Sova pálená je Tyto alba, druh sovy z rodu Tyto. Je to nejrozšířenější druh sovy a jeden z nejrozšířenějších ptáků. Čeleď sov pálených (Tytonidae) je jednou ze dvou hlavních linií žijících sov, druhou jsou sovy typické (Strigidae). V různých částech světa je známa pod mnoha jinými jmény, což je jeden z problémů "běžných jmen". Je to jeden z hlavních důvodů, proč Linnéus vymyslel svůj systém vědeckého pojmenování.

Tato sova má dlouhá křídla, bledý obličej a čtvercový ocas. Žije ve venkovských oblastech, jako jsou farmy a lesy. Rozpětí křídel sovy pálené je 75-110 cm a délka těla dosahuje asi 25-50 cm. Váží 187 až 800 gramů.

Hnízdní období sovy pálené je na jaře a hnízdí v hnízdech na stromech. Živí se drobnými savci, plazy, rybami, hmyzem a menšími ptáky.

Popis

Sova pálená je snadno rozpoznatelná podle srdečnicovitého (srdcovitého) obličejového disku, který efektivně soustřeďuje zvuk k uchu. Peří na obličeji je většinou bílé až našedlé, záda a křídla jsou obvykle šedavě až hnědavě skvrnité s jemným tečkováním. Ocas je relativně krátký a čtvercový. Samice bývají obvykle hnědavější a často mají více skvrn než samci, kteří bývají světlejší.

Rozšíření a stanoviště

Sova pálená má téměř kosmopolitní rozšíření — vyskytuje se ve velké části Evropy, Asie, Afriky, Austrálie, i v částech Ameriky. Vyhýbá se jen extrémně chladným oblastem, některým pouštním oblastem a velmi izolovaným ostrovům. Preferuje otevřená a polozavřená krajinná stanoviště:

  • zemědělská krajina a pastviny
  • okraje lesů a remízky
  • mokřady a rákosiny
  • obydlí a hospodářské budovy — stodoly, kostelní věže, komíny

Potrava a lov

Hlavní složku potravy tvoří drobní savci — hlodavci (křečci, myši, hraboši) a rejskovití. V závislosti na lokalitě a dostupnosti potravy loví i malá ptáky, plazy, obojživelníky nebo velší bezobratlé (např. hmyz). Loví převážně v noci a za soumraku, často pomocí tichého letu a velmi citlivého sluchu. Charakteristický obličejový disk pomáhá lokalizovat zvuk drobné kořisti i v totálním tmě.

Chování

Sovy pálené jsou většinou noční, ale v některých oblastech jsou aktivní i za svítání či během dne, zejména pokud je potravy málo. Přední část jejich denního odpočinku často zaujímá ve štěrbinách střech, ve stodole nebo v dutinách stromů. Při letu jsou prakticky neslyšitelné díky speciálnímu uspořádání letkového peří.

Hnízdění a rozmnožování

V mírných pásmech probíhá hlavní rozmnožovací období na jaře, v tropických oblastech se může líhnutí odehrávat po celý rok podle dostupnosti potravy. Sova pálená hnízdí v dutinách stromů, opuštěných stavbách, v dutinách skal nebo v umělých budkách a hnízdních komorách. Nevyvíjí klasické hnízdo — vejce klade na holou podložku nebo na zbytky hnízda jiných ptáků.

  • Počet vajec: obvykle 4–7, v závislosti na dostatku potravy a subspecii
  • Doba inkubace: přibližně 30–34 dní (samice většinou sedí na vejcích, samec nosí potravu)
  • Vylétání mláďat: mláďata opouštějí hnízdo po zhruba 50–60 dnech, ale rodiče je dál dokrmují několik týdnů

Samci i samice se starají o potomstvo, přičemž role se často dělí — samice větší část času hnízdí, samec obstarává většinu potravy v prvních týdnech.

Hlas

Sova pálená nevydává typické „huhňavé“ houkání jako některé jiné sovy. Je známá svým pronikavým, dlouhým křikem nebo písklavým skřekem, který může znít zlověstně a často se objevuje v lidových pověstech a literatuře.

Ohrožení a ochrana

Celosvětově je sova pálená považována za druh s relativně stabilní populací (uvedeno jako méně ohrožený v řadě hodnocení), avšak v některých zemích dochází k poklesům kvůli několika faktorům:

  • ztráta vhodných hnízdních míst a rušení budov
  • úbytek lovišť v důsledku intenzifikace zemědělství a odstranění remízků
  • sekundární otravy způsobené použitím jedů na hlodavce (rodenticidy)
  • kolize s vozidly a elektrickými vedeními

Ochranná opatření zahrnují instalaci hnízdních budek, ochranu a obnovu vhodných krajinných mozaik (remízky, křoviny), omezení používání jedovatých nástrah a osvětu zemědělců a veřejnosti.

Vztah k lidem

Sova pálená má silné kulturní postavení — v některých kulturách symbol moudrosti, jinde je spojována s pověstmi a mýty o smrti. Pro zemědělce je zpravidla prospěšná, protože přirozeně reguluje populace hlodavců. Instalace hnízdních budek a udržování hospodářských stodol často zvyšuje lokální početnost těchto sov.

Celkově je sova pálená fascinujícím, přizpůsobivým druhem, který úzce souvisí s lidskou krajinou — její šance na přežití často závisí na tom, jak člověk pečuje o krajinu a jak s ní nakládá.