Sýr Feta (řecky: φέτα, ženský rod; vyslovuje se ˈfɛta (tiːˈʀiː)) nebo jednoduše Feta je druh sýra. Obvykle se vyrábí z ovčího nebo kozího mléka. Sýr Feta pochází původně z řecké pevniny, respektive z ostrova Lesbos v Egejském moři.
Původ a historie
Feta má dlouhou tradici v Řecku a okolních regionech; její výroba je popsána v historických pramenech i lidových postupech. Původní receptury vycházejí z potřeby uchovat mléko — sýr se solí a skladoval v nálevech, což prodlužovalo jeho trvanlivost v teplém středomořském klimatu. Postupem času se Feta stala symbolem řecké kuchyně a místním produktem spjatým s konkrétními oblastmi a chovatelskými zvyklostmi.
Výroba
Výroba Fety začíná srážením čerstvého ovčího a/nebo kozího mléka pomocí syřidla a kultury bakterií. Sraženina se krájí, nechá odtéct syrovátku, formuje se a lisuje do forem. Po počátečním zrání se sýr umisťuje do slaného nálevu (solného roztoku), kde dále dozrává; tento krok dodává typickou slanou chuť a konzistenci. Tradičně je Feta vyrobena převážně z ovčího mléka s možným přídavkem kozího mléka až do určitého podílu, což ovlivňuje chuť i strukturu výsledného výrobku.
Vzhled, chuť a výživové vlastnosti
Feta má bělavou až krémovou barvu, drobivou až polotvrdou konzistenci a charakteristickou pikantní, slanou chuť. V závislosti na poměru ovčího a kozího mléka a délce zrání může být chuť jemnější nebo výraznější. Nutričně je Feta zdrojem bílkovin a vápníku; zároveň obsahuje více tuku a soli než některé čerstvé sýry, proto se doporučuje konzumovat s mírou zejména lidem sledujícím příjem soli a tuků.
Použití v kuchyni
Feta je velmi univerzální: tradičně se používá v řeckém salátu, do zapékaných pokrmů (např. spanakopita), k pečení, grilování nebo jako doplněk sendvičů a pomazánek. Díky své slané chuti dobře ladí s olivami, rajčaty, okurkami, bylinkami (oregano, tymián) a s olivovým olejem.
Turecká verze Fety se nazývá Beyaz Peynir a v různých zemích existují podobné sýry s regionálními názvy a odlišnými recepturami.
Ochrana názvu a právní spory
V Evropské unii je název Feta vázán na konkrétní geografické oblasti a tradiční podmínky výroby; právní kroky a rozhodnutí evropských soudů a orgánů vedly k omezení používání názvu pro sýry, které neodpovídají definovaným kritériím. To znamená, že sýry většinou vyráběné z kravského mléka nebo mimo vymezené oblasti nesmějí být v EU prodávány pod označením "Feta".
Toto omezení je platné především v rámci Evropské unie; v mezinárodním měřítku není otázka zcela nepochybně uznána všemi státy. Některé země mimo EU nebo členové WTO považují pojem "feta" za obecný termín, což vedlo k jednáním a sporům na mezinárodních fórech — například v kontextu jednání WTO a obchodních jednání (např. v rámci jednání v Dauhá).
Skladování a tipy
Fetu je nejlepší uchovávat v chladničce v původním solném nálevu nebo v náhradním slaném roztoku; tak si uchová aromatickou chuť a vlhkost. Pokud je sýr prodáván vakuově balený bez nálevu, lze jej krátkodobě skladovat ve vodě s trochou soli. Před servírováním je vhodné sýr mírně vychladit na teplotu, kdy se uvolní aroma — nikoli však zcela nahřát.
Závěr
Feta je ikonický středomořský sýr s bohatou historií, výraznou chutí a širokým využitím v kuchyni. Její specifika — použití převážně ovčího (a částečně kozího) mléka, zrání v solném nálevu a silná regionální vazba — vedla ke snahám o právní ochranu názvu v EU. Mimo Evropu však můžete narazit na řadu podobných produktů, které se liší složením i chutí.
Jiný sýr (který obvykle nepochází z Řecka a obvykle se vyrábí z kravského mléka) se nesmí nazývat Feta z roku 2007. Evropský soudní dvůr to uvedl ve svých rozhodnutích C-465/02 a C-466/02 (z 25. října 2005).
