření a léčbu.
