Klokánek Gilbertův

Objevování

K prvnímu vědeckému objevu potočnice Gilbertovy došlo v roce 1840 a v roce 1841 byla pojmenována po anglickém přírodovědci a badateli Johnu Gilbertovi. Gilbert nasbíral v australském King George Sound několik živočichů, mezi nimi i tohoto potoroo. Gilbertův potoroo nebyl po mnoho let spatřen, i když po něm v 70. letech 20. století pátralo mnoho lidí. Tento druh byl považován za vyhynulý 120 let, než byl v roce 1994 znovu objeven v přírodní rezervaci Two Peoples Bay. Liz Sinclairová studovala valáby a potoroo se jí podařilo chytit do jedné z pastí.

Sídliště

Potoroos žijí pod hustými keři a křovinami. V křoví si vytvořili tunely a cestičky, aby se mohli snadno pohybovat. Při pomalém pohybu používají všechny čtyři nohy, ale k rychlému pohybu mohou skákat jako klokan. Potokové jsou noční živočichové a celé dny tráví v úkrytu. Na otevřené prostranství vycházejí jen velmi často. Žijí v malých skupinách po třech až pěti jedincích. Živí se různými druhy lanýžů a hub. V Austrálii roste mnoho různých druhů lanýžů a potoroos jich rádi jedí mnoho. Potoroos mají ostré tříprsté drápy, které jim pomáhají hrabat se v zemi, aby našli lanýže rostoucí v půdě. Po jejich konzumaci pomáhají potoři svými výkaly šířit semena lanýžů.
Vědci našli ve výkalech potočáka Gilberta 40 různých druhů hub.

Reprodukce

Samice potoroos mohou mít dvě mláďata za rok, ale nosí vždy jen jedno. Druhé embryo mohou udržovat ve stavu diapauzy, zatímco první embryo roste. Pokud první mládě nepřežije, může druhé mládě začít růst ihned. Není známo, jak dlouhá je březost potočáka Gilbertova, ale předpokládá se, že je stejná jako u potočáka dlouhonohého; asi 38 dní. Když se
mládě potoroo narodí, měří
 jen asi 1 cm. V matčině vaku žije asi 4 měsíce.

Uložení potoroo

Když byl potoroo Gilbertův znovuobjeven, bylo odchyceno více zvířat, aby mohl být zahájen chovný program. To by pomohlo zvýšit počet potoroosů. V prvních letech se narodilo několik mláďat, ale pak se chov zastavil. Mnoho studií se zabývalo tím, čím se živí a jak žijí, ale stále se nedaří přimět potoroosy k rozmnožování v zajetí.

V roce 2001 vznikla skupina nazvaná Gilbert's potoroo Action Group (GPAG). Tato skupina pomáhá vzdělávat a informovat lidi o potočníku Gilbertově. Pomáhá také se sháněním peněz na další studium a programy chovu potočáka Gilbertova v zajetí.

V srpnu 2005 byli na Lysý ostrov přemístěni tři potočníci, jeden samec a dvě samice. Na tomto ostrově se nevyskytují jiná zvířata, jako jsou kočky a lišky, které by potočáky sežraly. Od té doby sem byli posláni další čtyři potoři, aby zde založili chovnou kolonii.

Přežití Gilbertovy potočnice je velmi ohroženo. Vzhledem k malému území, na kterém žijí, by se mohli ztratit při požáru buše. Lišky a kočky by mohly snadno zabít všechny potoroo. Nemusí jich být dost na to, aby měli dostatek genetických rozdílů k přežití viru. V zátoce Two Peoples Bay není dostatek přirozených křovinatých porostů a vedle přírodní rezervace je příliš mnoho vykácené půdy.