Britonština (nazývaná také obecná brythonština, britština, stará brythonština nebo starobritonština) byla starobylým jazykem, kterým se mluvilo v Británii. Byl to jazyk keltského národa známého jako Britové. Do 6. století se rozdělila na několik bretaňských jazyků: Velština, kumbrijština, kornština a bretonština.
Běžná bretonština je potomkem protokeltštiny, hypotetického mateřského jazyka. V první polovině prvního tisíciletí př. n. l. se již dělila na samostatné dialekty nebo jazyky. Existují určité důkazy, že piktský jazyk mohl mít úzké vazby na obecnou brittonštinu a mohl být pátou větví.
Důkazy z velštiny ukazují na velký vliv latiny na běžnou bretaňštinu v době římské. To platí zejména pro církev a křesťanství, které jsou téměř všechny latinskými deriváty. Běžná brittonština byla ve většině Skotska nahrazena gaelštinou. Na jih od Firth of Forth ji nahradila staroangličtina (která se později vyvinula ve skotštinu). Bretonština přežila do středověku v jižním Skotsku a v Cumbrii. V celé Anglii byla bretonština postupně nahrazena angličtinou. Na severu Anglie zanikla kumbrická angličtina až ve 13. století. Na jihu byla kornština mrtvým jazykem již v 19. století. Tam se pokusy o její revitalizaci setkaly s určitým úspěchem.
