Do čeledi činčilovitých patří činčily, viskači a jejich fosilní příbuzní. Vyskytují se pouze v jižní a západní části Jižní Ameriky, především v horských oblastech a suchých otevřených stanovištích. Často se vyskytují v Andách, kde některé druhy obývají skalnaté hřbety ve výškách okolo 3 000–5 000 m n. m. Jsou to relativně velcí hlodavci – hmotnost jedinců se pohybuje přibližně od 800 gramů do 8 kilogramů. Mají silné zadní nohy vhodné ke skákání a únikům po skalách, velké uši a výrazně hustou, měkkou srst, která u některých druhů byla a je považována za cennou.

Vnější vzhled a adaptace

Činčilovití mají kompaktní tělo, krátné přední končetiny a silné zadní nohy umožňující rychlé skoky. Jejich srst je jednou z nejhustších mezi savci — jednotlivý chlup může mít mnoho jemných pramenů — což poskytuje izolaci proti chladu i suchu. Srst také snižuje ztrátu vody a chrání před drsnými povětrnostními podmínkami v Andách. Mnohé druhy se vykoupají v prachových či sopečných koupelích (dust baths), protože voda by srst slepila a zhoršila její izolaci.

Potrava a chování

Jsou převážně býložraví: živí se travinami, bylinami, semeny, kůrou a lišejníky. Mnohé druhy jsou aktivní zejména v soumraku a v noci (krepuskulární až noční), jiné vykazují denní aktivitu na chladných horských slunci. Některé viskačovité (např. rody Lagidium a Lagostomus) žijí ve velkých koloniích, vytvářejí nory nebo osídlují skalní štěrbiny a mají složité sociální chování včetně varovných vokalizací před predátory.

Rozmnožování a životní cyklus

Rozmnožování je typicky pomalejší než u menších hlodavců: březost trvá relativně dlouho (u činčil přibližně 100–111 dní) a rodí se menší počet plně vyvinutých mláďat (obvykle 1–3), která se rodí osrstěná a s otevřenýma očima. Dospělost nastupuje až po několika měsících. Ve volné přírodě je délka života kratší, v zajetí mohou některé druhy přežívat 10–20 let.

Rozšíření a biotopy

Rodiny jsou typické pro různé biotopy Jižní Ameriky: od vysokohorských skalnatých svahů And až po suché pláně a stepi. Například horské činčily obývají skalnaté oblasti s množstvím úkrytů, kde se mohou bránit před predátory, zatímco některé viskačovité na pánvích tvoří rozsáhlé kolonie s norami.

Význam pro člověka a ochrana

Hustá a jemná srst činčil byla historicky velmi ceněna, což vedlo k intenzivnímu lovu v 19. a 20. století a výraznému poklesu volných populací. Některé druhy činčil dnes patří mezi ohrožené nebo kriticky ohrožené druhy; proti komerčnímu lovu a obchodování existují mezinárodní právní omezení a ochranná opatření. Současně se některé druhy chovají v zajetí pro kožešinu nebo jako domácí mazlíčci, kde se chov využívá i pro zachování populace. Hlavními hrozbami v přírodě jsou nadměrný lov, ztráta přirozeného prostředí a fragmentace populací.

Fosilní záznam a systematika

Činčilovití mají i bohatý fosilní záznam, který ukazuje, že jejich předkové byli dříve rozšířenější a dosahovali i větších velikostí. Systémově patří do řádu hlodavců a zahrnují několik rodů a druhů, přičemž taxonomie se postupně upřesňuje díky novým paleontologickým a molekulárním studiím.

Shrnutí: Činčilovití jsou dobře přizpůsobení jihoameričtí hlodavci s hustou srstí, silnými zadními končetinami a rozmanitým způsobem života od skalnatých velehor až po otevřené pláně. Jejich hodnotná srst i citlivost na změny prostředí je činí skupinou, které je věnována zvýšená ochrana.