Případy občanských práv

Případy občanských práv 109 U.S. 3 (1883) byly skupinou pěti podobných případů sloučených do jednoho problému, který měl posoudit Nejvyšší soud Spojených států. Soud rozhodl, že Kongres nemá ústavní pravomoc podle čtrnáctého dodatku zakázat rasovou diskriminaci soukromých osob a organizací, nikoliv státních a místních vlád.

Soud rozhodl, že zákon o občanských právech z roku 1875, který stanovil, že "všechny osoby v jurisdikci Spojených států mají právo na plné a rovné užívání ubytování, výhod, zařízení a výsad v hostincích, veřejných dopravních prostředcích na souši nebo na vodě, divadlech a jiných místech veřejné zábavy; pouze za podmínek a omezení stanovených zákonem a platných stejně pro občany každé rasy a barvy pleti, bez ohledu na předchozí stav otroctví", byl protiústavní.

Fakta

Samotné rozhodnutí se týkalo pěti konsolidovaných případů (Spojené státy v. Stanley, Spojené státy v. Ryan, Spojené státy v. Nichols, Spojené státy v. Singleton a Robinson v. Memphis & Charleston Railroad 109 U.S. 3, 3 S. Ct. 18, 27 L. Ed. 835.) pocházející od různých soudů nižší instance, v nichž černošští Američané žalovali divadla, hotely a dopravní společnosti, které jim odmítly poskytnout služby nebo je vyloučily z "pouze bílých" zařízení.

Rozhodnutí Soudního dvora

Soud v rozhodnutí soudce Josepha P. Bradleyho v poměru 8:1 rozhodl, že znění 14. dodatku, který zakazuje odepření rovné ochrany ze strany státu, nedává Kongresu pravomoc regulovat tyto soukromé akty. Bylo tomu tak proto, že utrpení černochů bylo důsledkem jednání soukromých osob, nikoliv státního práva nebo opatření. Pátý oddíl zmocňuje Kongres pouze k prosazování zákazu státního jednání. Zákonodárství Kongresu v otázkách, které jsou v kompetenci státu, není 14. dodatkem zmocněno. Soukromé činy rasové diskriminace byly jednoduše soukromými křivdami, které národní vláda nemohla napravit. Bradley poznamenal, že "individuální zásahy do práv jednotlivců nejsou předmětem [14.] dodatku. Ten má hlubší a širší rozsah. Ruší a činí neplatnými všechny státní právní předpisy a státní opatření všeho druhu, která omezují výsady a imunity občanů Spojených států nebo která jim bez řádného soudního procesu způsobují újmu na životě, svobodě nebo majetku nebo která některému z nich upírají rovnou ochranu zákonů."

Soud rovněž uznal, že 13. dodatek se vztahuje na soukromé subjekty, ale pouze v rozsahu, v němž zakazuje lidem vlastnit otroky, nikoliv projevovat diskriminační chování. Soud uvedl, že "by bylo přehnaně tvrdé, kdyby se argumentace otroctvím vztahovala na každý diskriminační akt, který osoba uzná za vhodné učinit, pokud jde o hosty, které bude hostit, nebo o lidi, které vezme do svého kočáru, drožky nebo auta, nebo které přijme na svůj koncert nebo do divadla, nebo s nimi jedná v jiných záležitostech styku nebo obchodu".

Soudce Joseph P. BradleyZoom
Soudce Joseph P. Bradley

Reakce

Mnoho afroamerických vůdců bylo pobouřeno a zklamáno, že Nejvyšší soud prohlásil první dva paragrafy zákona o občanských právech z roku 1875 za protiústavní. Dne 20. října 1883 napsal T. Thomas Fortune, redaktor listu New York Globe: "Barevní obyvatelé Spojených států se dnes cítí, jako by byli pokřtěni v ledové vodě". Mnozí se domnívali, že tím skončila éra, kdy federální vláda chránila práva afroamerických občanů.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu výrazně omezilo pravomoc federální vlády zaručit černochům rovné postavení před zákonem. Státní úředníci na Jihu využili tohoto rozhodnutí a začali přijímat zákony, které legalizovaly zacházení s černochy jako s občany druhé kategorie na dalších sedmdesát let. Rozhodnutí soudu tak nakonec vedlo k přijetí státních zákonů, například zákonů Jima Crowa, které z rasové segregace učinily zákon.

Otázky a odpovědi

Otázka: Jaké byly případy občanských práv?


Odpověď: Případy občanských práv byly skupinou pěti podobných případů, které byly spojeny do jednoho problému, který měl posoudit Nejvyšší soud Spojených států.

Otázka: O čem soud rozhodl v souvislosti se zákonem o občanských právech z roku 1875?


Odpověď: Soud rozhodl, že Kongres nemá ústavní pravomoc podle čtrnáctého dodatku zakázat rasovou diskriminaci soukromých osob a organizací, nikoli státních a místních vlád. Rovněž rozhodl, že zákon o občanských právech z roku 1875 je protiústavní.

Otázka: Co stanovil zákon o občanských právech z roku 1875?


Odpověď: Zákon o občanských právech z roku 1875 stanovil, že "všechny osoby v jurisdikci Spojených států mají právo na plné a rovné užívání ubytování, výhod, zařízení a výsad v hostincích, veřejných dopravních prostředcích na souši nebo na vodě, divadlech a jiných místech veřejné zábavy; pouze za podmínek a omezení stanovených zákonem a platných stejně pro občany každé rasy a barvy pleti bez ohledu na předchozí stav otroctví".

Otázka: Jak se Kongres pokusil využít své pravomoci podle čtrnáctého dodatku?


Odpověď: Kongres se pokusil využít své pravomoci podle čtrnáctého dodatku k zákazu rasové diskriminace ze strany soukromých osob a organizací.

Otázka: Proč tento pokus selhal?


Odpověď: Tento pokus selhal, protože Nejvyšší soud Spojených států rozhodl, že je protiústavní.

Otázka: Co platilo podle zákona, pokud jde o rasu nebo barvu pleti podle The Civil Right Acts?


Odpověď: Podle zákonů o občanských právech by se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu nebo barvu pleti mělo být zacházeno stejně za podmínek stanovených zákonem.

Otázka: Na jaký typ činností se zákon o občanských právech vztahuje?



Odpověď: Zákon o občanských právech se vztahuje na činnosti, jako je užívání ubytování, výhod, zařízení, výsad v hostincích, veřejných dopravních prostředcích na zemi nebo na vodě, divadlech atd.

AlegsaOnline.com - 2020 / 2023 - License CC3