Dekonstrukce je způsob, jak porozumět tomu, jak něco vzniklo, obvykle umění, knihy, básně a jiné písemnosti. Dekonstrukce je rozklad něčeho na menší části. Dekonstrukce se zabývá menšími částmi, které byly použity k vytvoření objektu. Tyto menší části jsou obvykle myšlenky.

Někdy se dekonstrukce zabývá tím, jak může autor naznačovat věci, které nemyslí vážně. Říká, že protože slova nejsou přesná, nikdy nemůžeme vědět, co tím autor myslel.

Někdy se dekonstrukce zabývá tím, co autor neřekl, protože se domníval.

Jednou z věcí, které věnuje pozornost, je fungování protikladů. (Říká jim "binární opozice".) Říká, že dva protiklady jako "dobrý" a "špatný" nejsou ve skutečnosti odlišné věci. "Dobrý" dává smysl pouze tehdy, když ho někdo srovnává se "špatným", a "špatný" dává smysl pouze tehdy, když ho někdo srovnává s "dobrým". A tak i když někdo mluví o "dobrém", stále mluví o "špatném". Ale to je jen jedna věc, kterou to dělá.

Kvůli takovým věcem dekonstrukce tvrdí, že knihy a básně nikdy neznamenají jen to, co si zprvu myslíme, že znamenají. Vždy jsou v nich obsaženy i další významy a kniha nebo báseň funguje, protože všechny tyto významy fungují společně. Čím blíže se na psaní díváme, tím více zjišťujeme, jak funguje a jak fungují významy všech věcí. Kdybychom všechno dekonstruovali, možná bychom vůbec nebyli schopni mluvit nebo psát. To však neznamená, že dekonstrukce je zbytečná. Pokud některé věci dekonstruujeme, můžeme se o nich a o tom, jak funguje mluvení a psaní, dozvědět více.