Kosmické záření
Kosmické záření je záření s velmi vysokou energií, které většinou pochází z oblastí mimo Sluneční soustavu.
Termín paprsek je historickou náhodou, protože kosmické záření bylo zpočátku mylně považováno za elektromagnetické záření.
Jsou to částice. Většina z nich jsou protony a částice alfa, což jsou jádra atomů helia. Některé jsou elektrony (částice beta), záření gama nebo fotony a nepatrný zlomek jsou ještě těžší částice.
Původ
Jejich původ není přesně znám. Existují důkazy, že mnoho primárního kosmického záření pochází ze supernov masivních hvězd. Nepředpokládá se však, že by to byl jejich jediný zdroj. Aktivní galaktická jádra pravděpodobně také produkují kosmické záření. .....
Sekundární kosmické záření
Kosmické záření může mít energii až 1020 eV, což je mnohem více než 1012 až 1013 eV, které mohou produkovat urychlovače částic vyrobené člověkem. Když částice kosmického záření vstoupí do zemské atmosféry, narazí na jiné částice, například na molekuly kyslíku a dusíku. To způsobí spršku lehčích částic, takzvanou "vzdušnou spršku".
Počet částic, které se vytvoří při leteckém dešti, může dosahovat miliard. Všechny částice ve spršce zůstávají přibližně v jednom stupni od dráhy první částice. Ve sprše se vyskytují rentgenové záření, miony, protony, částice alfa, piony, elektrony a neutrony.
Typickými částicemi vznikajícími při těchto srážkách jsou neutrony a nabité mezony, jako jsou kladné nebo záporné piony a kaony. Některé z nich se rozpadají na miony. Ty jsou schopny dosáhnout povrchu Země, a dokonce proniknout na určitou vzdálenost do mělkých dolů. Miony lze snadno detekovat mnoha typy detektorů částic. Pozorování sekundární spršky částic v různých detektorech ve stejnou dobu ukazuje, že všechny částice pocházejí z této události.
Praktický význam
Vliv na chemii Země
Kosmické záření je zodpovědné za neustálou produkci některých nestabilních izotopů v zemské atmosféře, jako je například uhlík-14, a to reakcí:
n +14 N → p +14 C
Kosmické záření udržovalo hladinu uhlíku-14 v atmosféře zhruba na stejné úrovni (70 tun) po dobu nejméně 100 000 let až do začátku pozemních testů jaderných zbraní na počátku 50. let 20. století. To je důležitý fakt využívaný při radiouhlíkovém datování používaném v archeologii.
Vliv na kosmická vozidla
Kosmické záření má velký praktický význam, protože může poškodit mikroelektroniku a život mimo ochranu zemské atmosféry a magnetického pole.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to kosmické záření?
Odpověď: Kosmické záření je vysokoenergetické záření, které přichází z oblastí mimo sluneční soustavu.
Otázka: Proč se kosmickému záření původně říkalo "paprsky"?
Odpověď: Byla to historická náhoda, protože se věřilo, že kosmické záření je převážně elektromagnetické záření.
Otázka: Jaké je složení kosmického záření?
Odpověď: Kosmické záření se skládá z částic, jako jsou protony, částice alfa, elektrony, gama záření, fotony a dokonce i těžší částice.
Otázka: Co jsou protony a částice alfa?
Odpověď: Protony a částice alfa jsou částice, které tvoří jádra atomů hélia.
Otázka: Co jsou částice beta?
Odpověď: Částice beta jsou elektrony.
Otázka: Jaký je proces objevu kosmického záření, které je částicemi místo záření?
Odpověď: Trvalo nějakou dobu, než se zjistilo, že kosmické záření jsou částice, a ne záření.
Otázka: Vyskytuje se kosmické záření pouze ve sluneční soustavě?
Odpověď: Ne, kosmické záření pochází většinou z oblastí mimo Sluneční soustavu.
