Síran měďnatý(II)

Vlastnosti

Fyzikální vlastnosti

Síran měďnatý(II) je v hydratovaném stavu (navázaný na molekuly vody) modrá pevná látka. V bezvodém stavu (bez vazby na molekuly vody) je bělavý. Když je hydratovaný, je na něj obvykle navázáno pět molekul vody. Lze jej dehydratovat zahřátím. Když se k němu přidá voda, opět se hydratuje. Když je na vzduchu, absorbuje vodní páru a také se hydratuje.

Chemické vlastnosti

Je to slabé oxidační činidlo. Reaguje s většinou kovů na měď a síran kovu. Reaguje například se železem za vzniku síranu měďnatého a síranu železnatého (II).

Fe + CuSO₄ → FeSO₄ + Cu

Reaguje s hydroxidem sodným nebo draselným za vzniku hydroxidu měďnatého(II).

CuSO₄ + 2 NaOH → Cu(OH)₂ + Na₂ SO₄

Reaguje s uhličitanem sodným za vzniku uhličitanu měďnatého (II).

CuSO₄ + Na₂ CO₃ → CuCO₃ + Na₂ SO₄

Reaguje s amoniakem za vzniku tmavě modrého roztoku. Tento roztok může rozpouštět vlákna bavlny.

CuSO₄ + 4 NH₃ → Cu(NH₃ )₄ SO₄

Při zahřátí na vysokou teplotu se mění na oxid měďnatý(II) a oxid sírový.

CuSO₄ → CuO + SO₃

Při zahřátí v plameni má modrozelenou barvu, stejně jako všechny sloučeniny mědi.

 
Zkouška plamenem mědi  

Výskyt

Síran měďnatý(II) se nachází v zemi jako chalkantit. Chalkantit se snadno rozpouští. Vyskytuje se pouze v suchých oblastech. Na vzduchu ztrácí svou jasně modrou barvu. Některé minerály se zkoušejí podle chuti. Chalkantit má sladkou kovovou chuť. Měl by se ochutnávat jen opatrně, protože je jedovatý. Jeho tvrdost podle Mohse je 2,5. Je to pentahydrát síranu měďnatého. Je modrý nebo zelený. Mnoho lidí sbírajících minerály ho chce.

 

Příprava

Síran měďnatý se běžně nevyrábí v malých laboratořích, protože je mnohem jednodušší si ho prostě koupit. Existují však způsoby, jak síran měďnatý vyrobit.

Síran měďnatý(II) lze vyrobit elektrolýzou roztoku kyseliny sírové s měděnými elektrodami. Vzniká vodík a roztok síranu měďnatého.

Cu + H₂ SO₄ → CuSO₄ + H₂

Lze jej také vyrobit reakcí oxidu měďnatého (II) nebo hydroxidu měďnatého (II) nebo uhličitanu měďnatého (II) s kyselinou sírovou nebo přidáním mědi do zahřáté koncentrované kyseliny sírové:

CuO + H₂ SO₄ → H₂ O + CuSO₄

Cu(OH)₂ + H₂ SO₄ → 2 H₂ O + CuSO₄

CuCO₃ + H₂ SO₄ → H₂ O + CuSO₄ + CO₂

Cu + 2H₂ SO₄  → CuSO₄  + H₂ O + SO₂

Lze ji také vyrobit reakcí mědi se směsí kyseliny dusičné a kyseliny sírové.

 
Výroba síranu měďnatého elektrolýzou kyseliny sírové pomocí měděných elektrod  

Používá

Síran měďnatý(II), nejběžnější sloučenina mědi, má mnohostranné využití. Lze jej použít k ničení řas a hub. Některé houby však mohou být vůči síranu měďnatému rezistentní. Pak je síran měďnatý již nezabíjí. Lze jej smíchat s vápnem a vytvořit tak podobný prostředek na hubení. Lze jej použít k léčbě infekcí akvarijních ryb. Používá se také k detekci cukrů. Po redukci cukrem se mění na červený oxid měďnatý(I). Lze ji použít v organické chemii jako katalyzátor a oxidační činidlo. Používá se ke zjištění, zda je krev chudokrevná.

Běžně se vyskytuje v sadách pro chemii. Používá se k demonstraci vytěsňovací reakce, kdy kov reaguje se síranem měďnatým za vzniku mědi a síranu kovu. Používá se také k demonstraci hydratovaných a bezvodých chemických látek. V minulosti se používal jako emetikum. Nyní je považován za příliš toxický.

Lze ji použít k čištění mědi. Do roztoku síranu měďnatého se vloží tenký kus čisté mědi a silný kus nečisté mědi. Tenký plátek je připojen k zápornému vodiči a tlustý plátek ke kladnému vodiči. Prochází jimi elektrický proud. Měď v tlusté destičce se rozpustí a nanese se na tenkou destičku. Všechny nečistoty spadnou na dno, zatímco na záporné elektrodě vznikne čistá měď.

Někdo pokryl stěny jejich bytu krystaly síranu měďnatého pro dekoraci.

 

Bezpečnost

Síran měďnatý je pro člověka poněkud toxický. Pro ryby je však velmi toxický. U lidí dráždí kůži a oči. Při konzumaci může způsobit nevolnost. Po jeho požití člověk automaticky zvrací. Pokud se ho však sní příliš mnoho, může se dostat do žaludku a způsobit mnoho problémů.

 

Související stránky

• Sloučeniny mědi