Řádkové veto je pravomoc prezidenta (nebo jiného vedoucího představitele výkonné moci) odmítnout (vetovat) určité jednotlivé části ("položky") právního předpisu (zákona), aniž by byl zamítnut celý.

Ve Spojených státech mohou téměř všichni guvernéři (vedoucí představitelé států USA) používat právo veta. Prezident Spojených států v současné době položkové veto použít nemůže. Prezidentu Billu Clintonovi bylo Kongresem Spojených států po několik let umožněno uplatnit liniové veto, dokud Nejvyšší soud neřekl, že je protiústavní.

Lidé, kterým se liniové veto líbí, říkají, že je dobré, protože umožňuje prezidentovi odstranit nedůležitý odpad z důležitých zákonů. Bylo by například příliš nebezpečné zcela vetovat velké právní předpisy (jako je rozpočet pro armádu nebo rozpočet pro jiné vládní resorty), ale s liniovým vetem se prezident může rozhodnout, že ponechá ty části zákona, které považuje za dobré, a odmítne ty špatné.

Lidé, kterým se liniové veto nelíbí, říkají, že je špatné, protože dává prezidentovi příliš velkou moc nad Kongresem, a domnívají se, že je v rozporu s principy kontroly a rovnováhy, které jsou zakotveny v Ústavě USA. Mezi další kritiky patří možnost, že prezidentovo veto jednotlivých položek způsobí, že zákon bude jiný, než pro jaký hlasoval Kongres.

Jak liniové veto funguje v praxi

Řádkové (položkové) veto umožňuje zrušit nebo snížit konkrétní částky v zákonech o rozpočtu nebo jiných opatřeních, aniž by byla dotčena zbytek zákona. V některých státech má guvernér možnost vymazat jednotlivé položky výdajů (item veto), v jiných dokáže také zredukovat částky nebo přepsat formulaci (tzv. amendatory veto). Pravidla se liší stát od státu: některé státy dovolují návrat zákona s vyznačenými změnami, jiné vyžadují, aby Kongres měl zvláštní postup pro případné přehlasování.

Na federální úrovni v USA jsou postupy odlišné: podle Ústavy (Article I, Section 7) se zákony přijímají prostřednictvím "bicameralism and presentment" – tedy schválení oběma komorami Kongresu a následné předložení prezidentovi k podpisu nebo vrácení. Prezident může zákon podepsat nebo vrátit celý zákon s výhradou (veto). Unilaterální výmaz jednotlivých položek bez nového projednání zákonodárným sborem tak podle současného výkladu ústavy není přípustný.

Krátká historie v USA

Kongres v roce 1996 přijal tzv. Line Item Veto Act, který prezidentu umožňoval zrušit určité výdajové položky a daňové úlevy dříve, než by se zákon stal závazným v původní podobě. Prezident Bill Clinton tuto pravomoc několikrát využil. V roce 1998 však Nejvyšší soud v rozhodnutí Clinton v. City of New York shledal Line Item Veto Act protiústavním. Hlavní důvod byl, že akt dával prezidentovi pravomoc jednostranně měnit zákony, čímž obcházel ústavně stanovený proces schvalování a přednesení zákonů Kongresu.

Proč je řádkové veto sporné

  • Politická a ústavní bariéra: Kritici tvrdí, že liniové veto narušuje princip separation of powers – dává výkonné moci legislativní kompetence rozhodovat o tom, které položky ve schváleném zákoně mají platit.
  • Změna legislativního záměru: Když prezident vyřadí položky, výsledný zákon může zásadně měnit obsah, pro který hlasoval Kongres. To může podkopávat odpovědnost volených zástupců a transparentnost legislativního procesu.
  • Možnost zneužití: Kritici poukazují na riziko politického obchodu a selektivního zrušení jen těch položek, které nepodporují exekutivu nebo její spojence.
  • Úspora versus systémové problémy: Stoupenci argumentují úsporami a omezením tzv. pork barrel výdajů, odpůrci však říkají, že efektivnější řešení jsou reformy rozpočtového procesu v Kongresu, nikoli rozšíření pravomocí prezidenta.

Řádkové veto na úrovni států

Většina amerických států poskytuje svým guvernérům nějakou formu položkového veta, zejména u zákonů o rozpočtu. V praxi to znamená, že guvernéři často ruší jednotlivé výdajové položky, aby potlačili nechtěné nebo zbytečné výdaje. Konkrétní pravomoci a postupy (možnost přehlasování, typy položek, které lze vetovat) se liší podle ústavy či zákonů jednotlivých států.

Alternativy a možnosti reformy

Místo všeobecného rozšíření liniového veta se diskutují i jiné způsoby, jak omezit neefektivní výdaje: přísnější pravidla pro earmarks (cílené výdaje do obvodů zákonodárců), lepší rozpočtová pravidla v Kongresu, transparentnost a posílení rozpočtových komisí. V obecném slova smyslu by trvalá změna pravomocí prezidenta vyžadovala ústavní úpravu nebo jasný legislativní rámec, který by respektoval principy oddělení mocí.

Závěr

Řádkové veto je nástroj, který může být užitečný při odstraňování nežádoucích položek v rozpočtech a zákonech, ale zároveň nese riziko posílení výkonné moci na úkor zákonodárné. V USA je proto jeho použití na federální úrovni omezeno rozhodnutím Nejvyššího soudu a jakékoli trvalé řešení by vyžadovalo pečlivé posouzení ústavních principů a vyvážení kontroly a rovnováh mezi větvemi vlády.