Kongres konfederačních států

Tři kongresy

4. února 1861 se v Montgomery v Alabamě sešel Prozatímní kongres. Zástupci jednotlivých států byli jmenováni jejich státními secesními sjezdy. Zasedání skončilo 17. února 1862, čímž skončil i Prozatímní kongres.

18. února 1862 se konalo první zasedání prvního kongresu. Po čtyřech zasedáních kongres přesně po dvou letech ukončil svou činnost (aniž by stanovil den dalšího zasedání).

Druhý kongres se sešel na dvou zasedáních před koncem války. Jeho poslední zasedání skončilo 18. března 1865.

Kongres

Prvním zákonem Kongresu Konfederace bylo ponechat v platnosti všechny zákony Spojených států, které nebyly v rozporu s ústavou Konfederace.

Ústava Konfederace však byla přijata až 11. března 1861. Byla téměř stejná jako ústava Spojených států, ale s několika změnami. Mezi ně patřilo i to, že prezident Konfederovaných států amerických Jefferson Davis měl právo veta. Prezident sloužil pouze jedno šestileté funkční období a nemohl být znovu zvolen prezidentem. Členové prezidentova kabinetu byli rovněž členy Kongresu bez hlasovacího práva.

Ústřední vláda Konfederace, prezident a Kongres, nemohli vydávat zákony, které by byly nadřazeny zákonům jednotlivých států Konfederace. Konfederace neměla Nejvyšší soud, protože nikdy nedošlo k dohodě o jeho fungování. Protože vláda Konfederace byla omezená, nemohla získat mnoho peněz. Státy mohly a někdy také odmítaly poslat své milice, pokud se domnívaly, že jsou v jejich vlastním státě potřeba. Kongres nebyl schopen kontrolovat inflaci, a když ceny drasticky vzrostly, docházelo na Jihu včetně hlavního města Richmondu ve Virginii k potravinovým nepokojům.

Během této doby provedl Kongres Spojených států řadu změn v americkém právu. Ve stejné době se Kongres Konfederace pouze snažil udržet Konfederaci při životě a v chodu. Z mnoha přijatých zákonů byl v roce 1862 přijat první vojenský odvod. V březnu 1865 také schválili černochy jako vojáky. Nějakou dobu se o tom diskutovalo, protože bylo zřejmé, že Jih může válku prohrát. Přibližně ve stejné době, v roce 1864, se Kongres Konfederace ocitl v téměř panickém stavu. Armáda potřebovala více vojáků. Mezi usneseními bylo i to, aby členové Kongresu vstoupili do armády a bojovali. Další rezoluce se týkala osvobození mužů starších 50 let od vojenské služby. To se týkalo i většiny členů Kongresu. Jiní chtěli, aby Kongres opustil Richmond a našel si bezpečné místo. Zatímco Kongres Konfederace debatoval, armáda Unie se stále více blížila k Richmondu. Současně se Shermanův pochod k moři blížil k Atlantě v Georgii.