Germánie

Kmeny

Germania Inferior

Germánie byla domovem velkého počtu germánských a několika keltských kmenů. Severní provincie Germánie se nazývaly "Germania Inferior". Mezi kmeny, které zde žily, patřili Menapiové, Bataviové, Condrusiové, Atuataciové a Eburoni. V blízkosti římských opevnění na východní straně Rýna žily kmeny Frisii, Chauci, Istavones, Sicambri, Marsii, Cattii a Ubii. Ubiiové byli s Římany spřáteleni, poskytovali jim jízdu a střežili pro ně hranice.

Germania Superior

"Germania Superior" neboli jižní Germánie byla domovem kmenů Triboci, Rauraci (Keltové), Nemetes, Caeroesi, Sequani (Galové) a Helvetii (Galové). Na východ od Rýna a podél Dunaje žily kmeny Marvingů, Varisů (nazývaných též Narisci), Burgundů, Hermundurů, Suebů a Cherusků.

Římské dobytí

Během galské války ukončil Julius Caesar germánskou přítomnost v Alsasku zničením Ariovista. V roce 55 př. n. l. postavil most přes Rýn a vstoupil do Germánie. Přesvědčil Suebi a další kmeny, aby nezasahovaly do Galie, která byla římským územím. Kromě toho, že se v roce 53 př. n. l. vydal do Germánie podruhé a válčil proti několika kmenům, nechal Germánii na pokoji. Hranici mezi Germánií a římskou Galií tak tvořil Rýn. V letech 49-45 př. n. l. Caesara zaměstnávala občanská válka. Poté byl v roce 44 př. n. l. zavražděn.

Počátky okupace Germánie Římem spadají do roku 15 př. n. l. Podhůří Alp bylo dobyto za vlády císaře Augusta. Ta se spolu s územími západně od Rýna dobytými Caesarem stala jejich opěrným bodem. Římané se snažili dostat pod římskou nadvládu země až na sever k Labi. V roce 7 n. l. Řím předpokládal, že Germánie je pod římskou vládou, když se Publius Quinctilius Varus stal místodržitelem Římem okupované Germánie. Protože byli Římané tak mocní, nepočítali s žádným odporem germánských kmenů.

Bitva v Teutoburském lese

V roce 9 n. l. se Varus se třemi legiemi nejlepších římských vojáků přesouval na stálou základnu na Rýně. Objevily se zprávy o povstání místních kmenů, s nimiž se Varus hodlal vypořádat. Varis byl přesvědčen, že obsadit Germánii bude snadné. Byl dobrým správcem, ale ne vojákem. Při pochodu Teutoburským lesem padly tři zlomené legie římské armády do léčky. Tři dny bylo až 30 000 římských vojáků, jejich rodin a otroků zabíjeno národy, které nazývali barbary. Tato bitva byla největší porážkou Říma.

Germánský vůdce Arminius chápal silné i slabé stránky římské armády. Věděl, že nemá útočit na římské legie v otevřené bitvě. V Teutoburském lese vylákal 17., 18. a 19. legii do léčky. Bitva se odehrála na několika místech během střetnutí. Ti, kteří nebyli zabiti, byli zajati. Když se to dozvěděl císař Augustus, údajně vykřikl: "Quintilie Vare, vrať mi mé legie!". Čísla XVII (17), XVIII (18) a XIX (19) se již nikdy jako čísla legií nepoužívala.

Germanikus dostal rozkaz pomstít ztrátu legií. V roce 14 n. l. znovu zahájil dobývání Germánie. Po dvou letech se však rozhodl, že už udělal dost pro to, aby pomstil velkou ztrátu Říma, a vrátil se do Říma. Germánii ponechal jejím vlastním sporům. Arminius byl v roce 21 n. l. zavražděn svými příbuznými kvůli vnitřním bojům.

Pomník v Teutoburském lese v Německu připomíná vítězství vojevůdce Arminia nad římskými legiemi v roce 9 n. l.