Ropucha obecná

V Austrálii

Téměř před 80 lety byla skupina 102 ropuch třtinových vyslána do Queenslandu, aby chytala cukrové brouky. Pěstitelé třtiny byli znepokojeni škodami, které larvy hmyzu působily na úrodě. Tento hmyz byl v Austrálii původní, ale škodil cenným třtinovým plodinám.

První ropuchy třtinové přivezl do Queenslandu entomolog Reginald Mungomery. Před rokem 1935 se v Austrálii ropuchy nevyskytovaly. Celý kontinent plný různých druhů žab neměl žádné ropuchy. Houževnaté a stále se stěhující do nových oblastí se ropuchy třtinové začaly rozmnožovat a rozšiřovat se ven každé vlhké období. Tato "invazní fronta" se až do 60. let 20. století, kdy se začala výrazně zrychlovat, pohybovala přibližně 10 km ročně.

Ropuchy se rychle přizpůsobují suchému klimatu, což je obrovská změna oproti jejich původu v jihoamerických deštných pralesích. V kůži mají jedovou žlázu.

Jejich predátoři

V jejich přirozeném prostředí se pulci a dospělými ropuchami živí řada ryb a plazů. Patří mezi ně kajmanka širokonosá (Caiman latirostris), užovka podplamatá (Leptodeira annulata), úhoři (čeleď Anguillidae), různé druhy kilofů, krysa černá (Rattus rattus) a asijský vodní monitor (Varanus salvator).

V Austrálii mají mnohem méně predátorů, ale postupem času se chování některých místních zvířat přizpůsobí. Některé australské vrány si již osvojily strategie, které jim umožňují živit se ropuchami, například pomocí zobáku převracet ropuchy na záda. Ropušníci rodu Didelphis mohou pravděpodobně beztrestně žrát ropuchy třtinové. Na mravence masné toxiny ropuch třtinových nepůsobí, a proto jsou schopni je usmrtit. Obvyklou reakcí ropuchy třtinové na útok je, že zůstane stát a nechá svůj toxin útočníka zabít, což mravencům umožní ropuchu napadnout a sežrat.